čtvrtek 25. prosince 2008

Zlaté prasátko

Prej svátky klidu a míru... zlatý voči. Jsem skoro dva dny nezamhouřila oka a teď mám problém se vyškrábat k páníčkům do postele, jak jsem unavená.

Na Štědrý den jsme vyrazili do Tlumačova - já s paničkou s předstihem už ráno hromadnými dopravními prostředky, aby nám nic neuteklo (třeba příprava kapra). Nejdřív jsem pořád proháněla kocoura, protože jsem si chtěla hrát (ale on ne), pak přišla na pokec Rona, tak jsme rozryly zahrádku, vytahaly všechny moje hračky na dvorek a zašlapaly všechny podlahy na trase dvorek-kuchyň-jídelna (aby panička nezapomněla, jak vypadá mop na podlahy). Páníčci si mysleli, že si před večeří odpočinu, když šla Rona v poledne domů, ale to se nedalo - pořád se někde něco chystalo, sem tam něco upadlo na zem, taky se mi občas podařilo odhalit, kam se zašil kocourek... no prostě nebyl čas na blbosti a falešná hrdinství, takže z odpočinku nebylo nic. Před večeří jsme šly k Roně vyzvednout bábinu, tak jsme si ještě zablbly u nich na dvorku. Původně měla být Rona u večeře s náma, ale paničky vyměkly - když nás dopoledne viděly, jak blbnem, řekly, že by aspoň u večeře chtěly klid.
No řeknu vám, měla jsem toho večer plný kecky - kdo má pořád hlídat tolik lidí?! Kdyby aspoň chvilku poseděli, ale on se pořád někdo musí někam cárat... a když jdete zkontrolovat, co dělá jeden, zmizí vám zase někdo jiný... Večer jsem byla úplně vyřízená, tak jsem docela uvítala, že bábina šla za Ronou a nejmladší štěně jelo za zábavou - tři lidi se hlídají jednodušej (když se navíc dívají všichni na TV) - dokonce jsem si dovolila na chvilku zavřít obě očička... Ale opravdu jen na chvilku. V noci totiž bylo potřeba být ve střehu - oni si normálně všichni lehli a nechali všechny ty věci, co vytahali večer z krabiček z pod stromečku, bez dozoru! A kocoura taky! Tak mi nezbylo, než celou noc pochodovat po domě a všechno to kontrolovat. Panička naštěstí v osm ráno vstala a přebrala štafetu, tak jsem sebou plácla na zem a konečně usnula.

Dnes se konala druhá fáze "klidu a míru" - přijela teta a spol. tzn. Joli a Dag. No a moje lidská smečka se rozhodla vzít to vánoční navštěvování rodiny od podlahy, tak dovezli i bábinu s Ronou. Joli se do nás neplete, protože už je starý a nemocný a radši sedí doma v teple, ale já s Dagem a s Ronou jsme dělali pěkný čurbes... Jenom tak se honit po dvoře nás nebavilo, tak jsme nejdřív ukradli z chodby jednu Diesel tenisku, kterou nám ale v zápětí přišel páníček sebrat, protože nás špehouni viděli z okna, pak jsme si našli erární nášupky na dvorek, které nám ale zabavili taky, a nakonec jsme uloupili jednu postarší bundu, kterou si nejmladší (skoro)panička dává na stoličku, když bubnuje, aby nechytla ve studené garáži vlka. 
No vyřádili jsme se úplně maximálně (až na Ronu - ta asi jede na nepřerušitelný zdroj). Páníčci se nad náma nakonec smilovali a pustili nás dovnitř, a dokonce jsme dostali od tety dobrůtky (sušené maso je fakt žrádlo). Lakomá Rona nám všem pokradla a sežrala vepřové uši a málem mě zakousla kvůli piškotu, ale jinak dobrý. 
Panička si pochvalovala, že konečně ve svých letech viděla zlaté prasátko (hned několikrát) a ani nemusela držet půst... akorát mě zapomněla ve fázi zlatého prasátkovství vyfotit :-)

Dostali jsme se domů do Zlína dnes asi o půl páté večer a od té doby spím a spím a spím. Teď mě ještě páník donutil jít se ven vyčurat, ale tím moje pohybové aktivity končí. 
A běda, jak mě někdo zítra ráno bude budit, že jdeme na procházku! To snad budu i zlá...

úterý 23. prosince 2008

Linecké se povedlo

:-) To vím, protože si ho páníček včera večer donesl v krabici s pár dalšíma druhama a zapomněl ho v tašce na chodbě... tak jsem si v noci nabídla. No a linecké kolečka mi tak zachutnaly, že jsem mu nenechala :-b Zbytek mě nezaujal - neslepované jsem nechala nedotčené...
Zítra jedeme do Tlumačova, tak pak písnu, co jsem ulovila tam.
Pěkné svátky všem a hodně zdaru při loupení cukroví

neděle 21. prosince 2008

Vánoce, Vánoce přicházejí

Venku to sice moc vánočně nevypadá, ale v Tlumačově už byly dnes přípravy v plném proudu... Panička původně jela pomáhat, ale myslím, že tam nakonec fungovala spíš jako morální podpora, hlavní ochutnávač a kibic. Já jsem se nudila, tak mi šli páníčci půjčit Ronu - to byla pak aspoň sranda... Jen kdyby ta Rona neměla tolik energie. 
Až jsme se vyběhaly, taky jsme pomáhaly s pečením - chtěly jsme pomoct s roládama, ale snaha se v této domácnosti asi necení.

Večer jsem musela jít Ronu vrátit, tak jsem si aspoň hrála s nejmladší členkou smečky, ale ta zas nemá výdrž žádnou - vzdala to, že prý ji bolí zuby.

K tomu mému problematickému zažívání... po středečním půstu a následné rýžovo-mrkvové dietě už jsem asi ok. Jen jsem teď chudá jak lunt. 
Ale kvůli starostem s bříškem jsem vám úplně zapomněla říct, že je ze mě atletka. Chodíme s páníčkem tak v průměru dvakrát týdně běhat - ze začátku po něm vždycky skáču, ale pak už běžím vedle nohy a soustředím se na správný rytmus a dýchání. 
A taky trénuju skok o tyči - zatím ale jen ten rozběh - pořád mi není jasná technika samotného přeskoku.

středa 17. prosince 2008

Hladovka

To už přestává být sranda... zase mám průjem (hodně urgentní, takže se tu ráno zase uklízelo). A ještě jsem dnes nedostala najíst - prý budu držet půst celý den... dokonce mi sebrali i buvolí kostičku (oni si totiž páníci myslí, že možná byla vevnitř nějaká stará...)
Jsem já to ale nešťastný pejsek...

úterý 2. prosince 2008

To je fičák

Páníček se včera smál, že si při venčení připadá, jak kdyby pouštěl draka. Venku totiž už pár dní slušně fouká a do toho se já procházím na desetimetrové stopovačce místo na vodítku (abych neutíkala a panička nemusela mít pořád oči na šťopkách, jestli náhodou není poblíž nějaký pes nebo člověk, který by mě mohl zajímat. Moc si to pochvaluje - může mi házet klacky a přitom nemůžu utéct.)

Panička na mě pořád vymýšlí nějaké finty, abych žrala i samotné granulky. Ale teď se mi to líbí - teď dostávám třikrát denně menší porci s trochou tuňáka z konzervy... tak nevím, co to má být za finta. Zachlechla jsem něco o cukru a biči, ale vůbec tomu nerozumím. 

sobota 29. listopadu 2008

Všecko v cajku

To to letí. To už je zase týden, co jsem nic nenaštěkala? Budu si muset udělat uzel na ocásku, abych nezapomínala.

Ucho už mám dobré. Byla jsem včera s paničkou na kontrolu (nechtěla jsem po minulé návštěvě ani přejít cestu, když jsem viděla kde jsme) a pan doktor nás pochválil - teda spíš páníčky - že mi to ucho zvládli tak pěkně čistit (pan doktor byl asi dost skeptický ohledně jejich úspěšnosti, když mě minule viděl, jak spolupracuju). Něco málo sice ještě vyšpáral, ale za půl minuty mě pustil a šel pryč... Byla jsem úplně v šoku, že je to mučení za mnou tak rychle. A průjem taky nemám, asi to nakonec bylo z toho, jak jsem si hrála na sněhový bagr - šlo to ze mě horem dolem.

Taky jsme byly v pátek odpoledne navštívit Sendyho s paničkou a bylo to supr - škoda, že Sendyho panička má tak blbou pracovní dobu a že nebydlíme blíž. Tentokrát nám foťák neumřel, ale všecko to vypadá nějak rozmazaně. A když panička začala natáčet video, aby zdokumentovala, jak jsme střelení, přestali jsme se hýbat. Přece jí nebudeme dělat šašky...
No a večer jsme ještě jeli do Tlumačova prohnat kocourka. Vrátili jsme se až pozdě v noci. Po včerejšku jsem byla tak unavená, že jsem dnes celý den zařezávala. Páníček taky zařezával, ale nevím proč, když ten na žádné procházce nebyl...

neděle 23. listopadu 2008

Kam se tráva poděla

V sobotu jsem zažila šok! Kolem naší boudy zmizela tráva!!! No fakt, nekecám. Normálně jsem ráno vyšla ven, že se jdu jako vyčurat a tak a tam místo trávy všude leželo takové bílé studené cosi. Já jsem si říkala, že se asi něco děje, když se panička při vstávání tak divně tvářila a furt cosi mlela o snížku... ale copak já vím, co se jí zas stalo? No ale musím říct, že je to strašná sranda - ani jsme nemuseli nikam na dlouhou procházku, stačilo, aby mě páníčci pustili z vodítka a já jsem se unavila na malém hřišti u domu: dělala jsem kolečka, hrabala nory, hrála si na bagr (to se dělá tak, že dáte čumák k zemi, otevřete tlamičku a vyrazíte vpřed). Fotky ale zase nemám, protože ten paniččin foťák je strašně nenažraný a jí sežral baterky. Akorát se mi na tlapkách dělají sněhové bambule a nechcou se pustit - musím s nima do vany, tam si pak konečně dají říct a odplavou.

No ale jinak teď páníčkům moc radost nedělám. Kromě toho bolavýho ucha, které mi každý večer čistí (a já u toho strašně protestuju), jsem ještě dostala průjem. Panička si nejdív myslela, že je to z toho, že jsem - nenažera nenažraná - v noci z pátku na sobotu našla a sežrala masové tyčinky, co mi koupila jako bolestné. Ale možná že to je nějaký bacil z venku - nejedu v tom totiž sama. Včera v noci se mi chtělo tak moc, že jsem to nevydržela a kontaminovala kuchyň. Páníčky ve tři ráno vzbudil strašný puch a za chvilku kmitali, jako kdyby byl bílý den. Tak to pouklízeli, panička si šla lehnout a páníček k počítači, protože nemohl usnout. V pět ráno jsem zas začala kňourat, tak se páníček oblekl, že se mnou vyběhne ven, a já jsem se před výtahem poblinkala. Takže panička opět naběhla s hadrou a my se šli venčit... No a když jsme se vraceli, potkali jsme souseda z patra s Benem, jak jdou ven, protože Ben má průjem - to je ale náhodička, co? Panička ani nejede zítra do školy, protože má strach, že když tu budu zavřená 4-5 hodin v kuse sama, budou muset ten byt vybílit.
Vidíte, se mnou se prostě nikdo nemůže nudit...

středa 19. listopadu 2008

Bolavé ucho

Prý jsem po paničce - páníček říká, že ani jedna neumíme dojídat - pokud to není něco, co nám strášně chutná, tak necháváme na misce/talíři zbytky. Taky prý máme podobnou barvu vlasů, akorát že já nemusím každých pár týdnů do salónu :-) No a teď jsme si podobné i zdravotně - mám totiž bolavé levé ucho (to panička mívala pořád, když byla tak malá jako já).
Posledních pár dnů jsem klepala hlavou víc než obvykle, tak se mnou páníci před chvilkou byli na veterině - oni mě vzali jako že vyvenčit, podrazáci, a přitom jsme šli TAM! No to si budu pamatovat... Jenom co jsem viděla pana doktora, začala jsem hrabat a podkluzovat, jak jsem se snažila dostat ven, ale páníček byl silnější a měl neklouzací boty, tak se mi útěk nepodařil. V ordinaci za mnou zavřeli dveře, tak jsem se hned vmáčkla do rohu a snažila se protlačit zdí. Když mě pan doktor viděl, došli s paničkou k závěru, že mě vyšetří v rohu na zemi - udržet mě na stole byl při mé váze a hrůze nadlidský výkon a poté, co jsem se ze stolu sebevražedně vrhla na dlaždičky, už se o to z důvodu zachování celistvosti všech kostí znovu ani nepokoušeli (ještě štěstí, že pan doktor ten stůl snížil - neslítla jsem z takové výšky).
No byla to dnes hrůza. Já jsem si to ucho totiž asi rozdápala, protože jsem tam měla i krev, a tak mi pan doktor šťoural vatičkama až skoro v lebce a vůbec se mi to nelíbilo... Trápili mě snad deset minut. Takže ucho teď mám čisté, ale podrážděné, tak třepu ještě víc. A dostali jsme na doma nějaké kapky (a před tím prý musíme ucho vyčistit) - no to bude teď po večerech doma pěkný cirkus. Příští týden mám přijít na kontrolu... to určitě... nebudu se teď radši ani chodit venčit, aby mě páníčci zas neoblafli...

neděle 16. listopadu 2008

Výšlap

Dnes jsme vyrazili na výšlap. My znamená já, páníčci a jejich dva kamarádi. Svezli jsme se autobusem na druhou stranu Zlína, kde jsem ještě nebyla, a z tama jsme se vydali lesem po stezce směr Malenovice (tam bydlí ti druzí dvounožci). Páníci říkali, že prý to byla tak 7kilometrová procházka, ale já mám v tlapkách těch kilometrů aspoň 10 - byla jsem totiž skoro celou dobu na volno, protože už se nám kazí počasí a málokomu se chce strašit jinde, než doma v teple. Pořád jsem pobíhala a čuchala a chytala klacky a skákala ze stezky do lesa přes příkop jak klokan... no úplně jsem se unavila. Posledních pět minut cesty už jsem se pěkně motala páníčkům pod nohama, aby mě jako vzali na ruky a nesli, ale oni nic - vůbec nechápu proč, když mě dřív nosili. Naštěstí jsme ale byli už skoro u těch kamarádů doma. Tam jsem povečeřela granulky s tuňákem, co mi s sebou sbalila panička, a usnula. Páníčci si zatím hráli s jakýmasi papírovýma kartičkama a taky tam měli takové barevné dřevěné kousky... a když jsem přišla zkontrolovat, co to tam mají, a jestli se to nedá sníst, křičeli na mě, že jim žeru cesty a vesnice a že jsem jim způsobila zemětřesení (no chápete to? já teda vůbec nevím, o co šlo). Večer jsme se ještě proběhli v dešti na trolejbus a hurá domů pokračovat v čerpání vydané energie.

Ještě jsem zapomněla napsat, že mi páníčci koupili pláštěnku - vůbec ji ale nemám ráda - není s ní žádná sranda, nic neumí a pořád mi leží na zádech a drží se mě kolem krku... a nesmím ji kousat. Ale chodí se mnou ven, jen když prší, tak asi nemá ráda sucho. No budu doufat, že nebude pršet moc často, protože mě fakt nebaví se s ní furt tahat...

úterý 11. listopadu 2008

Milý deníčku,

zase jsem se dlouho nesvěřila :-)
Za Sendym jsme v ten poslední říjnový čtvrtek opravdu jely. Ale fotky zase nemáme, protože panička neumí pořádně nabít baterky do foťáku. Tak musíme počkat, až nám je bude moct poslat Sendyho panička - ale prý jsme moc rychlí a tím pádem skoro všude rozmazaní :-b

Ve školce je teď strašně moc pejsků (pořád přichází noví), tak nám řekli, ať začneme chodit na nějaký jiný kurz, protože už to umíme a nic dalšího nás tam nenaučí (ani mě, ani paničku). Akorát že panička se mnou nechce chodit na pokročilou poslušnost, protože prý neposlouchám ani základně... (nevím, co pořád má - náhodou, když se mi chce, tak za piškotek poslouchám jak nikdo). A základní poslušnost se učí v pondělí a to je panička pryč. Takže se asi budu chodit v pátek jen očuchat do školky se starýma známýma a jak začnou cvičit, půjdeme s paninou na procházku za páníčkem do práce a pak domů; no a od ledna už snad budu moct chodit i cvičit - to už panička nebude bývat celé pondělí pryč. Akorát je panička nešťastná, jak rychle všechno zapomínám - parkrát jsme vynechali školku, párkrát se necvičila kladina a já jsem na ni teď naposled odmítala vlézt - jak kdybych to nikdy dřív neuměla (a přitom už jsem byla tak šikovná).

Minulý víkend jsem byla poprvé u Rony doma - paničky se rozhodly zariskovat a vpustit mě na její teritorium! Ale klaplo to - vzaly totiž nejdřív Ronu za mnou ven na mini procházku a pak jsem proklouzla na její dvorek zároveň s ní. Takže už teď paničky můžou chodit na návštěvu i se mnou - zatímco kecají vevnitř, já se s Ronou honím o hračky mezi stromkama. Akorát že Rona má strašnou výdrž (i na mě).

No a jinak se vlastně nic nového asi neděje...
Na oslavu 6 měsíců jsem paničce rozhryzala vnitřek boty a následně o dva dny pozděj jsem páníčkovi uhryzla na botě poutka na tkaničky.
Suché granule pořád bojkotuju a čekám na večeři, která se podává se lžičkou tuňáka (jen když už mám moc velký hlad, jsem ochotná sníst i tu suchou, neovoněnou snídani) - takže jsem teď štíhlá jak modelka, ale panička řekla, že nepovolí, protože nebude pořád myslet na to, že mi má koupit plechovku rybiček, a čeká, jak dlouho vydržím konzumovat jen 1/2 až 2/3 denní dávky granulí.
Nový pelíšek mi přišel, ale já nemám ráda, když mi nosí domů nové věci, takže od té doby, co mi ho panička vyměnila za ten starý koberec, na kterém jsem spávala u její strany postele, spávám na podlaze na straně u páníčka. A když ho pokusně páníček přesunul na svou stranu postele, odmítla jsem do ložnice vůbec vkročit. Na mě si nepřijdou...
A abych to moje zlobení nějak završila, tak dnes ráno jsem paničce utekla za jedním dalmatinem, nechtěla jsem přijít zpět, a když si pro mě panička přišla, utekla jsem zase zpátky tam, kde stála panička původně... ale asi to nebyl moc dobrý nápad - řekla bych, že tím jsem paničku namíchla ještě víc, protože mě vytřepala, nadala mi, připla mě na vodítko a odvlekla domů... A bojím, bojím, že dnes bude večeře bez rybiček :-/ (prý za to, že jsem si kromě toho útěku ještě dovolila skočit na paničku toho pejska).

Váha: 26,3 kg

středa 29. října 2008

Hlášení

Ta panička je hrozná, pořád jen sedí u počítače nebo spí a já vůbec nemůžu informovat své okolí o tom, co dělám. Tak si zkusím povzpomínat... bude to náročné...
Tento víkend mě páníčci nechali v Tlumačově samotnou - jeli do Brna nakupovat nějaké věci do té naší velké společné boudy, tak jsem byla na hlídání. Se skoro paničkama jsem se šla zase projít k lomu. Tentokrát jsem se v lomu nekoupala, ale cestou tam jsem žuchla z mostu do potoku... takže jsem byla mokrá skoro stejně :-) A vůbec jsem byla nějaká rozjívená - doma jsem se pořád snažila ulovit kocourka a stahovala jsem ho za ocásek z kuchyňské linky (nemá tam tak provokativně sedět :-b).
Doma se nic nového neděje, akorát mám zakázaný vstup na sedačku - oni si totiž páníčci konečně dovezli nábytek na dovybavení pracovny a panička si tam udělala čtecí koutek... a dvě se tam prý nevejdem. Ale mám prý objednaný ještě jeden pelíšek, abych nemusela být jen pod stolem nebo na tvrdé zemi - no jsem zvědavá, jestli bude tak pohodlný, jak ta sedačka, o kterou mě připravili...
Zítra jdeme na návštěvu za Sendym. Snad se ještě vejdu do náhubku - už by mi panička fakt měla koupit větší. A taky by si měla nabít baterky do foťáku, ať nedopadnem jak minule...
Podám hlášení...

neděle 19. října 2008

Podzimní koupání

V sobotu jsme jako obvykle jeli na výlet za koucourkem a ostatníma. Protože bylo zase jednou hezky slunečno, vyrazili jsme do do lomu - všechny tři paničky, páníček, já a Rona. Roně už dokonce sundali náhubek, abysme se mohly honit s klackama... přece jen už mě zná dost dlouho, tak se páníci rozhodli otestovat, jestli mě nesežere :-)

Procházka se mi moc líbila. Do lomu jsem doběhla s Ronou jako první a jak jsem byla rozdováděná, hupsla jsem do vody... jen mě poněkud překvapilo, že jsem tam zahučela až po krk - jsem myslela, že to je jen velká kaluž a ono né... musela jsem plavat!!! Ale jsem šikula, instinkty nezklamaly a já se zdárně vyškrábala ven - ale byla jsem z toho pěkně paf - nejdřív jsem ani piškot za odměnu nechtěla... Ale bylo hezky teplo, tak jsem rychle oschla.

Cestou zpátky si nejmladší panička šla natrhat pár kukuřic pro hlodavce a chtěla, aby ostatní taky něco vzali... no mojí paničce se samozřejmě nic nést nechtělo, tak mi strčila jednu kukuřici do tlamičky - normálně ze mě udělali šerpu... no vydržela jsem to asi 5 minut (Rona taky chvilku jednu nesla), pak jsme ale našly klacky a to byla větší sranda... Rona si dokonce našla takovou velikou větev, co byla široká jako celá cesta a kosila s ní páníčky - vždycky počkala, až ji všichni předejdou, pak chňapla větev a rozběhla se před ně... Ale na to jsem já ještě moc slabá.

pátek 17. října 2008

Nový kamarád

Tak už jsem asi v pohodě - už dva dny krásně papám a panička už si zase může užívat sbírání hovínek do sáčku.

Včera jsme byli na návštěvu za novým kamáradem zlaťákem Sendym a jeho paničkou. Akorát nám trošku nevyšlo počasí - jenom jsme s paničkou nasedly do trolejbusu, začalo pršet... Ale nám to ani moc nevadilo, když jsme se se Sendym uviděli, začali jsme se hned zdravit, skákali jsme a kousali se - no přejít s náma dvěma po přechodu byl docela adrenalin. Pak nas paničky nechaly běhat na psí louce a nakonec nás vzaly na procházku mezi pole. Byli jsme všichni čtyři mokří až za ušima. Tak jsme na chvilku zaskočili ještě k Sendymu domů, potahali se o uzel, pováleli se spolu v pelíšku a šla jsem s paničkou zase na trolejbus.
Byla jsem tak unavená, že jsem v trolejbuse cestou usnula a po příchodu domů mi bylo úplně fuk, že jdou páníčci někam pryč - přišli až skoro o půlnoci, ale já jsem se aspoň pořádně a nerušeně vyspala.

neděle 12. října 2008

Je mi divně

Páníci vůbec neví proč, ale od soboty skoro nepapám a mám většinou průjem... Včera jsem nejedla vůbec nic (ani piškot) až do odpoledne, kdy jsem kocourkovi sežrala misečku granulí a pár kousků rohlíku. Večer už si panička myslela, že jsem ok, protože jsem se na granule vrhla se strašnou chutí, ale zase se něco pokazilo. Ráno jsem už normálně kakala i papala a od té doby už zase ani ň... teď jsem dostala na žužlání uzenou kostičku, a to je tak vše - ani chleba nechci...
Panina jede zítra do školy, tak mě má na povel páníček - dostal bojový úkol: pokud nebudu zítra pořádně papat, musí se mnou po práci k panu doktorovi. Ale jestli dostanu prášky, tak to bude ještě zajímavé - já totiž teď nesním ani piškot, takže mi ho budou muset asi našťouchat až do krku, a to se mi líbit nebude.
No tak mi držte tlapky, ať se z toho už brzo dostanu.

Update: Páníčci mi rozmočili granule a ty jsem zbaštila rekordní rychlostí - prostě mě bolí v krku, proto nic tuhého nesním... no a ten průjem bude asi vedlejší účinek toho, že jsem v pátek měla v granulkách obrané kousíčky makrely.

čtvrtek 9. října 2008

Zloděj a veterinář

Prý jsem recidivista. Sice vůbec nevím, co to znamená, ale asi to má něco společného s tím, že jsem dnes páníkovi zase zkoušela ukrást večeři... tentokrát to ale byl jen chleba a akce se nevydařila - panička je nechutně bystrá (narozdíl od páníčka) - nepodařilo se mi ho ani sundat z talíře... Takže jsem si nepošmákla a ještě jsem musela na místo. Budu muset počkat, až bude páník sedět s večeří u počítače sám - to totiž nedává pozor vůbec, takže to možná stihnu i sníst, než si to uvědomí.

Včera jsem byla u pana veterináře na injekci proti vzteklině. Šli jsme všichni tři - páníčka jsme museli vzít s sebou, aby mi držel hlavu a vykládal si se mnou... jinak se moc vrtím a píchám se o jehlu a to bolí, tak se vrtím ještě víc. No, do ordinace jsem naběhla jak největší hrdina, ale jakmile mi došlo, kde to jsem, otočila jsem se na pětníku a šup ze dveří...panička měla docela problém mě udržet, protože to nečekala. Hned po příchodu (teda spíš návratu z chodby) jsem se zašila do rohu za dveře, kde jsem se snažila splynout s pozadím a tvářit se, že kvůli mně jsme nepřišli. Pak si mě chvilku nikdo moc nevšímal, akorát mě zvážili a panička se bavila s panem doktorem. Nakonec mě ale páníček vysadil na stůl - třepala jsem se jak ratlík, už když mě pan doktor ošahával, ale prohlídnout jsem se nechala... jen se mi smáli, že z toho bušení srdce dostanu infarkt.
No celkově to nebyla žádná hrůza - dostala jsem jen tu jednu včeličku. Panička kupovala ještě něco dalšího, ale zatím mě s ničím neotravovala, tak nevím...

Váha: 22,7 kg (ve středu před večeří u pana doktora)

úterý 7. října 2008

Zase zlobím...

...asi to bude tím, že jsme v pátek nebyly s paničkou ve školce, protože panička byla nachlazená a navíc docela dost pršelo. Takže mám nahromaděnou energii. Včera jsem navíc byla zase sama doma, tak jsem teď nabitá jak baterka. Venku se mi teď moc poslouchat nechce, tak se musím vláčet ze stopovačkou připnutou k vodítku, abych nemohla utíkat za psama i když nejsem na vodítku... no pořád lepší, než furt šlapat u nohy.

Včera večer jsem dostala pěkně vynadáno. Hrála jsem si s paničkou s kusem látky a páníček seděl u stolu a jedl kuře. No a já jsem se vydala k páníčkovi, strčila mu šňupák pod paži, jako obvykle, když chci, aby si mě všimli, nebo když chci zjistit, co se na stole děje, no a on měl talíř tak krásně blízko, že jsem kuře opatrně chňapla do zubů a plynulým pohybem stáhla na zem... Tak panička vyskočila, otevřela mi tlamičku, všechno mi vyšpárala ze zubů, abych z toho nic neměla, a poslala mě s plesknutím a nadávkama na místo... a asi se jim to hodně nelíbilo, protože mě tam zahnali pokaždé, když jsem chtěla jít za nima do pokoje... Nakonec jsem rezignovala a zůstala ležet v koutku, dokud mě panička nezavolala, že se jdem vyvenčit.
Tak to dnes vypadá zase na velký okruh kolem sídliště u nohy na vodítku... abych se unavila a zároveň musela poslouchat.

Jinak o víkendu jsme byli zase na návštěvě za kocourkem. Pomáhala jsem uklízet nádobí po obědě :-D

pátek 3. října 2008

Nuda

Začíná to být fakt nuda - počasí nic moc a kamarádi taky skoro žádní. Všichni si je začali uvazovat, tak mě k nim panička nemůže pouštět, protože se prý jejich páníčci pak nějak divně tváří, nebo co... Moje panička říkala, že neví, jestli se všichni bojí, že dostanou pokutu, když nebudou mít pesany na vodítku, nebo jestli se prostě rozhodli, že už nejsem malé milé štěňátko a už se se mnou nechcou kamarádit, protože jsem moc vyrostla. Tak i tak, výsledek je stejný - hrát si můžu akorát s Lízou, a tu to za chvilku vždycky přestane bavit, protože je poloviční...
Ale panička mě chce s páníkem nahnat na cvičák na obrany - jejich figurant říkal, že můžu přijít, až budu mít vyměněné zuby... a to už mám - všechny mi vypadaly, teď už mi jen musí ty nové dospělácké dorůst. A taky říkala, že jak skončí semestr a začne zkouškové, začne se mnou chodit na začátečnickou poslušnost nebo na agility, abych měla dost pohybu.

Páníci jsou teď oba nějací nachlazení, tak se se mnou venku málo honí a včera už to na mě bylo vidět - byla jsem tak nevybouřená, že jsem si z páníčka při venčení dělala srandu a tvářila se, že žádné povely neslyším... a když jsem mu utekla a on mě chytil za kůži na krku, snažila jsem se ho kousnout... teda ne úplně doopravdy, ale aby věděl, že si od něho všechno líbit nenechám. Ale asi se to páníkům nelíbilo - prý jestli se dnes páníčkovi podaří přijít dřív z práce, půjde se mnou do školky cvičit on... no to jsem zvědavá... panička se mnou totiž jinak asi nepůjde, protože říkala, že na to, aby držela v jedné ruce vodítko, v druhé pamlsek, u toho mě opravovala a ještě si každou chvíli utírala nos, nemá dost končetin...

neděle 28. září 2008

Nové granulky a nová kamarádka

Páníčci mi včera otevřeli ty nové granulky Orijen a je to fakt mňamka - i páníček je chutnal a říkal, že jsou dobré :-) Tak mu panička hned zakázala mi na ně chodit :-b (mají totiž strašně moc masa, tzn. proteinů). Taky jsem dostala blikací obojek, abych byla večer vidět.

Dnes jsme vyrazili všichni tři na výlet na Hvozdnou (to je od nás kousek), tam totiž bydlí jedna velká hovawartka Bella s paničkou - paničky se našly přes portál hafíci, tak jsem se šla seznámit a pánící omrknout, jak vypadá velký hovík (a porovnat tak, jak rostu) :-)
Bellča na mě nejdřív trošku brčela, ale pak už jsme byly kámošky... přestala jsem ji totiž otravovat, protože se za ní vlnila taková správně dlouhá šňůra, co mi pořád utíkala.

No a páníčci jsou teď strašně překvapení, jak najednou poslouchám - i na přivolání a dokonce už i když jsou tam jiní pejsci. Jen aby na mě teď nepřišla brzo puberta...

Váha: 21,6 (sobota dopoledne)

úterý 16. září 2008

Sám doma

Tak dnes jsem byla sama doma... teda skoro. Panička musela jet vyřizovat nějaké věci do Brna, a tak vstala už za tmy a za čtvrt hodiny po ní nebylo ani vidu ani slechu... tak jsem ještě s páníčkem chvilku pochrupovala v posteli, pak jsme se šli vyvenčit, nasnídat... a pak zmizel i páníček! Byla jsem tu víc jak tři hodiny úplně sama! Však jsem ho pak taky pěkně vítala, když přišel na oběd a vyvenčit mě. Panička se vrátila až o půl čtvrté, ale to už jsem tu samotu brala v klidu - aspoň jsem měla čas si schrupnout a nikdo mě neotravoval...
Příští týden to prý ale bude ještě na dýl nebo co - paničce začíná škola a nejen, že bude odjíždět za tmy, ale dokonce se bude za tmy i vracet...

Jo a páníci už přišli na to, proč mi teď tak divně táhne z tlamičky... padají mi zuby (stoličky - přední už mám dávno), a tak je mi papula cítit po krvi z dásní... Ale že mám teda už kusadla - ty stoličky stojí fakt za to.

Váha: 19,5 kg

neděle 14. září 2008

Pozor, změna

Panička řekla, že v rámci zachování zdraví (jejího i mojeho) se o mě bude celý víkend starat páníček, tzn. na vycházkách si mě bude hlídat a vodit on, a když něco vyvedu, tak si to bude taky muset uklidit on (a mám pocit, že to zahrnovalo i případné vynadání či vytřepání, ale fakt netuším proč).
Já jsem ale strašně hodná. Akorát jsem se pokusila trochu pocuchat nervy i páníčkovi (spravedlnost musí být), když jsem mu utekla za malým děckem asi 200 metrů - ale nevyplatilo se mi to... Žádná sranda se z toho nevyklubala, a když jsem si při běhu zpátky za páníčkem všimla kamošky Lízy a chtěla si hrát, dostala jsem vodítko a musela jsem domů... asi bude fakt lepší zase začít poslouchat.

pátek 12. září 2008

Panička se mnou nemluví...

...od včerejška jí totiž pěkně trénuju nervy.
Nejdřív jsem se dopoledne počurala na chodbě, i když už si normálně docela dlouho říkám o venčení tak, že začnu chodit po chodbě ke dveřím a drabat na ně. Tak mi vynadala, vytřela všechno savem, abych neměla pocit, že to někde voní po záchodu, a dala tam koberečky, co se už skoro týden větraly na balkóně. No a mě nenapadlo nic lepšího, než se na jeden po druhé večeři znovu vyčurat. Tak vytočenou paničku jsem ještě neviděla. Vytřela to, vzala mě ven (jsem zapomněla říct, že tahle "nehoda" se mi stala asi minutu před tím, než panička vyšla z ložnice s tím, že jdeme na vycházku, když už jsem dojedla). A dostala jsem zákaz vstupu do ložnice, prý si nezasloužím... Po půlnoci ale vyměkla a otevřela mi. Akorát do postele jsem nesměla. Tak jsem se šla nudit do kuchyně...podala jsem si mimo jiné misku se zbytkem granulí a dvě buvolí kostičky. Ale dělala jsem u toho moc velký kravál a panička se vzbudila a přišla mi to sebrat. Tak jsem jí hned počurala druhý kobereček...

A ona se mnou teď vůbec nemluví a na procházce mě nepustila z vodítka. Netušíte někdo proč?

čtvrtek 11. září 2008

Můj nový pelíšek je malý...

Zrovna před chvíli jsem si vzala svého plyšového pesana a vyšplhala za paničkou na postel, že se jako budu válet. No a jak jsem se s pesanem převalovala, válela a vrtěla, zkutálela jsem se z postele... Byl to strašný šok - to není žádná sranda, když vám najednou zmizí postel z pod zad! Oči jsem měla vypleštěné jak dva tenisáky a panička, místo aby mě politovala, se mi ještě blbě smála... To je teda den...

Váha: 18,5 kg (aspoň včera večer to ještě byla pravda)

sobota 6. září 2008

Mám nový pelíšek

Minulý týden to původně vypadalo na náročný víkend, protože v pátek bývá školka, v sobotu jsme jeli do tlumačova a v neděli měl přijet původní páníček-chovatel se ségrou a mamčou na návštěvu, ale skutečnost byla jiná. Školka se výjimečně nekonala a návštěva taky ne, protože u Piškotů onemocněli... Ale snad se ještě ukážou, než začne semestr a moje panička a ségřin a mamčin páníček začnou zase jezdit do školy.

U nás se teď nic nového neděje. Panička se mnou pořád cvičí (když necvičím já s ní), rostu jako z vody, padají mi zuby a kradu - nejradši chleba. Třeba minulý týden jsem si ho podala ze sporáku, kde ho panička měla položený, aby se rozmrazil... Smůla no, musela si vytáhnout druhý :-)

A taky už spím v posteli... Páníčci se sice snažili mě přesvědčit, že na zemi je to o dost lepší, ale mně se nezdá. Nevidím jediný důvod, proč bych měla spát někde jinde než oni. Páníček se sem tam ještě pokusí o nějakou odvetnou akci, ale myslím, že válku prohrál... já na něho vždycky zakoulím očima a je to :-)
(Ale není to zadarmo - vypadá to, že mě asi budou doma častěj sprchovat, abych jim v posteli nesmrděla... Zrovna předvčerem jsem přišla z procházky tak strašně oslintaná a smradlavá, že jsem musela chtě nechtě do vany.)

úterý 26. srpna 2008

To byl mazec










V neděli jsem jela s páníčkama do Tlumačova na narozeninovou oslavu. Bylo to super. Přišel mi kamarád Dag, tak jsme utrhli mému modrému plyšovému Azuritkovi nohu, vykuchali páníčkův starý zimní papuč (takový chlupatý bizon s rohama a kroužkem v nose to byl), a vůbec napáchali strašnou spoušť na zahradě :-) A pak se se mnou přišla seznámit i 1,5 letá Rona... Nejdřív jsem se jí bála, protože je moc veliká a strašně funí, ale pak jsem sebrala odvahu a začala ji honit, což se jí moc líbilo. Byla jsem za celé odpoledne tak vyřízená, že ještě teď dospávám.

pondělí 18. srpna 2008

Nestíhám, nestačím

Ahojte, nějak poslední dobou nestíhám psát příspěvky. V týdnu panička pracuje, tak mě nechce pustit k počítači, a o víkendu se pořád něco děje, tak nemám čas si hrát na spisovatelku.

Minulý pátek odpoledne u nás byla průtrž, tak jsme byly s paničkou za školou... lépe řečeno za školkou... no prostě doma :-)
V sobotu jsem pak byla na hlídání v Tlumačově, protože páníčci jeli do Prahy. Nestěžovala jsem si - byla jsem na dvorku, honila kocourka, kradla jídlo z kuchyňské linky (akorát že náhradní panička byla moc rychlá a vždycky mi to sebrala)...no prostě sranda. A vůbec jsem nekňourala po páníčkách - už jsem prostě samostatná jednotka.

Tento týden už jsme do školky šly, protože panička tvrdí, že když se nevyblbnu aspoň jednou týdně, jsem k nesnesení živá...Ve školce jsme postoupily do další výkonnostní skupiny :-) Katka nás poslala cvičit s druhou skupinkou, která už umí víc poslouchat a dělá překážky. Úplně sama jsem přešla dvakrát kladinu (panička šla vedle mě, ale už mě nedrželi) a vyzkoušela si poprvé houpačku (vůbec jsem se nebála).
Protože bylo celé odpoledne strašné horko, panička měla žízeň (vzala vodu jenom mě a na sebe zapomněla) a páníček byl s kamarádem ve městě, skončili jsme po školce všichni v hospodě, kde panička doplnila tekutiny a já usnula pod stolem jako správný hospodský povaleč. Problém ale byl, že se večer jela ve městě Barum Rallye, takže byly cesty zavřené a nejezdily trolejbusy - musely jsme jít domů z města pěšky! Přišly jsme skoro o půl deváté večer, dostala jsem granulky a upadla do bezvědomí :-) Akorát v jedenáct mě ještě panička vzbudila, abych si dala tvaroh s piškotkama a vyvenčila se.

Váha: 15,3 kg (asi to páníčkovi blbě váží)

P.S. Dnes je 23. srpna, a ne 18. - to se mi jen zbláznil blog.

středa 13. srpna 2008

Dodatek

Bylo toho minulý týden tolik, že jsem si úplně zapomněla postěžovat, že mi panička koupila košík!!!
Když mi ho nasadili poprvé, strašně jsem brblala - páníčci se mi smáli a litovali, že nemají po ruce foťák, aby mě natočili na video... Bráním se pořád, ale včera jsem si nedovolila ani pípnout - rozousala jsem totiž paničce žabky, a asi jsem ji namíchla moc, protože mi narazila košík i přes to, že mi ho nechce dávat za trest. Ale zatím mi ho dává jen na pár minut, tak to snad přežiju.

úterý 12. srpna 2008

Týdenní hlášení

Vůbec teď nějak nemám čas psát do deníčku. Minulý týden jsem měla tak trochu průjem, tak jsme se spíš starali o hovínka a stravu, než o nějaké příspěvky. Zřejmě mi nesedly ty sušené žaludky, co jsem dostala od návštěvy - byly strašně dobré (a smradlavé), ale moje střeva si s nima nějak ne a ne poradit. Páníčci zkoušeli všechno možné - vysadit tvaroh, dát mi černý čaj (radši bych lekla, než bych se toho napila), živočišné uhlí... Koncem týdne si řekli, že mi uvaří ve vodě vločky - je v tom přece hodně vlákniny a ta je dobrá na střeva... taky že je: v noci jsem každé dvě hodiny udělala hromádku, takže panička celou noc chodila a odstraňovala pokakané noviny. Ale asi jsem to potřebovala - od rána už se ty moje hromádky daly zase sbírat. Další večer jsem pro jistotu dostala ještě rýži s mrkví (nic moc - lepilo to), ale teď už zase večeřím tvaroh s ovocem a piškotkama (zatím bez vajíčka).

Ve školce s náma byl tento týden i páníček, protože měl volno. A abych se předvedla, pokusila jsem se na kladině i pohybovat nožkama!!! Ono je totiž lepší přidat do kroku a mít tu hrůzu rychle za sebou :-) Moc mě to tam baví. Už se paničky i ptali, kdy se mnou začne chodit na obranu...prý máme přijít, jak se mi vymění zuby. Asi se mnou bude chodit pro změnu páníček.

O víkendu jsme jeli na pravidelný výlet na zahrádku za kocourkem (dostala jsem pohlavek) a pak jsem páníčkovi pomáhala měnit kohoutek v kuchyni - nosila jsem mu nářadí...po bytě :-)

Jinak už je ze mě hospodský pes - minulý týden jsem byla s páníčkama ve společnosti hned třikrát. Vždycky si lehnu pod stůl a buď žužlám kostičku, nebo spím. Jsem prostě borec.

A abych nezapomněla - v odkazech mám novou fotogalerii - sice tam těch fotek ještě není moc, ale je to lepší, než ta provizorní u paničky na facebooku.

Váha: 13,4 kg

pondělí 4. srpna 2008

"Narozeninový" víkend

Tak už mám spolu s bráchama a ségrama oficiálně tři měsíce (podle kalendáře). Panička se rozhodla mi k takovému výročí nadělit fyzické vyčerpání: v pátek mě vytáhla do školky, kde jsme kvůli vedru byli nakonec jen čtyři (ale zase jsem se tak nerozptylovala a víc jsem si pohrála, protože nám dali víc volno).
V sobotu jsme všichni tři vyrazili za Zlín do lesa, kde jsem se prohnala bahnem, našla jednu bedlu a následně jsem usnula pod stolem v restauraci Kocanda, kde si páníčci dali na zahrádce oběd. A aby toho nebylo málo, v podvečer zapršelo a já jsem potkala Lízu, tak jsem se z večerní vycházky vracela úplně mokrá, oválená a oslintaná, nemluvě o tom lesním bahně na tlapkách, které se mi tam zase rozmočilo, takže o nějakém vyčesání nemohla být řeč.
Páníček měl v neděli dopoledne nějaký program, tak mi panička sbalila mých pět švestek (tzn. téměř všechno kromě pelíšku) a vyrazili jsme trolejbusem a pak vlakem do Tlumačova. Odpoledne jsem se seznámila s dalším rodinným čtyřnožcem, tentokrát labradorem Dagem. K mému překvapení jsme se ale večer nesbalily a neodjely zpátky do Zlína spolu s dorazivším páníčkem! Panička nám ustlala v obýváku na zemi (peřiny jsem stihla předtím, během dne, při hře počůrat, takže byly čerstvě vyprané a voňavé :-) ) a řekla, že si musím zvykat i jinde. Moc jsem se teda nevyspala, ale to panička koneckonců taky ne, protože jsem jí pořád šlapala po hlavě a žužlala peřinu.
Dnes ráno mě ještě zaběhla nahlásit na úřad, aby ze mě už byl oficiální obyvatel, dostala jsem známku a jely jsme domů...kde celý den doháním spánkový deficit.

Váha (neděle dopoledne): 11,7 kg

čtvrtek 31. července 2008

Kdopak to mluví

Dnes jsem konečně zaštěkala na povel! Shodou okolností mi totiž panička chystala oběd o dost pozděj než normálně, a tak jsem byla na granulky natěšená, a protože panička misku ne a ne položit na zem, zakňourala jsem. Pak to na mě zkusila ještě i s piškotama, protože jsem pořád vypadala hladově, a vyšlo to - dokonce už i páníčkovi se to podařilo. Mají ze mě strašnou radost a nejradši by mě nechali štěkat pořád, ale sousedům by se to asi nelíbilo :-)

středa 30. července 2008

Nic nového pod sluncem

U nás se teď taky nic moc nového neděje. Akorát pořád trénujeme čurání venku a panička mě začala otravovat štěkáním na povel - ale já jsem strašně tichý pes, tak ze mně zatím vymámila jen slabé zakňučení a podruhé jsem to vzdala a odešla - když mi ten pamlsek dát nechce, tak já se kvůli tomu vztekat nebudu...
S čuráním to teď děláme tak, že mám zavřené dveře na chodbu, abych nemohla na noviny, kdykoliv se mi zachce si trošku ucvrnknout, ale musím dát vědět. Většinou hypnotizuju dveře, nebo zaškrábu nebo kňuknu - ale trénujeme to teprve chvilku, tak výsledky ještě nejsou moc znát.
Jinak život na sídlišti má i své výhody - mám tu už tolik kamarádů, že se mi většinou podaří si s nějakým pohrát alespoň jednou za den. To by se mi na vesnici nepovedlo - tam má každý svoji zahrádku a hlídá.

sobota 26. července 2008

Školka podruhé

Tunel a la kutil Tim zafungoval - ve školce jsem teď na povel "tunel" už docela slušně probíhala. Ale jen ten modrý, který už znám - červený tunel mi tak dobře nešel (a pak že prý psi nevidí barevně). Kladiny se bojím pořád stejně...
Ale školka není jen o cvičení (to musím dělat pořádně hlavně s paničkou doma), ale hlavně o kamarádech a o ty tam není nouze. Tentokrát už jsem se vůbec nebála a dokonce jsem si hrála s ročním labradorem Dustym - šplhala jsem mu po zádech a po hlavě a váleli jsme se po sobě...no strašná sranda. Pak přišel nový kamarád, o tři dny starší ohař Chester, který se nejdřív bál stejně jako minule já, ale pak se našval, že mu pořád žužlám ucho, a šel se se mnou honit a kousat. Akorát má trochu váhovou nevýhodu - přestože jsem mladší, jsem o dost macatější než on :-) Škoda, že panička nevzala foťák. Domů jsem opět přišla naprosto vyčerpaná a kladla jsem se už na chodbě před výtahem, ale páníčkům se podařilo mě přesvědčit, abych vydržela až do pelíšku.

Dnes jsem jela na otočku za kocourkem do Tlumačova, protože panička slíbila, že přijede nakrmit tamní chovnou zvěř, když nikdo nebyl doma. Cestou jsme se stavili ve zverimexu podívat se na tetu, vyloudit novou hračku a nakoupit odměny na příští týden (mimochodem jsou moc dobré - musím se paničky zeptat, jak se jmenují). No a po cestě zpátky jsem jako velká šikovná holka s páníčkama ještě nakoupila... teda panička nakupovala a já jsem se s páníčkem venčila podél Dřevnice.

Váha: 10,3 kg

středa 23. července 2008

Udělej si sám

Panička měla doma velkou krabici, kterou jsem pořád ožužlávala, tak mi ji dala na hraní... Nejdřív mi ji převrátila a schovala do ní hračky, aby mě donutila se pro ně natáhnout; pak ji ale napadlo, otevřít i dno a udělat mi z ní tunel - takže teď doma trénujeme probíhání krabicí. Panička u toho křičí "tunel", a myslí si, že mi to pomůže se tak nebát, až budeme příště probíhat opravdový tunel ve školce...hyn sa ukáže...

úterý 22. července 2008

Pichanec

Dnes jsem byla zase u pana doktora na včeličku - nejdřív jsem vrtěla ocáskem na sestřičku, u pana doktora jsem ale ztichla a snažila se nebýt moc vidět. Prý jsem hysterka - dělala jsem cirkus, jak kdyby mě na nože brali. Panu doktorovi se podařilo pichnout mi nejdřív jen půlku, protože jsem se začala strašně cukat a pištět, pak mi ale páníček začal cosi vykládat a ani jsem nevěděla, že jsem dostala zbytek... ono to totiž nebolí - mně se jen nelíbí, když mě někdo pevně drží.

neděle 20. července 2008

Mňamka

Dnes jsme zase jeli na návštěvu do Tlumačova na zahrádku. Kocourka jsem si dnes už konečně trošku očuchala, ale byly tam zajímavější věci - třeba venčící se bílý zakrslý králíček...a jak pěkně utíkal! ;-)
Ale nejlepší na tom stejně byla ta telecí uzená "kostička".

sobota 19. července 2008

Výlet do downtownu


Dnes jsem se exrémně unavila. Dopoledne jsme na procházce potkali zase Lízu, jak už bývá pravidlem, a protože páníček měl foťák a chtěl ulovit nějaké pěkné kousky, nechali mě lítat dokud se mi úplně nepletly nožičky. Po návratu jsem padla a spala až do oběda...a po něm taky :-)

Odpoledne páníčci dostali chuť na zmrzlinu, tak mě naložili do auta a jeli jsme do centra. Páníčci si koupili McFlurryho, mně strčili buvolí tyčinku a všichni jsme se svorně cpali ve stínu u fontánky. Akorát zpátky k autu mě musel páníček nést, protože jsem pořád kňourala a každé dva metry si sedala na zadek - přece v takovém vedru nebudu ťapkat po svých.

Páníček mi dělá novou - pořádnou - fotogalerii, tak doufám, že pořádně zabere, a budu se moct brzo pochlubit.

Váha: 8,9 kg

čtvrtek 17. července 2008

Prší, prší, jen se leje...

Chjo, dneska další klíště - tentokrát na zádech (aspoň že ne v uchu, jako ty první dvě). Panička mi ho nahmatala, když jsem se zrovna probouzela a měla jsem mazlivou náladu, tak se jí podařilo mi ho vytáhnout bez asistence páníčka - měla z toho strašnou radost. Akorát nemá radost z těch přípravků, protože moc nefungujou.

Jinak nám tu teď pořád prší, takže procházky nic moc. Ale dnes jsem potkala venku osmiměsíční Lízu, a protože už jsem stejně velká jako ona a konečně se jí nebojím, běhaly jsme kolem houpaček, co to šlo - pěkně jsem se rozdivočila a panička mě musela dát na vodítko, aby mě vůbec dostala domů. Spala jsem pak jak mimino.
Taky už docela poslouchám. Sedni a lehni už umím, jak když bičem mrská (pokud mě zrovna nerozptylují jiní psí kamarádi), a po vycházce si většinou nechám i opucovat tlapky (bez kousání).
O víkendu pojedeme zase za kocourkem na zahrádku, tak doufám, že bude hezky, abych se mohla zase čvachtat (doma v kuchyni mi to panička zakázala).

pondělí 14. července 2008

Smrdím (si)

Dnes jsem s paničkou odpoledne nemluvila - našla mi totiž další klíště v uchu, tak mi nakapala za krk voňavou vodičku (Nature's Guardian), která ale voní jenom jí... říkala, že je zvědavá, jestli to bude fungovat dýl než dva týdny. Páníček má navíc kvůli klíšťatům strach o moji linii, protože mě při každém vytahování musí balamutit kokinkama.

neděle 13. července 2008

Výlet

Dnes mě páníčci naložili dopoledne do auta a odvezli mě na návštěvu k paniččině rodince. Celý den jsem si lebedila na zahradě a nechala se rozmazlovat piškotama od babičky a šmakosem od tety. Taky jsem si očuchala westíka Jolina, který si nechtěl hrát (překvapivě), a domácího britského kocoura Robbieho. Tomu jsem i ukázala, jak hezky štěkám, abych ho vyprovokovala ke hře, ale asi si o mě myslel svoje - párkrát si na mě šáhl tlapičkou a pak dělal nevšímáká.
V podvečer začala pěkná bouřka, ale těch se nebojím, takže mi ani cesta autem v dešti nevadila. Ale ten déšť na kožíšku mi vadí - když mě panička vysadila, abych doběhla domů po svých, snažila jsem se nasednout zpátky a musela mě nakonec vzít na ruky. Tak doufám, že přestane brzo pršet, ať se můžu jít vyvenčit.
Jinak už docela hezky zvládám "lehni", dokonce i když to zavelí páníček (trénuju totiž hlavně s paničkou).

sobota 12. července 2008

Klíšťata a školka

Včera mi panička našla dvě klíšťata - ale stihla je chytit ještě než se zakously, takže všecko OK.
Update: sobota večer - klíště zakouslé pod uchem - domácí operace nutná (trvání cca 1 hod). Klíště při pokusech romáčknuto, ale nakonec se podařilo odstranit celé. Tak mě teď páníčci pozorují, jestli mi není špatně atd.

Odpoledne jsme konečně vyrazily do školky. Panička myslela, že budu po všech skákat a se všema běhat, jako u nás na sídlišti, ale bylo moc horko a ta cesta městskou mě nějak unavila. Tak jsem se jenom trochu očuchala s ostatníma a pozorovala, co se děje. Musela jsem být spoustu času na vodítku a trénovali jsme "k noze", "sedni", "lehni" a "ke mně". "Sedni" a "ke mně" už jsem uměla trošku z domu, ale paničce se podařilo mě poprvé pořádně položit, tak z toho měla strašnou radost. Pak mě nutili proběnout tunelem a přelézt po kladině - nebylo to nic moc, ale tunelem jsem na potřetí proběhla už jakžtakž sama. Přijel za náma i páníček, ale skončili jsme dřív, tak nic neviděl.
Za čtrnáct dnů jdeme znovu.

Váha: 7,9 kg

čtvrtek 10. července 2008

Jak na to?

Panička má asi něco jako chovatelskou krizi... Má odpor k násilí v rámci výchovy, ale už jí dochází mírumilovné prostředky.
Zaprvé, neví, jak mě naučit, abych si řekla, že se mi chce čurat, a nečurala kdy se mi zachce (i když se v 90 % trefim na vymezenou plínku).
Zadruhé, metoda podívej-panička-má-kokinko-ti-cizí-lidi-nemají-nic moc nezabírá. A přivolání funguje akorát na louce, když mě nic nerozptyluje - pokud uteču za někým, jsem ochotná s ní/ním jít klidně domů.
V naší chytré knížce o tom nic chytrého nepíšou.

Zítra, nebo příští týden se mnou chce jít panička do školky, pokud to půjde, aby zjistila, jestli moje pokroky a nepokroky náhodou nevidí moc černě (nebo naopak moc růžově :-))

středa 9. července 2008

Prší, prší, jen se leje

Dneska se mnou panička začala zase důsledně hlídat chození na záchod, protože přes víkend jsme se s páníčkem ulívali a začala jsem chodit moc na plínku a míň ven. A panička už ze mě byla nešťastná, protože v pátek mi to tak hezky šlo. Tak mě teď bere ven zase každé cca 2 hodiny.
Venku jsme dnes vyrazily prozkoumávat travičku na druhou stranu od domu a byla to strašná sranda - teda hlavně panička se bavila...při běhu z kopce se mi totiž převážil zadek a udělala jsem kotrmelec - panička se málem počůrala smíchy. Ale vrátilo se jí to i s úrokama - při další vycházce nás chytla průtrž a než mě panička lapla, zvedla a doběhla se mnou k nejbližšímu balkonu, pod který se dalo schovat, byla mokrá. A já jsem se nakonec ještě vyválela ve vodě před vchodem, abych nešla domů až moc čistá.
Jinak to tady vypadá jak na vesnici, než ve mestě - dnes ráno, když mi panička u vchodu nasazovala obojek, kolem nás prohupkal zajíc (normální polní, ne nějaký mazlíček na útěku).

úterý 8. července 2008

Jsem na roztrhání

Včera večer mě panička vzala na slibovaný výlet do města, protože ale hustě pršelo, vzal nás tam páníček autem. Všichni ze mě byli strašně unešení a obdivovali, jak mám krásně heboučký kožich. Moc se mi tam ale nelíbilo - jezdilo tam moc aut a na mokré silnici dělaly větší kravál než normálně. A ani jsem si nemohla lehnout na travičku, protože bylo všecko mokré a studené. Tak mě za půl hodiny panička s její paničkou odvezly zase zpátky domů. Obě cesty jsem ale zvládla ok. Žádné zvracení se tentokrát nekonalo, tak ze mě měla panička radost.
Ráno jsme jely na další výlet, tentokrát delší. Páníček nás cestou do práce hodil na nádraží, tam jsme nasedly do lokálky a vyrazily. Nejdřív jsem kňourala, ale když mě panička dala na zem, ustlala jsem si pod sedačkou a ležela jsem celou cestu (asi 20 minut). V Otrokovicích mě zase všichni poťapkali a poobdivovali, udělali si s náma fotky, a když se všem podařilo dostat se s kuframa do vlaku (do většího a škaredšího, než kterým jsme přijely my), nasedla jsem s paničkou zase do auta a nechaly jsme se odvézt zpátky domů do Zlína. Byla jsem tak unavená ze všech nových vjemů, že jsem v autě usnula. Až skoro doma jsem si vzpomněla, že se mi chce čurat, tak jsem začala kňourat. Ale vydržela jsem to - nejsem přece žádný počůránek.
Doma jsem okamžitě zalehla, abych načerpala síly. Panička byla taky unavená, tak jsme půl odpoledne prospaly. Mám teď oblíbené místo u její postele a jsme obě spokojené - ona ví, co dělám já, a já zas vím, co dělá ona.
Teď zrovna trochu trucuju. Akorát jsme se totiž vrátily od pana doktora. Nejdřív jsem se vůbec nebála a chtěla si hrát s ostatníma pacientama (kteří si ale hrát nechtěli), ale v ordinaci už mi tak veselo nebylo. Divně to tam vonělo a pak mě píchli do kožíšku. Panička mě měla držet, ale moc jí to nešlo - je na mě moc měkká. Příště jde s náma prý páníček...to jsem zvědavá, jestli mu to půjde líp.

pondělí 7. července 2008

Kvítko z čertovy zahrádky

Divočím a divočím...a panička nemá slov. A školkou a vodítkem mi vyhrožuje čím dál častěj. Už mě dokonce musela výkrákat za kůži na krku a převalit na záda, abych se vzpamatovala...tak jsem si šla lehnout a hrát andílka.
Dnes večer mě prý vezme na výlet do města - pojedeme trolejbusem...doufám, že mi nebude špatně. Když ne, tak se zítra ráno možná pojedeme rozloučit s jejíma kamarádama až do Otrokovic na nádraží. Bude ze mě úplná cestovatelka. No musím si zvykat, chce mě totiž o víkendech brát na baráček se zahrádkou, a tam musíme autem.
Jinak se nic moc nového neděje. Strašně mě baví hryzat všechny do prstů na nohách a nebo do vlasů, když se dostanu dost blízko - nejvíc mi chutná paniččina ségra - má takové správně zacuchané copánky a do nich se kouše mnohem líp. Navíc je má dost dlouhé, tak na ně dosáhnu, i když si ke mně jen dřepne :-b

Tady máte jednu fotku okolí našeho bytečku - sem se chodíme venčit nejvíc, protože je tam spousta místa a je to daleko od cesty, takže můžu běhat, jak se mi zachce. V té obrovské boudě vzadu mezi stromama bydlíme.

Napsaly mi paničky od bráchy Alfa - taky dostal webové stránky. Tak jsem si je hned přidala do odkazů, abyste mohli porovnávat, kdo z nás rychlej roste. Prý taky funguje hlavně na piškoty - to bude asi tím, že jsme od Piškotů...

neděle 6. července 2008

Už štěkám

Včera jsem se konečně rozštěkala - a strašně se mi to teď líbí. Zjistila jsem, jak na to, protože panička byla moc pomalá s přípravou mojí snídaně a potřebovala jsem ji popohnat :-) Pak se mi nelíbilo, že je schovaná ve vaně, tak jsem jí taky hned vynadala, a venku jsem hafala na starou známou yorkšírku, protože si nechtěla hrát... Je ze mě pěkné číslo.
Teď tu má panička nějaké kamarády z moc daleka, tak jsem hlavně s páníčkem - a dělám si z něho srandu - třeba včera mě vzal na procházku asi na hodinu a půl a já se skoro nevyčurala...nechala jsem si to na doma :-)

Váha: 6,7 kg (přibrala jsem přesně kilo za týden)

pátek 4. července 2008

...tak mě začali trénovat

Protože začínám být moc rozjívená, panička se mnou začala trénovat povely. "Ke mně" na mě volá venku už od začátku, vždycky když k ní běžím, ale včera se rozhodla, že zkusíme "sedni" - to se vždycky hodí umět. A vůbec to není tak těžké - dá mi piškot před čumák, abych na něj nedosáhla, a já si sednu :-) A čurání na plínku už mi taky jde moc dobře - ale musí tam se mnou panička jít, když kníknu (přece to nebudu dělat, když mě nikdo nevidí - z toho totiž jaksi žádná odměna nekápne :-b).

Dnes byla docela nuda - venku až do pozdního odpoledne pršelo, tak mě to tam nebavilo. Všichni byli zalezlí doma v suchu, tak jsem taky jenom spala. Až teď večer, když vylezlo sluníčko, mě páníčci vzali na veliký výlet. Šli jsme úplně jinam, než normálně chodíme, a musela jsem jít na vodítku, protože tam jezdily moc blízko auta, ale ani jsem si toho moc nevšímala - tak jsem byla zaujatá tím, co se kolem mě děje. Sice jsem se ještě bála, ale už to nebyla taková hrůza - začíná ze mě být městská holka. U školy mě páníčci pustili - je tam takový pěkný lesík s chodníčkem.
A potkala jsem zase další yorkšírku a opět jsem se chtěla honit - ale dostala jsem od ní za ucho, protože jsem byla moc divoká a přece jenom patřím do trochu jiné váhové kategorie, i když jsem pořád jenom štěňátko.
Celkově byla naše výprava úspěšná - páníčci totiž slyšeli, že je tu někde blízko veterina s novýma pánama doktorama, tak jsme ji byli hledat a našli. Tak tam půjdu příští týden na nějakou včeličku nebo co...

čtvrtek 3. července 2008

Začínám zlobit...

Tak už jsem se na plínku trefila celkem čtyřikrát...ale jenom když panička vidí, že čuchám a dojde tam se mnou - třeba dneska ráno v pět to vyšlo. Pak šla ale panička spát (prý se mnou ven ještě za tmy chodit nebude) a protože já už jsem neusnula, chtělo se mi nad ránem znovu. Tak jsem udělala potřebu v obýváku (naštěstí není zařízený a dobře se tam vytírá, tak to paničce neva). No a když jsem se tak hezky "vyvenčila" doma, už se mi samozřejmě nechtělo ven, tak jsme se s paničkou válely až do čtvrt na devět (on totiž páníček dneska nebyl doma, tak nás nevzbudilo jeho vstávání).
Taky páníček včera říkal něco o tom, že zavře do ložnice dveře, abych tam nešramotila, ale asi mu to neprojde :-) Panička by si mě totiž nejradši vzala až do postele...ale už tam má Béé a Ňufíka, tak bych je musela asi nejdřív zakousnout, aby tam bylo místo pro mě.

Už jsem se asi úplně otrkala a začínám vystrkovat růžky. Panička už si dokonce nachystala po ruce noviny, aby mě mohla plácnout, když zlobím moc (třeba když se jí snažím kousat do šňůry od notebooku, do prstýnku na noze nebo když útočím na sedačku). Ale většinou mi s nima jenom hrozí. A prý jestli ji nepřestanu kousat, kousne mě taky...no to jsem teda zvědavá...stejně určitě jenom slibuje...

Dnes ráno jsme měla víc zážitků s pejskama, než kdybych šla do školky. Nejdřív jsem potkala tu yorkšírku, co jsem se jí tak strašně bála, ale tentokrát jsem si s ní už chtěla hrát (ale utekla mi). Pak jsme se očuchaly s jezevčicí z vedlejšího baráku, no a pak už to jelo... U houpaček seděla naše stará známá retrievřice, tak jsme šly s paničkou za ní a během chvilky nás tam bylo pět... nevěděla jsem kam dřív skočit a koho dřív očuchat. Ale už se tak nebojím, jen když na sebe kluci začali štěkat - to se mi totiž vůbec nelíbí. No a když jsme vyrazily s paničkou na předobědovou vycházku, zase jsme potkaly retrievří kamarádku. Tentokrát mě už žádní jiní psi nerozptylovali, tak jsem se s ní honila a skákala jsem po ní - ještě, že je tak hodná. Jsem zvědavá, koho potkáme odpoledne.
Jinak jsem teď na sídlišti nejoblíbenější pejsek - všem se strašně líbím a všichni by si mě pořád chtěli hladit.

Už se těším, až přijede páníček a vyfotí mě venku, ať vám můžu ukázat, jaké to tady mám.

středa 2. července 2008

Jsem prohnanost sama :-b

Dneska se mnou normálně zase nechtěl nikdo vstávat...a to jsem začala dělat binec až v šest ráno! A ani mě nechtěli nechat ohryzávat dráty a adaptéry pod nočním stolkem :-( Tak jsem paničce aspoň vytáhla a rozhryzala záložku do knížky... A do postele taky nesmím. Ale já už tam stejně za chvilku vyskočím i sama. Rostu totiž jako z vody a skáču čím dál výš.
Panička se mě ted snaží naučit čurat a kakat na trávníku pomocí úplatků... vždycky, když se mi to podaří, dá mi kousek piškotu za odměnu. Ale já jsem to prohlídla, tak teď čurám dvakrát tak často :-) A kakání si taky šetřím na víckrát. Taky tu na mě měli nachystané plínky na čurání, kterým jsem se 3 dny úspěšně vyhýbala. Až dneska jsem se trefila na tu, co nechali na chodbě - dostala jsem piškotek a strašně mě chválili... Moc by páníčky zajímalo, jestli to byla jenom náhoda, nebo jsem to pochopila - ale já jim to neřeknu (musím si nechat nějaké esa v kožíšku).
A nevíte někdo, co zabírá na psí škytavku? Zadržet dech neumím a lekat mě nechcou...

úterý 1. července 2008

Stěhování a první dojmy

V sobotu se můj dosavadní život obrátil naruby. Pěkně jsem si chrněla na oblíbeném místečku a v tom mě Piškoti vzbudili, nakapali mi za krk něco voňavého, aby mě prý nekousaly blechy, zvážili mě (měla jsem 5,7 kg) a strčili mě úplně cizím lidem. Teda oni nebyli až tak úplně cizí, protože se na mě přišli předtím dvakrát podívat, ale mamča a sourozenci to nebyli. Pak jsme jeli dvě hodiny někam pryč, z čehož se mi udělalo špatně...no a protože to nikdo nepochopil, blinkla jsem jim na sedadlo...ale nakonec jsem usnula, tak už to bylo lepší.
Odpoledne jsem skoro celé prospala, akorát mě noví páničci nosili ven vyčurat, když jsem se na chvilku probrala. Papání mi moc nejelo, jenom když mě panička krmila tvarohem z prstu; až večer jsem se nechala přesvědčit a vzala si pár namočených granulek, abych paničce udělala radost. Teď už papám normálně - páníčci totiž speciálně pro mě vaří slepičí vývar. Už mi taky do hillsek namíchali proplanku. Zatím si nestěžuju.
A jinak panička říkala, že jsem moc šikovná holka, protože jsem ani jednu noc nefňukala (panička s pánečkem spali první noc v pracovně, abych tu nebyla sama, ale teď už to zvládám i bez nich).

Docela se bojím psů, a když se bojím, tak mi to strašně rychle běhá - páníček se nestačil divit, kde se to ve mně bere (ale ta yorkšírka prostě vypadala strašně nebezpečně). Ale začínám si pomalilinku zvykat - už jsem se nechala očuchat retrieveří dámou a jednou jack russellicí... (ale panička si mě musela koupit dětskýma piškotama). Prý půjdu do školky, hned jak budu naočkovaná.

Čurám a kakám o sto šest, takže panička je teď víc venku jak doma...a když je doma, tak vytírá (buď čurání, nebo vylitou vodu - to je totiž na kachličkách strašná sranda - byste nevěřili jak bezvadně to jezdí, když se rozběhnu). Říkala, že mi nejspíš koupí dětský bazén na balkón...to budou mít sousedi pod náma radost :-)
Už jsem přišla na to, jak na kost z buvolí kůže a věčně žvýkám. Nejlepší je, když mi to panička drží a já můžu hryzat - třeba ve čtyři ráno - akorát paničku to tak brzo nebaví (nechápu proč).

Váha: 6,2 kg