pátek 30. ledna 2009

Volná jako pták

Hurá! Panička mě zase začala odepínat z vodítka. Ještě mě pro jistotu nepouští moc ke psům (už se nemůžu dočkat, až zase vyrazím za Sendym), ale aspoň můžu běhat pro klacky a šišky a honit paničku, když se mi schovává... Taky se snažím poslouchat a chodit na zavolání i na volno u nohy (co kdyby mě chtěla zase přivázat) - prostě jsem úplně vzorný pes :-)

Konečně už jsem začala pořádně reagovat na povel přines, tak skoro na každé procházce aspoň chvilku aportujem - ale jen s klackama, co si sama najdu. Když vezme panička tenisák, tak ho za chvilku někde nechám. Jinak co se povelů týká, tak se teď žádné extra rozšiřování repertoáru nekonalo - umím prostě takovou tu klasiku: sedni, lehni, dej pac, zůstaň, štěkej, když se podaří tak ke mně a k noze. K tomu ještě umím dělat mrtvou, a když mi řeknou "chyť" umím chytit letící pamlsek (pokud mi to páníci správně hodí nad čumáček). 
A taky máme novou hru - panička nacpe pamlsky do ponožky, celé mi to někam schová a pak řekne "hledej" - a to se vyplatí (většinou to schovává pořád na stejná místa, protože máme malý byt).

neděle 25. ledna 2009

A je po zimě


Tak ve fotogalerii konečně přibylo pár mých nových fotek. 
Teď už je snížek pryč a máme tu jen bláto (se mi na něm dnes podařilo paničku cestou na oběd shodit, protože jsem chtěla jít za jednou paní z baráku - dostala jsem nadáno a k tomu jako bonus jednu za ucho, že neumím poslouchat... panička se musela jít převlíct a pak se mnou nemluvila). 
Jinak se nic nového neděje. Cvičák se kvůli hárání nekoná, vycházky stojí taky za prd... Akorát jsem si dnes ráno byla s páníčkem zaběhat, ale je to otrava na vodítku (a na Mokré se k nám připojil nějaký nápadník a bežel s náma i přes zastrašování a odhánění až k domu - asi se chtěl taky proběhnout).
Ve čtvrtek mě panička nechala po dlouhé době zase samu doma a odjela do Brna na zkoušku. Za odměnu mi ale dovezla granát z tvrdé gumy a schovává mi do něj dobrůtky - asi to bude ale nějaký zmetek - nejde vůbec rozkousat :-/ 
Taky páníčci konečně pochopili, že mi nechutná papání z nerezových misek a v sobotu mi koupili takové krásné keramické s obrázkama. A k tomu nový náhubek...grr... no však počkej, paničko, jen co ho někde necháš ležet, zacvičím s ním...

Váha: 28,4 kg (nemám teď na jídlo moc pomyšlení)

pátek 23. ledna 2009

Konečně zimní fotky

O víkendu jsme v Tlumačově konečně udělali pořádné zimní fotky s tématem "Já". Páníci se mě teda na sněhu snažili fotit už i dřív, ale nějak to nebylo ono - když zrovna nesněžilo nebo nebyla tma, paničce se buď vybil foťák, nebo jsem byla rozmazaná, nebo se páníčkovi nelíbilo, že tam je vidět moje šňůra... Naštěstí s sebou teď vzali do Tlumačova pořádný foťák a napadlo je pokusit se o dokumentaci na zahradě (tam šňůru mít nemusím, když je tam plot, že...). Fotky jsou moc pěkné, jen páníček je moc pomalý a ještě mi je nenachystal - ale brzo budou.
Taky jsem se poslední dobou vytáhla - do výšky i do délky. Změřit mě je sice docela problém, ale v kohoutku mám teď asi 60 cm. Na délku jsem jak Špagetka - z pláštěnky, co mi ještě v listopadu visela přes ocásek, mi teď čouhá zadek.

pondělí 12. ledna 2009

Už je ze mě fena

Tak. Už jsem velká. Začala jsem se hárat. Paničku to docela překvapilo, protože jí pár lidí tvrdilo, že v zimě určitě hárat nebudu - že to natáhnu až do jara (a já začnu hárat po týdnu dvacetistupňových mrazů). To aby si panička našla nějaký pořádný klacek, aby měla na vycházkách čím odhánět frajery (hlavně tu potvoru, co se pravidelně podhrábává pod plotem a pak rajtuje po sídlišti bez dozoru).

Včera jsem ještě stihla navštívit Sendyho a proběhnout se s ním na poli, ale už asi bylo moje "dospívání" cítit, protože Sendymu se moc běhat nechtělo... zato jiné věci ho docela zajímaly.
Jsem z toho všeho nějaká přepadlá a unavená, tak si jdu zase lehnout.

čtvrtek 8. ledna 2009

Ladovská zima

Pořád se chystám, že vám písnu, a pořád nějak není čas... To ten snížek - jsme tu jak zapadlí vlastenci, několik dnů skoro bez přestání sněžilo, a když nesněžilo, tak chumelilo.

Silvestra jsme přežili v pořádku. Byla u nás návštěva (zasedli mi sedačku a nechtěli se nechat vyšťouchat), tak jsem se povalovala v pracovně a pozorovala, jestli něco dobrého neupadne na zem. Neupadlo. Když se blížila půlnoc, páníček mě vzal ven, abych se prý nepotentovala, až začnou dělobuchy. Ale nějací aktivisti začali střílet už o půl dvanácté, zrovna když jsme vyšli před barák. Stihla jsem se akorát vyčurat - pak jsem si všimla, že se nám nad boudou strašně blýská, tak jsem páníčka táhla směrem pryč, abych ho jako zachránila. Páníček si pak ale asi vzpomněl, že jsme tam nechali paničku, tak jsme to otočili a zdrhali zpátky. Když jsme vyjeli k nám do patra, panička dělala, že se vůbec nebojí, ale určitě strach měla, protože když pak páníček s návštěvou šel na balkon zkontrolovat ty světýlka, panička zůstala v pracovně - tak jsem musela samozřejmě zůstat s ní - přece ji tam nenechám samotnou, no ne? A aby se teda nebála, tak jsem s ní dělala dej pac a lehni a tak... no znáte to.

No a když máme ten nový rok, tak jsme s paničkou začaly večer chodit na novou procházku. Původně jsem měla začít chodit zase na cvičák, ale ten sníh mi dělá trochu problém - každou chvilku musíme zastavit, protože mám na prstech bambule - tak místo toho chodíme večer na zhruba 1-1,5hodinovou procházku. Vždycky přeběhneme za hlavní cestu na druhou stranu Svahů a tam si běhám na volno - vede tam totiž chodník, po kterém se dá dojít až dolů do města (a druhým se zase dá vrátit), tak děláme takové dlouhé kolečko. A hlavně tam chodí málo pejsků a lidi, co neznám, takže po nich neskáču. Panička říká, že to snad ani nejsem já... 
Panička sebou teď na procházkách mívá spoustu takových studených bílých balónků, co mi pořád někam háže a já lítám jak splašená a snažím se je chytit a najít... ale zatím mi to moc nejde. A když se mi podaří nějaký chytit ve vzduchu, záhadně zmizí... Zvláštní ale je, že jsem si ještě nevšimla, že by panička ty balonky měla někde doma... budu jí muset pořádně pročichat kapsy. To je fakt záhada.