čtvrtek 31. července 2008

Kdopak to mluví

Dnes jsem konečně zaštěkala na povel! Shodou okolností mi totiž panička chystala oběd o dost pozděj než normálně, a tak jsem byla na granulky natěšená, a protože panička misku ne a ne položit na zem, zakňourala jsem. Pak to na mě zkusila ještě i s piškotama, protože jsem pořád vypadala hladově, a vyšlo to - dokonce už i páníčkovi se to podařilo. Mají ze mě strašnou radost a nejradši by mě nechali štěkat pořád, ale sousedům by se to asi nelíbilo :-)

středa 30. července 2008

Nic nového pod sluncem

U nás se teď taky nic moc nového neděje. Akorát pořád trénujeme čurání venku a panička mě začala otravovat štěkáním na povel - ale já jsem strašně tichý pes, tak ze mně zatím vymámila jen slabé zakňučení a podruhé jsem to vzdala a odešla - když mi ten pamlsek dát nechce, tak já se kvůli tomu vztekat nebudu...
S čuráním to teď děláme tak, že mám zavřené dveře na chodbu, abych nemohla na noviny, kdykoliv se mi zachce si trošku ucvrnknout, ale musím dát vědět. Většinou hypnotizuju dveře, nebo zaškrábu nebo kňuknu - ale trénujeme to teprve chvilku, tak výsledky ještě nejsou moc znát.
Jinak život na sídlišti má i své výhody - mám tu už tolik kamarádů, že se mi většinou podaří si s nějakým pohrát alespoň jednou za den. To by se mi na vesnici nepovedlo - tam má každý svoji zahrádku a hlídá.

sobota 26. července 2008

Školka podruhé

Tunel a la kutil Tim zafungoval - ve školce jsem teď na povel "tunel" už docela slušně probíhala. Ale jen ten modrý, který už znám - červený tunel mi tak dobře nešel (a pak že prý psi nevidí barevně). Kladiny se bojím pořád stejně...
Ale školka není jen o cvičení (to musím dělat pořádně hlavně s paničkou doma), ale hlavně o kamarádech a o ty tam není nouze. Tentokrát už jsem se vůbec nebála a dokonce jsem si hrála s ročním labradorem Dustym - šplhala jsem mu po zádech a po hlavě a váleli jsme se po sobě...no strašná sranda. Pak přišel nový kamarád, o tři dny starší ohař Chester, který se nejdřív bál stejně jako minule já, ale pak se našval, že mu pořád žužlám ucho, a šel se se mnou honit a kousat. Akorát má trochu váhovou nevýhodu - přestože jsem mladší, jsem o dost macatější než on :-) Škoda, že panička nevzala foťák. Domů jsem opět přišla naprosto vyčerpaná a kladla jsem se už na chodbě před výtahem, ale páníčkům se podařilo mě přesvědčit, abych vydržela až do pelíšku.

Dnes jsem jela na otočku za kocourkem do Tlumačova, protože panička slíbila, že přijede nakrmit tamní chovnou zvěř, když nikdo nebyl doma. Cestou jsme se stavili ve zverimexu podívat se na tetu, vyloudit novou hračku a nakoupit odměny na příští týden (mimochodem jsou moc dobré - musím se paničky zeptat, jak se jmenují). No a po cestě zpátky jsem jako velká šikovná holka s páníčkama ještě nakoupila... teda panička nakupovala a já jsem se s páníčkem venčila podél Dřevnice.

Váha: 10,3 kg

středa 23. července 2008

Udělej si sám

Panička měla doma velkou krabici, kterou jsem pořád ožužlávala, tak mi ji dala na hraní... Nejdřív mi ji převrátila a schovala do ní hračky, aby mě donutila se pro ně natáhnout; pak ji ale napadlo, otevřít i dno a udělat mi z ní tunel - takže teď doma trénujeme probíhání krabicí. Panička u toho křičí "tunel", a myslí si, že mi to pomůže se tak nebát, až budeme příště probíhat opravdový tunel ve školce...hyn sa ukáže...

úterý 22. července 2008

Pichanec

Dnes jsem byla zase u pana doktora na včeličku - nejdřív jsem vrtěla ocáskem na sestřičku, u pana doktora jsem ale ztichla a snažila se nebýt moc vidět. Prý jsem hysterka - dělala jsem cirkus, jak kdyby mě na nože brali. Panu doktorovi se podařilo pichnout mi nejdřív jen půlku, protože jsem se začala strašně cukat a pištět, pak mi ale páníček začal cosi vykládat a ani jsem nevěděla, že jsem dostala zbytek... ono to totiž nebolí - mně se jen nelíbí, když mě někdo pevně drží.

neděle 20. července 2008

Mňamka

Dnes jsme zase jeli na návštěvu do Tlumačova na zahrádku. Kocourka jsem si dnes už konečně trošku očuchala, ale byly tam zajímavější věci - třeba venčící se bílý zakrslý králíček...a jak pěkně utíkal! ;-)
Ale nejlepší na tom stejně byla ta telecí uzená "kostička".

sobota 19. července 2008

Výlet do downtownu


Dnes jsem se exrémně unavila. Dopoledne jsme na procházce potkali zase Lízu, jak už bývá pravidlem, a protože páníček měl foťák a chtěl ulovit nějaké pěkné kousky, nechali mě lítat dokud se mi úplně nepletly nožičky. Po návratu jsem padla a spala až do oběda...a po něm taky :-)

Odpoledne páníčci dostali chuť na zmrzlinu, tak mě naložili do auta a jeli jsme do centra. Páníčci si koupili McFlurryho, mně strčili buvolí tyčinku a všichni jsme se svorně cpali ve stínu u fontánky. Akorát zpátky k autu mě musel páníček nést, protože jsem pořád kňourala a každé dva metry si sedala na zadek - přece v takovém vedru nebudu ťapkat po svých.

Páníček mi dělá novou - pořádnou - fotogalerii, tak doufám, že pořádně zabere, a budu se moct brzo pochlubit.

Váha: 8,9 kg

čtvrtek 17. července 2008

Prší, prší, jen se leje...

Chjo, dneska další klíště - tentokrát na zádech (aspoň že ne v uchu, jako ty první dvě). Panička mi ho nahmatala, když jsem se zrovna probouzela a měla jsem mazlivou náladu, tak se jí podařilo mi ho vytáhnout bez asistence páníčka - měla z toho strašnou radost. Akorát nemá radost z těch přípravků, protože moc nefungujou.

Jinak nám tu teď pořád prší, takže procházky nic moc. Ale dnes jsem potkala venku osmiměsíční Lízu, a protože už jsem stejně velká jako ona a konečně se jí nebojím, běhaly jsme kolem houpaček, co to šlo - pěkně jsem se rozdivočila a panička mě musela dát na vodítko, aby mě vůbec dostala domů. Spala jsem pak jak mimino.
Taky už docela poslouchám. Sedni a lehni už umím, jak když bičem mrská (pokud mě zrovna nerozptylují jiní psí kamarádi), a po vycházce si většinou nechám i opucovat tlapky (bez kousání).
O víkendu pojedeme zase za kocourkem na zahrádku, tak doufám, že bude hezky, abych se mohla zase čvachtat (doma v kuchyni mi to panička zakázala).

pondělí 14. července 2008

Smrdím (si)

Dnes jsem s paničkou odpoledne nemluvila - našla mi totiž další klíště v uchu, tak mi nakapala za krk voňavou vodičku (Nature's Guardian), která ale voní jenom jí... říkala, že je zvědavá, jestli to bude fungovat dýl než dva týdny. Páníček má navíc kvůli klíšťatům strach o moji linii, protože mě při každém vytahování musí balamutit kokinkama.

neděle 13. července 2008

Výlet

Dnes mě páníčci naložili dopoledne do auta a odvezli mě na návštěvu k paniččině rodince. Celý den jsem si lebedila na zahradě a nechala se rozmazlovat piškotama od babičky a šmakosem od tety. Taky jsem si očuchala westíka Jolina, který si nechtěl hrát (překvapivě), a domácího britského kocoura Robbieho. Tomu jsem i ukázala, jak hezky štěkám, abych ho vyprovokovala ke hře, ale asi si o mě myslel svoje - párkrát si na mě šáhl tlapičkou a pak dělal nevšímáká.
V podvečer začala pěkná bouřka, ale těch se nebojím, takže mi ani cesta autem v dešti nevadila. Ale ten déšť na kožíšku mi vadí - když mě panička vysadila, abych doběhla domů po svých, snažila jsem se nasednout zpátky a musela mě nakonec vzít na ruky. Tak doufám, že přestane brzo pršet, ať se můžu jít vyvenčit.
Jinak už docela hezky zvládám "lehni", dokonce i když to zavelí páníček (trénuju totiž hlavně s paničkou).

sobota 12. července 2008

Klíšťata a školka

Včera mi panička našla dvě klíšťata - ale stihla je chytit ještě než se zakously, takže všecko OK.
Update: sobota večer - klíště zakouslé pod uchem - domácí operace nutná (trvání cca 1 hod). Klíště při pokusech romáčknuto, ale nakonec se podařilo odstranit celé. Tak mě teď páníčci pozorují, jestli mi není špatně atd.

Odpoledne jsme konečně vyrazily do školky. Panička myslela, že budu po všech skákat a se všema běhat, jako u nás na sídlišti, ale bylo moc horko a ta cesta městskou mě nějak unavila. Tak jsem se jenom trochu očuchala s ostatníma a pozorovala, co se děje. Musela jsem být spoustu času na vodítku a trénovali jsme "k noze", "sedni", "lehni" a "ke mně". "Sedni" a "ke mně" už jsem uměla trošku z domu, ale paničce se podařilo mě poprvé pořádně položit, tak z toho měla strašnou radost. Pak mě nutili proběnout tunelem a přelézt po kladině - nebylo to nic moc, ale tunelem jsem na potřetí proběhla už jakžtakž sama. Přijel za náma i páníček, ale skončili jsme dřív, tak nic neviděl.
Za čtrnáct dnů jdeme znovu.

Váha: 7,9 kg

čtvrtek 10. července 2008

Jak na to?

Panička má asi něco jako chovatelskou krizi... Má odpor k násilí v rámci výchovy, ale už jí dochází mírumilovné prostředky.
Zaprvé, neví, jak mě naučit, abych si řekla, že se mi chce čurat, a nečurala kdy se mi zachce (i když se v 90 % trefim na vymezenou plínku).
Zadruhé, metoda podívej-panička-má-kokinko-ti-cizí-lidi-nemají-nic moc nezabírá. A přivolání funguje akorát na louce, když mě nic nerozptyluje - pokud uteču za někým, jsem ochotná s ní/ním jít klidně domů.
V naší chytré knížce o tom nic chytrého nepíšou.

Zítra, nebo příští týden se mnou chce jít panička do školky, pokud to půjde, aby zjistila, jestli moje pokroky a nepokroky náhodou nevidí moc černě (nebo naopak moc růžově :-))

středa 9. července 2008

Prší, prší, jen se leje

Dneska se mnou panička začala zase důsledně hlídat chození na záchod, protože přes víkend jsme se s páníčkem ulívali a začala jsem chodit moc na plínku a míň ven. A panička už ze mě byla nešťastná, protože v pátek mi to tak hezky šlo. Tak mě teď bere ven zase každé cca 2 hodiny.
Venku jsme dnes vyrazily prozkoumávat travičku na druhou stranu od domu a byla to strašná sranda - teda hlavně panička se bavila...při běhu z kopce se mi totiž převážil zadek a udělala jsem kotrmelec - panička se málem počůrala smíchy. Ale vrátilo se jí to i s úrokama - při další vycházce nás chytla průtrž a než mě panička lapla, zvedla a doběhla se mnou k nejbližšímu balkonu, pod který se dalo schovat, byla mokrá. A já jsem se nakonec ještě vyválela ve vodě před vchodem, abych nešla domů až moc čistá.
Jinak to tady vypadá jak na vesnici, než ve mestě - dnes ráno, když mi panička u vchodu nasazovala obojek, kolem nás prohupkal zajíc (normální polní, ne nějaký mazlíček na útěku).

úterý 8. července 2008

Jsem na roztrhání

Včera večer mě panička vzala na slibovaný výlet do města, protože ale hustě pršelo, vzal nás tam páníček autem. Všichni ze mě byli strašně unešení a obdivovali, jak mám krásně heboučký kožich. Moc se mi tam ale nelíbilo - jezdilo tam moc aut a na mokré silnici dělaly větší kravál než normálně. A ani jsem si nemohla lehnout na travičku, protože bylo všecko mokré a studené. Tak mě za půl hodiny panička s její paničkou odvezly zase zpátky domů. Obě cesty jsem ale zvládla ok. Žádné zvracení se tentokrát nekonalo, tak ze mě měla panička radost.
Ráno jsme jely na další výlet, tentokrát delší. Páníček nás cestou do práce hodil na nádraží, tam jsme nasedly do lokálky a vyrazily. Nejdřív jsem kňourala, ale když mě panička dala na zem, ustlala jsem si pod sedačkou a ležela jsem celou cestu (asi 20 minut). V Otrokovicích mě zase všichni poťapkali a poobdivovali, udělali si s náma fotky, a když se všem podařilo dostat se s kuframa do vlaku (do většího a škaredšího, než kterým jsme přijely my), nasedla jsem s paničkou zase do auta a nechaly jsme se odvézt zpátky domů do Zlína. Byla jsem tak unavená ze všech nových vjemů, že jsem v autě usnula. Až skoro doma jsem si vzpomněla, že se mi chce čurat, tak jsem začala kňourat. Ale vydržela jsem to - nejsem přece žádný počůránek.
Doma jsem okamžitě zalehla, abych načerpala síly. Panička byla taky unavená, tak jsme půl odpoledne prospaly. Mám teď oblíbené místo u její postele a jsme obě spokojené - ona ví, co dělám já, a já zas vím, co dělá ona.
Teď zrovna trochu trucuju. Akorát jsme se totiž vrátily od pana doktora. Nejdřív jsem se vůbec nebála a chtěla si hrát s ostatníma pacientama (kteří si ale hrát nechtěli), ale v ordinaci už mi tak veselo nebylo. Divně to tam vonělo a pak mě píchli do kožíšku. Panička mě měla držet, ale moc jí to nešlo - je na mě moc měkká. Příště jde s náma prý páníček...to jsem zvědavá, jestli mu to půjde líp.

pondělí 7. července 2008

Kvítko z čertovy zahrádky

Divočím a divočím...a panička nemá slov. A školkou a vodítkem mi vyhrožuje čím dál častěj. Už mě dokonce musela výkrákat za kůži na krku a převalit na záda, abych se vzpamatovala...tak jsem si šla lehnout a hrát andílka.
Dnes večer mě prý vezme na výlet do města - pojedeme trolejbusem...doufám, že mi nebude špatně. Když ne, tak se zítra ráno možná pojedeme rozloučit s jejíma kamarádama až do Otrokovic na nádraží. Bude ze mě úplná cestovatelka. No musím si zvykat, chce mě totiž o víkendech brát na baráček se zahrádkou, a tam musíme autem.
Jinak se nic moc nového neděje. Strašně mě baví hryzat všechny do prstů na nohách a nebo do vlasů, když se dostanu dost blízko - nejvíc mi chutná paniččina ségra - má takové správně zacuchané copánky a do nich se kouše mnohem líp. Navíc je má dost dlouhé, tak na ně dosáhnu, i když si ke mně jen dřepne :-b

Tady máte jednu fotku okolí našeho bytečku - sem se chodíme venčit nejvíc, protože je tam spousta místa a je to daleko od cesty, takže můžu běhat, jak se mi zachce. V té obrovské boudě vzadu mezi stromama bydlíme.

Napsaly mi paničky od bráchy Alfa - taky dostal webové stránky. Tak jsem si je hned přidala do odkazů, abyste mohli porovnávat, kdo z nás rychlej roste. Prý taky funguje hlavně na piškoty - to bude asi tím, že jsme od Piškotů...

neděle 6. července 2008

Už štěkám

Včera jsem se konečně rozštěkala - a strašně se mi to teď líbí. Zjistila jsem, jak na to, protože panička byla moc pomalá s přípravou mojí snídaně a potřebovala jsem ji popohnat :-) Pak se mi nelíbilo, že je schovaná ve vaně, tak jsem jí taky hned vynadala, a venku jsem hafala na starou známou yorkšírku, protože si nechtěla hrát... Je ze mě pěkné číslo.
Teď tu má panička nějaké kamarády z moc daleka, tak jsem hlavně s páníčkem - a dělám si z něho srandu - třeba včera mě vzal na procházku asi na hodinu a půl a já se skoro nevyčurala...nechala jsem si to na doma :-)

Váha: 6,7 kg (přibrala jsem přesně kilo za týden)

pátek 4. července 2008

...tak mě začali trénovat

Protože začínám být moc rozjívená, panička se mnou začala trénovat povely. "Ke mně" na mě volá venku už od začátku, vždycky když k ní běžím, ale včera se rozhodla, že zkusíme "sedni" - to se vždycky hodí umět. A vůbec to není tak těžké - dá mi piškot před čumák, abych na něj nedosáhla, a já si sednu :-) A čurání na plínku už mi taky jde moc dobře - ale musí tam se mnou panička jít, když kníknu (přece to nebudu dělat, když mě nikdo nevidí - z toho totiž jaksi žádná odměna nekápne :-b).

Dnes byla docela nuda - venku až do pozdního odpoledne pršelo, tak mě to tam nebavilo. Všichni byli zalezlí doma v suchu, tak jsem taky jenom spala. Až teď večer, když vylezlo sluníčko, mě páníčci vzali na veliký výlet. Šli jsme úplně jinam, než normálně chodíme, a musela jsem jít na vodítku, protože tam jezdily moc blízko auta, ale ani jsem si toho moc nevšímala - tak jsem byla zaujatá tím, co se kolem mě děje. Sice jsem se ještě bála, ale už to nebyla taková hrůza - začíná ze mě být městská holka. U školy mě páníčci pustili - je tam takový pěkný lesík s chodníčkem.
A potkala jsem zase další yorkšírku a opět jsem se chtěla honit - ale dostala jsem od ní za ucho, protože jsem byla moc divoká a přece jenom patřím do trochu jiné váhové kategorie, i když jsem pořád jenom štěňátko.
Celkově byla naše výprava úspěšná - páníčci totiž slyšeli, že je tu někde blízko veterina s novýma pánama doktorama, tak jsme ji byli hledat a našli. Tak tam půjdu příští týden na nějakou včeličku nebo co...

čtvrtek 3. července 2008

Začínám zlobit...

Tak už jsem se na plínku trefila celkem čtyřikrát...ale jenom když panička vidí, že čuchám a dojde tam se mnou - třeba dneska ráno v pět to vyšlo. Pak šla ale panička spát (prý se mnou ven ještě za tmy chodit nebude) a protože já už jsem neusnula, chtělo se mi nad ránem znovu. Tak jsem udělala potřebu v obýváku (naštěstí není zařízený a dobře se tam vytírá, tak to paničce neva). No a když jsem se tak hezky "vyvenčila" doma, už se mi samozřejmě nechtělo ven, tak jsme se s paničkou válely až do čtvrt na devět (on totiž páníček dneska nebyl doma, tak nás nevzbudilo jeho vstávání).
Taky páníček včera říkal něco o tom, že zavře do ložnice dveře, abych tam nešramotila, ale asi mu to neprojde :-) Panička by si mě totiž nejradši vzala až do postele...ale už tam má Béé a Ňufíka, tak bych je musela asi nejdřív zakousnout, aby tam bylo místo pro mě.

Už jsem se asi úplně otrkala a začínám vystrkovat růžky. Panička už si dokonce nachystala po ruce noviny, aby mě mohla plácnout, když zlobím moc (třeba když se jí snažím kousat do šňůry od notebooku, do prstýnku na noze nebo když útočím na sedačku). Ale většinou mi s nima jenom hrozí. A prý jestli ji nepřestanu kousat, kousne mě taky...no to jsem teda zvědavá...stejně určitě jenom slibuje...

Dnes ráno jsme měla víc zážitků s pejskama, než kdybych šla do školky. Nejdřív jsem potkala tu yorkšírku, co jsem se jí tak strašně bála, ale tentokrát jsem si s ní už chtěla hrát (ale utekla mi). Pak jsme se očuchaly s jezevčicí z vedlejšího baráku, no a pak už to jelo... U houpaček seděla naše stará známá retrievřice, tak jsme šly s paničkou za ní a během chvilky nás tam bylo pět... nevěděla jsem kam dřív skočit a koho dřív očuchat. Ale už se tak nebojím, jen když na sebe kluci začali štěkat - to se mi totiž vůbec nelíbí. No a když jsme vyrazily s paničkou na předobědovou vycházku, zase jsme potkaly retrievří kamarádku. Tentokrát mě už žádní jiní psi nerozptylovali, tak jsem se s ní honila a skákala jsem po ní - ještě, že je tak hodná. Jsem zvědavá, koho potkáme odpoledne.
Jinak jsem teď na sídlišti nejoblíbenější pejsek - všem se strašně líbím a všichni by si mě pořád chtěli hladit.

Už se těším, až přijede páníček a vyfotí mě venku, ať vám můžu ukázat, jaké to tady mám.

středa 2. července 2008

Jsem prohnanost sama :-b

Dneska se mnou normálně zase nechtěl nikdo vstávat...a to jsem začala dělat binec až v šest ráno! A ani mě nechtěli nechat ohryzávat dráty a adaptéry pod nočním stolkem :-( Tak jsem paničce aspoň vytáhla a rozhryzala záložku do knížky... A do postele taky nesmím. Ale já už tam stejně za chvilku vyskočím i sama. Rostu totiž jako z vody a skáču čím dál výš.
Panička se mě ted snaží naučit čurat a kakat na trávníku pomocí úplatků... vždycky, když se mi to podaří, dá mi kousek piškotu za odměnu. Ale já jsem to prohlídla, tak teď čurám dvakrát tak často :-) A kakání si taky šetřím na víckrát. Taky tu na mě měli nachystané plínky na čurání, kterým jsem se 3 dny úspěšně vyhýbala. Až dneska jsem se trefila na tu, co nechali na chodbě - dostala jsem piškotek a strašně mě chválili... Moc by páníčky zajímalo, jestli to byla jenom náhoda, nebo jsem to pochopila - ale já jim to neřeknu (musím si nechat nějaké esa v kožíšku).
A nevíte někdo, co zabírá na psí škytavku? Zadržet dech neumím a lekat mě nechcou...

úterý 1. července 2008

Stěhování a první dojmy

V sobotu se můj dosavadní život obrátil naruby. Pěkně jsem si chrněla na oblíbeném místečku a v tom mě Piškoti vzbudili, nakapali mi za krk něco voňavého, aby mě prý nekousaly blechy, zvážili mě (měla jsem 5,7 kg) a strčili mě úplně cizím lidem. Teda oni nebyli až tak úplně cizí, protože se na mě přišli předtím dvakrát podívat, ale mamča a sourozenci to nebyli. Pak jsme jeli dvě hodiny někam pryč, z čehož se mi udělalo špatně...no a protože to nikdo nepochopil, blinkla jsem jim na sedadlo...ale nakonec jsem usnula, tak už to bylo lepší.
Odpoledne jsem skoro celé prospala, akorát mě noví páničci nosili ven vyčurat, když jsem se na chvilku probrala. Papání mi moc nejelo, jenom když mě panička krmila tvarohem z prstu; až večer jsem se nechala přesvědčit a vzala si pár namočených granulek, abych paničce udělala radost. Teď už papám normálně - páníčci totiž speciálně pro mě vaří slepičí vývar. Už mi taky do hillsek namíchali proplanku. Zatím si nestěžuju.
A jinak panička říkala, že jsem moc šikovná holka, protože jsem ani jednu noc nefňukala (panička s pánečkem spali první noc v pracovně, abych tu nebyla sama, ale teď už to zvládám i bez nich).

Docela se bojím psů, a když se bojím, tak mi to strašně rychle běhá - páníček se nestačil divit, kde se to ve mně bere (ale ta yorkšírka prostě vypadala strašně nebezpečně). Ale začínám si pomalilinku zvykat - už jsem se nechala očuchat retrieveří dámou a jednou jack russellicí... (ale panička si mě musela koupit dětskýma piškotama). Prý půjdu do školky, hned jak budu naočkovaná.

Čurám a kakám o sto šest, takže panička je teď víc venku jak doma...a když je doma, tak vytírá (buď čurání, nebo vylitou vodu - to je totiž na kachličkách strašná sranda - byste nevěřili jak bezvadně to jezdí, když se rozběhnu). Říkala, že mi nejspíš koupí dětský bazén na balkón...to budou mít sousedi pod náma radost :-)
Už jsem přišla na to, jak na kost z buvolí kůže a věčně žvýkám. Nejlepší je, když mi to panička drží a já můžu hryzat - třeba ve čtyři ráno - akorát paničku to tak brzo nebaví (nechápu proč).

Váha: 6,2 kg