čtvrtek 25. prosince 2008

Zlaté prasátko

Prej svátky klidu a míru... zlatý voči. Jsem skoro dva dny nezamhouřila oka a teď mám problém se vyškrábat k páníčkům do postele, jak jsem unavená.

Na Štědrý den jsme vyrazili do Tlumačova - já s paničkou s předstihem už ráno hromadnými dopravními prostředky, aby nám nic neuteklo (třeba příprava kapra). Nejdřív jsem pořád proháněla kocoura, protože jsem si chtěla hrát (ale on ne), pak přišla na pokec Rona, tak jsme rozryly zahrádku, vytahaly všechny moje hračky na dvorek a zašlapaly všechny podlahy na trase dvorek-kuchyň-jídelna (aby panička nezapomněla, jak vypadá mop na podlahy). Páníčci si mysleli, že si před večeří odpočinu, když šla Rona v poledne domů, ale to se nedalo - pořád se někde něco chystalo, sem tam něco upadlo na zem, taky se mi občas podařilo odhalit, kam se zašil kocourek... no prostě nebyl čas na blbosti a falešná hrdinství, takže z odpočinku nebylo nic. Před večeří jsme šly k Roně vyzvednout bábinu, tak jsme si ještě zablbly u nich na dvorku. Původně měla být Rona u večeře s náma, ale paničky vyměkly - když nás dopoledne viděly, jak blbnem, řekly, že by aspoň u večeře chtěly klid.
No řeknu vám, měla jsem toho večer plný kecky - kdo má pořád hlídat tolik lidí?! Kdyby aspoň chvilku poseděli, ale on se pořád někdo musí někam cárat... a když jdete zkontrolovat, co dělá jeden, zmizí vám zase někdo jiný... Večer jsem byla úplně vyřízená, tak jsem docela uvítala, že bábina šla za Ronou a nejmladší štěně jelo za zábavou - tři lidi se hlídají jednodušej (když se navíc dívají všichni na TV) - dokonce jsem si dovolila na chvilku zavřít obě očička... Ale opravdu jen na chvilku. V noci totiž bylo potřeba být ve střehu - oni si normálně všichni lehli a nechali všechny ty věci, co vytahali večer z krabiček z pod stromečku, bez dozoru! A kocoura taky! Tak mi nezbylo, než celou noc pochodovat po domě a všechno to kontrolovat. Panička naštěstí v osm ráno vstala a přebrala štafetu, tak jsem sebou plácla na zem a konečně usnula.

Dnes se konala druhá fáze "klidu a míru" - přijela teta a spol. tzn. Joli a Dag. No a moje lidská smečka se rozhodla vzít to vánoční navštěvování rodiny od podlahy, tak dovezli i bábinu s Ronou. Joli se do nás neplete, protože už je starý a nemocný a radši sedí doma v teple, ale já s Dagem a s Ronou jsme dělali pěkný čurbes... Jenom tak se honit po dvoře nás nebavilo, tak jsme nejdřív ukradli z chodby jednu Diesel tenisku, kterou nám ale v zápětí přišel páníček sebrat, protože nás špehouni viděli z okna, pak jsme si našli erární nášupky na dvorek, které nám ale zabavili taky, a nakonec jsme uloupili jednu postarší bundu, kterou si nejmladší (skoro)panička dává na stoličku, když bubnuje, aby nechytla ve studené garáži vlka. 
No vyřádili jsme se úplně maximálně (až na Ronu - ta asi jede na nepřerušitelný zdroj). Páníčci se nad náma nakonec smilovali a pustili nás dovnitř, a dokonce jsme dostali od tety dobrůtky (sušené maso je fakt žrádlo). Lakomá Rona nám všem pokradla a sežrala vepřové uši a málem mě zakousla kvůli piškotu, ale jinak dobrý. 
Panička si pochvalovala, že konečně ve svých letech viděla zlaté prasátko (hned několikrát) a ani nemusela držet půst... akorát mě zapomněla ve fázi zlatého prasátkovství vyfotit :-)

Dostali jsme se domů do Zlína dnes asi o půl páté večer a od té doby spím a spím a spím. Teď mě ještě páník donutil jít se ven vyčurat, ale tím moje pohybové aktivity končí. 
A běda, jak mě někdo zítra ráno bude budit, že jdeme na procházku! To snad budu i zlá...

úterý 23. prosince 2008

Linecké se povedlo

:-) To vím, protože si ho páníček včera večer donesl v krabici s pár dalšíma druhama a zapomněl ho v tašce na chodbě... tak jsem si v noci nabídla. No a linecké kolečka mi tak zachutnaly, že jsem mu nenechala :-b Zbytek mě nezaujal - neslepované jsem nechala nedotčené...
Zítra jedeme do Tlumačova, tak pak písnu, co jsem ulovila tam.
Pěkné svátky všem a hodně zdaru při loupení cukroví

neděle 21. prosince 2008

Vánoce, Vánoce přicházejí

Venku to sice moc vánočně nevypadá, ale v Tlumačově už byly dnes přípravy v plném proudu... Panička původně jela pomáhat, ale myslím, že tam nakonec fungovala spíš jako morální podpora, hlavní ochutnávač a kibic. Já jsem se nudila, tak mi šli páníčci půjčit Ronu - to byla pak aspoň sranda... Jen kdyby ta Rona neměla tolik energie. 
Až jsme se vyběhaly, taky jsme pomáhaly s pečením - chtěly jsme pomoct s roládama, ale snaha se v této domácnosti asi necení.

Večer jsem musela jít Ronu vrátit, tak jsem si aspoň hrála s nejmladší členkou smečky, ale ta zas nemá výdrž žádnou - vzdala to, že prý ji bolí zuby.

K tomu mému problematickému zažívání... po středečním půstu a následné rýžovo-mrkvové dietě už jsem asi ok. Jen jsem teď chudá jak lunt. 
Ale kvůli starostem s bříškem jsem vám úplně zapomněla říct, že je ze mě atletka. Chodíme s páníčkem tak v průměru dvakrát týdně běhat - ze začátku po něm vždycky skáču, ale pak už běžím vedle nohy a soustředím se na správný rytmus a dýchání. 
A taky trénuju skok o tyči - zatím ale jen ten rozběh - pořád mi není jasná technika samotného přeskoku.

středa 17. prosince 2008

Hladovka

To už přestává být sranda... zase mám průjem (hodně urgentní, takže se tu ráno zase uklízelo). A ještě jsem dnes nedostala najíst - prý budu držet půst celý den... dokonce mi sebrali i buvolí kostičku (oni si totiž páníci myslí, že možná byla vevnitř nějaká stará...)
Jsem já to ale nešťastný pejsek...

úterý 2. prosince 2008

To je fičák

Páníček se včera smál, že si při venčení připadá, jak kdyby pouštěl draka. Venku totiž už pár dní slušně fouká a do toho se já procházím na desetimetrové stopovačce místo na vodítku (abych neutíkala a panička nemusela mít pořád oči na šťopkách, jestli náhodou není poblíž nějaký pes nebo člověk, který by mě mohl zajímat. Moc si to pochvaluje - může mi házet klacky a přitom nemůžu utéct.)

Panička na mě pořád vymýšlí nějaké finty, abych žrala i samotné granulky. Ale teď se mi to líbí - teď dostávám třikrát denně menší porci s trochou tuňáka z konzervy... tak nevím, co to má být za finta. Zachlechla jsem něco o cukru a biči, ale vůbec tomu nerozumím.