středa 29. října 2008

Hlášení

Ta panička je hrozná, pořád jen sedí u počítače nebo spí a já vůbec nemůžu informovat své okolí o tom, co dělám. Tak si zkusím povzpomínat... bude to náročné...
Tento víkend mě páníčci nechali v Tlumačově samotnou - jeli do Brna nakupovat nějaké věci do té naší velké společné boudy, tak jsem byla na hlídání. Se skoro paničkama jsem se šla zase projít k lomu. Tentokrát jsem se v lomu nekoupala, ale cestou tam jsem žuchla z mostu do potoku... takže jsem byla mokrá skoro stejně :-) A vůbec jsem byla nějaká rozjívená - doma jsem se pořád snažila ulovit kocourka a stahovala jsem ho za ocásek z kuchyňské linky (nemá tam tak provokativně sedět :-b).
Doma se nic nového neděje, akorát mám zakázaný vstup na sedačku - oni si totiž páníčci konečně dovezli nábytek na dovybavení pracovny a panička si tam udělala čtecí koutek... a dvě se tam prý nevejdem. Ale mám prý objednaný ještě jeden pelíšek, abych nemusela být jen pod stolem nebo na tvrdé zemi - no jsem zvědavá, jestli bude tak pohodlný, jak ta sedačka, o kterou mě připravili...
Zítra jdeme na návštěvu za Sendym. Snad se ještě vejdu do náhubku - už by mi panička fakt měla koupit větší. A taky by si měla nabít baterky do foťáku, ať nedopadnem jak minule...
Podám hlášení...

neděle 19. října 2008

Podzimní koupání

V sobotu jsme jako obvykle jeli na výlet za koucourkem a ostatníma. Protože bylo zase jednou hezky slunečno, vyrazili jsme do do lomu - všechny tři paničky, páníček, já a Rona. Roně už dokonce sundali náhubek, abysme se mohly honit s klackama... přece jen už mě zná dost dlouho, tak se páníci rozhodli otestovat, jestli mě nesežere :-)

Procházka se mi moc líbila. Do lomu jsem doběhla s Ronou jako první a jak jsem byla rozdováděná, hupsla jsem do vody... jen mě poněkud překvapilo, že jsem tam zahučela až po krk - jsem myslela, že to je jen velká kaluž a ono né... musela jsem plavat!!! Ale jsem šikula, instinkty nezklamaly a já se zdárně vyškrábala ven - ale byla jsem z toho pěkně paf - nejdřív jsem ani piškot za odměnu nechtěla... Ale bylo hezky teplo, tak jsem rychle oschla.

Cestou zpátky si nejmladší panička šla natrhat pár kukuřic pro hlodavce a chtěla, aby ostatní taky něco vzali... no mojí paničce se samozřejmě nic nést nechtělo, tak mi strčila jednu kukuřici do tlamičky - normálně ze mě udělali šerpu... no vydržela jsem to asi 5 minut (Rona taky chvilku jednu nesla), pak jsme ale našly klacky a to byla větší sranda... Rona si dokonce našla takovou velikou větev, co byla široká jako celá cesta a kosila s ní páníčky - vždycky počkala, až ji všichni předejdou, pak chňapla větev a rozběhla se před ně... Ale na to jsem já ještě moc slabá.

pátek 17. října 2008

Nový kamarád

Tak už jsem asi v pohodě - už dva dny krásně papám a panička už si zase může užívat sbírání hovínek do sáčku.

Včera jsme byli na návštěvu za novým kamáradem zlaťákem Sendym a jeho paničkou. Akorát nám trošku nevyšlo počasí - jenom jsme s paničkou nasedly do trolejbusu, začalo pršet... Ale nám to ani moc nevadilo, když jsme se se Sendym uviděli, začali jsme se hned zdravit, skákali jsme a kousali se - no přejít s náma dvěma po přechodu byl docela adrenalin. Pak nas paničky nechaly běhat na psí louce a nakonec nás vzaly na procházku mezi pole. Byli jsme všichni čtyři mokří až za ušima. Tak jsme na chvilku zaskočili ještě k Sendymu domů, potahali se o uzel, pováleli se spolu v pelíšku a šla jsem s paničkou zase na trolejbus.
Byla jsem tak unavená, že jsem v trolejbuse cestou usnula a po příchodu domů mi bylo úplně fuk, že jdou páníčci někam pryč - přišli až skoro o půlnoci, ale já jsem se aspoň pořádně a nerušeně vyspala.

neděle 12. října 2008

Je mi divně

Páníci vůbec neví proč, ale od soboty skoro nepapám a mám většinou průjem... Včera jsem nejedla vůbec nic (ani piškot) až do odpoledne, kdy jsem kocourkovi sežrala misečku granulí a pár kousků rohlíku. Večer už si panička myslela, že jsem ok, protože jsem se na granule vrhla se strašnou chutí, ale zase se něco pokazilo. Ráno jsem už normálně kakala i papala a od té doby už zase ani ň... teď jsem dostala na žužlání uzenou kostičku, a to je tak vše - ani chleba nechci...
Panina jede zítra do školy, tak mě má na povel páníček - dostal bojový úkol: pokud nebudu zítra pořádně papat, musí se mnou po práci k panu doktorovi. Ale jestli dostanu prášky, tak to bude ještě zajímavé - já totiž teď nesním ani piškot, takže mi ho budou muset asi našťouchat až do krku, a to se mi líbit nebude.
No tak mi držte tlapky, ať se z toho už brzo dostanu.

Update: Páníčci mi rozmočili granule a ty jsem zbaštila rekordní rychlostí - prostě mě bolí v krku, proto nic tuhého nesním... no a ten průjem bude asi vedlejší účinek toho, že jsem v pátek měla v granulkách obrané kousíčky makrely.

čtvrtek 9. října 2008

Zloděj a veterinář

Prý jsem recidivista. Sice vůbec nevím, co to znamená, ale asi to má něco společného s tím, že jsem dnes páníkovi zase zkoušela ukrást večeři... tentokrát to ale byl jen chleba a akce se nevydařila - panička je nechutně bystrá (narozdíl od páníčka) - nepodařilo se mi ho ani sundat z talíře... Takže jsem si nepošmákla a ještě jsem musela na místo. Budu muset počkat, až bude páník sedět s večeří u počítače sám - to totiž nedává pozor vůbec, takže to možná stihnu i sníst, než si to uvědomí.

Včera jsem byla u pana veterináře na injekci proti vzteklině. Šli jsme všichni tři - páníčka jsme museli vzít s sebou, aby mi držel hlavu a vykládal si se mnou... jinak se moc vrtím a píchám se o jehlu a to bolí, tak se vrtím ještě víc. No, do ordinace jsem naběhla jak největší hrdina, ale jakmile mi došlo, kde to jsem, otočila jsem se na pětníku a šup ze dveří...panička měla docela problém mě udržet, protože to nečekala. Hned po příchodu (teda spíš návratu z chodby) jsem se zašila do rohu za dveře, kde jsem se snažila splynout s pozadím a tvářit se, že kvůli mně jsme nepřišli. Pak si mě chvilku nikdo moc nevšímal, akorát mě zvážili a panička se bavila s panem doktorem. Nakonec mě ale páníček vysadil na stůl - třepala jsem se jak ratlík, už když mě pan doktor ošahával, ale prohlídnout jsem se nechala... jen se mi smáli, že z toho bušení srdce dostanu infarkt.
No celkově to nebyla žádná hrůza - dostala jsem jen tu jednu včeličku. Panička kupovala ještě něco dalšího, ale zatím mě s ničím neotravovala, tak nevím...

Váha: 22,7 kg (ve středu před večeří u pana doktora)

úterý 7. října 2008

Zase zlobím...

...asi to bude tím, že jsme v pátek nebyly s paničkou ve školce, protože panička byla nachlazená a navíc docela dost pršelo. Takže mám nahromaděnou energii. Včera jsem navíc byla zase sama doma, tak jsem teď nabitá jak baterka. Venku se mi teď moc poslouchat nechce, tak se musím vláčet ze stopovačkou připnutou k vodítku, abych nemohla utíkat za psama i když nejsem na vodítku... no pořád lepší, než furt šlapat u nohy.

Včera večer jsem dostala pěkně vynadáno. Hrála jsem si s paničkou s kusem látky a páníček seděl u stolu a jedl kuře. No a já jsem se vydala k páníčkovi, strčila mu šňupák pod paži, jako obvykle, když chci, aby si mě všimli, nebo když chci zjistit, co se na stole děje, no a on měl talíř tak krásně blízko, že jsem kuře opatrně chňapla do zubů a plynulým pohybem stáhla na zem... Tak panička vyskočila, otevřela mi tlamičku, všechno mi vyšpárala ze zubů, abych z toho nic neměla, a poslala mě s plesknutím a nadávkama na místo... a asi se jim to hodně nelíbilo, protože mě tam zahnali pokaždé, když jsem chtěla jít za nima do pokoje... Nakonec jsem rezignovala a zůstala ležet v koutku, dokud mě panička nezavolala, že se jdem vyvenčit.
Tak to dnes vypadá zase na velký okruh kolem sídliště u nohy na vodítku... abych se unavila a zároveň musela poslouchat.

Jinak o víkendu jsme byli zase na návštěvě za kocourkem. Pomáhala jsem uklízet nádobí po obědě :-D

pátek 3. října 2008

Nuda

Začíná to být fakt nuda - počasí nic moc a kamarádi taky skoro žádní. Všichni si je začali uvazovat, tak mě k nim panička nemůže pouštět, protože se prý jejich páníčci pak nějak divně tváří, nebo co... Moje panička říkala, že neví, jestli se všichni bojí, že dostanou pokutu, když nebudou mít pesany na vodítku, nebo jestli se prostě rozhodli, že už nejsem malé milé štěňátko a už se se mnou nechcou kamarádit, protože jsem moc vyrostla. Tak i tak, výsledek je stejný - hrát si můžu akorát s Lízou, a tu to za chvilku vždycky přestane bavit, protože je poloviční...
Ale panička mě chce s páníkem nahnat na cvičák na obrany - jejich figurant říkal, že můžu přijít, až budu mít vyměněné zuby... a to už mám - všechny mi vypadaly, teď už mi jen musí ty nové dospělácké dorůst. A taky říkala, že jak skončí semestr a začne zkouškové, začne se mnou chodit na začátečnickou poslušnost nebo na agility, abych měla dost pohybu.

Páníci jsou teď oba nějací nachlazení, tak se se mnou venku málo honí a včera už to na mě bylo vidět - byla jsem tak nevybouřená, že jsem si z páníčka při venčení dělala srandu a tvářila se, že žádné povely neslyším... a když jsem mu utekla a on mě chytil za kůži na krku, snažila jsem se ho kousnout... teda ne úplně doopravdy, ale aby věděl, že si od něho všechno líbit nenechám. Ale asi se to páníkům nelíbilo - prý jestli se dnes páníčkovi podaří přijít dřív z práce, půjde se mnou do školky cvičit on... no to jsem zvědavá... panička se mnou totiž jinak asi nepůjde, protože říkala, že na to, aby držela v jedné ruce vodítko, v druhé pamlsek, u toho mě opravovala a ještě si každou chvíli utírala nos, nemá dost končetin...