sobota 28. února 2009

Report

V pondělí odpoledne mě panička po dlouhé době vzala zase na návštěvu za Sendym. Já už jsem tušila, kam jedeme, tak jsem od půlky cesty v trolejbuse kňourala a pořád se hrnula ke dveřím v naději, že už tam teda snad budem. Když jsme vystoupily, bylo mi to už všechno nad slunce jasné a hrnula jsem se k přechodu, jako kdyby mi za patama hořelo - panička mi musela celkem drasticky vysvětlit, že mezi autama kličkovat nebudem a počkáme na semafor... Sendy už nás za cestou čekal, tak jsme se bouřlivě přivítali, zamotali se do vodítek a pořádně se ožužlali a byli jsme připravení vyrazit na procházku po polích. Bylo tam hezky naváto a paničky nám občas zapadly až po kolena, ale bylo to moc fajn. Jen nám (mě a paničce) pak cestou zpátky byla už trochu zima, protože jsme na poli maličko zmokli. Naštěstí, zrovna tou dobou, kdy jsme dorazily do města, jel páníček z práce, tak nás naložil a zbytek cesty odvezl autem. Doma jsem musela do vany, abych zase vypadala jak plavý pes, ale žádné dlouhé ráchání z toho nebylo - panička mě vyhnala s tím, že se chce jít taky ohřát a rozmrazit si omrzlé mokré nohy :-) Přežily jsme to ale obě ve zdraví, tak doufám, že to zase brzo zopakujem.

středa 18. února 2009

Bíloplášťofóbie...

... to prej mám :-) 
Na veterinu jsme šly s paničkou až dnes. Zase jsem se ve dveřích začala cukat, panu doktorovi jsem se vyhýbala obloukem a na váhu 5 cm nad zemí mě musela panička se sestřičkou vytlačit, protože i když jsem tam nejdřív na paniččin povel jakžtakž vylezla, váha ukazovala asi polovičku - seděla jsem tam totiž jen na půl zadku a to jsem se ještě opírala o zeď... panička se za mě začíná stydět... Pozitivní ale je, že mi pak už nic nedělali, tak jsem se přestala snažit projít zdí a seděla jsem paničce u nohy...
Po návratu domů mě čekalo odčervení, což mi nijak moc nevadí, protože o tom většinou nevím. Akorát panička se rozhodla, že zkusí, jestli sežeru i nezakamuflovaný prášek - normálně samozřejmě ne, tak mi ho šoupla do tlamičky a držela, dokud jsem ho nespolkla, ale pak jsem dostala pamlsek, tak si to u mě trochu vyžehlila...

Venku to vypadá čím dál víc jak na Sibiři. Už asi šestý den bez přestávky sněží. Dokonce i já už začínám mít venku v neušlapaném terénu problémy. Třeba dneska jsem si přičapla, že se vyčurám a zjistila jsem, že mám celou prdelku ve sněhu...
Pokud přestane ta zmrzlá voda aspoň někdy padat dýl než na pět minut, vezmeme ven foťák a zdokumentujeme to.

úterý 10. února 2009

Repete

Zima je zase zpátky. Dnes celý den chumelí, páníček se večer skoro nedostal autem domů (ve městě!!!) - tak to tam klouzalo, že to pár aut zapíchlo na okraji hlavní silnice pod kopcem a majitelé šli asi domů pěšky. A panička při poledním venčení v chumelenici tak vymrzla, že mě vyhnala na večerní procházku s páníčkem. Tak jsme si aspoň zaběhali.
Páníčkovi se pořád zdá, že nějak moc chrochtám - prý jsem určitě nachlazená. Takže mu pěkně děkuju, zítra jdeme na veterinu. Panička tam sice stejně chtěla jít koupit odčervovač a odblešovač, ale to by na mě nikdo nesahal... takže jestli mi budou něco dělat, nedejbože mi něco píchat, páníčka kousnu! HOW!