středa 14. dubna 2010

Výletní úterý

Včera jsem měla náročný den. Panička mě ráno zavezla do Tlumačova, kde jsem až do dvou hodin hlídala Áďu a dvorek s králíkama, protože paničky musely jet pryč. Když se vrátily, byla jsem z toho počasí a hlídání značně unavená, takže jsem po návratu domů padla a chrněla - ani mi nepřišlo divné, že páníček není doma. To jsem si uvědomila, až když mě panička vzbudila s tím, že si pro něj musíme zajít, protože se nám zapomněl po práci v hospodě dole ve městě. Tak jsme si prošly chodníky, kterýma běžně nechodíme, a až na toho jednoho baskervila, co mě chtěl při setkání zakousnout, to bylo vcelku fajn večerní venčení - já prostě miluju hospody, kde mají rádi psy :)

sobota 3. dubna 2010

Duben? Už?

Teda to to letí, ani jsem si pořádně nestihla užít sněhu a už je tady jaro... aspoň že moc neprší - to bych asi musela ve vaně i spát. Takto mě koupel (tlapek) potká jen jednou za čas, když se páníčkovi zdá, že mám moc špinavý podvozek. Paničce je to tak nějak jedno - říká, že to nemá smysl moc řešit, protože mě neuzvedne a já sama do vany nevyskočím (navíc to páníček zakázal, že prej bych to poškrábala; a panička se zase bojí, že si něco zlomím). Dokonce se páníci na začátku jara pokusili mě donutit, abych si po příchodu z výletu umyla tlapky v lavoru. Hm... měli jste vidět, co jsem u toho dělala. Voda všude, bláto pomalu i na stěně a tlapky špinavé pořád stejně - vůbec se mi to nelíbilo! A paničce ve výsledku taky ne, protože si musela jít pro mop a místo čtyř tlapek čistit celou chodbu :) Takže se tu panička teď pravidelně prohání s koštětem a veškerou hlínu, kterou sem pracně zezdola nanosím, zase nametá na lopatku a odnáší pryč.

Co bych vám ještě napsala... a jo, třeba to, že už nejsem žádný malý posera, ale velký obranář :) Teda jako já se bojím pořád (věcí, které neznám), ale už jsem se začala ohrazovat, když jsou na mě nějací psi zlí... Teď nedávno jsme třeba s paničkou postávaly s Bettynou a jejím páníčkem u chodníku a kolem šli nějací lidi s hrozně agresivním yorkšírem. Byl sice uvázaný, ale jen na navíjecím vodítku (a to ještě na dlouho) a normálně chtěl Bettynu kousnout. Když panička viděla, co to je za potvoru, radši si mě připnula na vodítko, protože tušila, že by to nemuselo dopadnout dobře, kdyby si to ten uřvanec zkusil i na mě... No a jak šel kolem, tak to samozřejmě zkusil! Tak jsem vyskočila a zavrrrčela jak nejhůř umím - no kdyby nebylo vodítka a toho, že to panička čekala a byla připravená, měl to drzoun spočítané! Ale dovolovat si na nás nikdo nebude! Prý budu chodit s páníčkem na obrany - ne abych kousala, ale právě proto, abych jenom zastrašila, ale nekousla... Jsem zvědavá - lovit páníčka mě moc baví :D (panička se nechce nechat).

Tak já zase pustím k počítači paničku a jedu s páníčkem na fotbal, když je tam tak krásně.

Pac a haf, A.

P.S. A krásné Velikonoce všem, kdybych se už do té doby neozvala :)