úterý 2. listopadu 2010

Výlety a zase výlety

Kdybyste náhodou nevěděli, tak ve čtvrtek byl svátek... ale našemu páníčkovi to asi zapomněli říct, protože šel do práce :) Ale aby mu to nebylo líto, vzaly jsme s paničkou ráno (až jsme se do syta vychrupkaly) báglík, košík, vodítko, pytlíky, piškoty a kartičku na trolejbus a vyrazily jsme za ním. Páník byl totiž v práci sám...
Než jsme došly, byl skoro čas oběda, tak jsem počkala, až páníčkům dovezou pizzu, sežrala okraje (to už mám tak doma zařízené) a po poledni vyrazila s paničkou domů, tentokrát už trolejbusem. Takže se mi ta ranní procházka spojila rovnou s polední procházkou a byl ode mě až do večera klid... ostatně jako obvykle, když mám nestandardní program :)

V pátek měli volno oba páníčci, ale lítali po obchodech, tak jsem si jich moc neužila. Vynahradili mi to naštěstí o víkendu - vzali mě do Tlumačova, kde jsme vyzvedli Áďu a pak i Ronu a vyrazili na výlet do lomu. Je to tam nějaké jiné od té doby, co se buduje dálnice, ale trefili jsme. Navíc vyšlo krásné počasí, tak jsem se i vyráchala ve vodě - je ze mě teď velký plavec! Jen páníčci nechápou, proč lezu do vody v zimě a ne v létě :)

Teď je to ale na houby - večerní procházky se už konají za tmy, takže jen po sídlišti... Ale dokud bude sucho, budeme prý s paničkou chodit aspoň přes oběd nahoru k lesu. Panička si vezme knížku a cestou si čte a já lítám a ňufám, občas se v něčem vyválím... a hlavně cestou potkám vždycky nějakého kamaráda, i když třeba jen za plotem. Dnes se mi podařilo vytáhnout na chvíli před barák borderáka Kvida s jeho malým štěněcím bráchou (měli totiž zrovna doma páníčka, který neměl co dělat, a kluci dělali smutná očička) :) Asi panička bude muset začít nosit foťák, aby mohla dokumentovat i takové mini výlety.

Vycházkám zdar a zase někdy haf!

pondělí 1. listopadu 2010

Rodinná oslava

Já jsem asi fakt po paničce - vůbec nic totiž nestíhám :) A do deníčku píšu čím dál častěj se zpožděním (a zpravidla až v době, kdy mám v zásobě zápisků více)... ale asi se ani jedna nezměníme, tak proč s tím bojovat, že...




Takže k věci:
Dagoškova panička Stanička (ta co má tu psí cukrárnu, kam tak ráda chodím) slavila narozeniny, a protože prý byly nějaké důležité nebo co, pozvala úplně, ale úplně celou rodinu. Takže i nás čtyřnožce. Vůbec nechápu, jak jsme se tam všichni vešli, ale bylo to moc fajn. Ségra Áďa se téměř okamžitě uklidila do ložnice, kde vrazila čumák do klece s morčetem a měla o zábavu postaráno. Pozorovala by Bubu i několik hodin vkuse, ale protože se záhy začala řídit heslem "když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi" a snažila se vlézt do klece za ním (protože byl zalezlý v domečku), byla klec odklizena do bezpečí a Áďa si musela vystačit s náma a našima páníkama a skoro-páníkama a lidma obecně :)

Světlé body dne: podařilo se nám svorně ulovit několik sladkých kousků ze stolu (hostitelé měli nízký stůl, chichi), vyžebrat spoustu masa (stejně byli všichni přecpaní) a vyčmáchat se ve Dřevnici za barákem.

Už se těším na další narozeniny, doufám, že budou taky ve velkém stylu ;)