sobota 29. listopadu 2008

Všecko v cajku

To to letí. To už je zase týden, co jsem nic nenaštěkala? Budu si muset udělat uzel na ocásku, abych nezapomínala.

Ucho už mám dobré. Byla jsem včera s paničkou na kontrolu (nechtěla jsem po minulé návštěvě ani přejít cestu, když jsem viděla kde jsme) a pan doktor nás pochválil - teda spíš páníčky - že mi to ucho zvládli tak pěkně čistit (pan doktor byl asi dost skeptický ohledně jejich úspěšnosti, když mě minule viděl, jak spolupracuju). Něco málo sice ještě vyšpáral, ale za půl minuty mě pustil a šel pryč... Byla jsem úplně v šoku, že je to mučení za mnou tak rychle. A průjem taky nemám, asi to nakonec bylo z toho, jak jsem si hrála na sněhový bagr - šlo to ze mě horem dolem.

Taky jsme byly v pátek odpoledne navštívit Sendyho s paničkou a bylo to supr - škoda, že Sendyho panička má tak blbou pracovní dobu a že nebydlíme blíž. Tentokrát nám foťák neumřel, ale všecko to vypadá nějak rozmazaně. A když panička začala natáčet video, aby zdokumentovala, jak jsme střelení, přestali jsme se hýbat. Přece jí nebudeme dělat šašky...
No a večer jsme ještě jeli do Tlumačova prohnat kocourka. Vrátili jsme se až pozdě v noci. Po včerejšku jsem byla tak unavená, že jsem dnes celý den zařezávala. Páníček taky zařezával, ale nevím proč, když ten na žádné procházce nebyl...

Žádné komentáře:

Okomentovat