Už je to tady

Můj život byl od základů změněn! No tak dobře... zas tak dramatické to není, ale dějou se tu věci... Například mě teď ráno i v poledne venčí páníček. Ale abych to vzala po pořádku - z avízované "nové ségry" se vyklubalo lidské štěně, které nic zajímavého neumí (jen mi přebralo paničku a vůbec zabralo nějak moc životního prostoru na to, jak je malé)... A nejhorší na tom je, že na rozdíl ode mě může do páníčkovic postele! Tomu říkám nespravedlnost - já si musela vstup do postele vyloudit a vybojovat, a taky jsem musela nejdřív vyrůst, abych se tam vůbec vyškrábala, a tady ten malý svišť se tam povaluje s mojí paničkou denně už od prvního dne.

Ale zase se teď dostanu zpravidla každý den na 1,5 hodiny ven - sice musím chodit po chodnících, protože panička s tou divnou věcí na kolech, ve které spí (případně křičí) nová ségra, po pěšinkách lesem neprojede, ale zase dostávám docela dost pamlsků, když jdu pěkně u nohy a nevšímám si jiných psů. A taky se dostanu na jinou část sídliště, kam jsme chodili dřív jen výjimečně (u nás jsou totiž hrozně špatné chodníky a tak "ségra" při jízdě přes výmoly místo spánku rozhazuje rukama a třeští oči, což se paničce moc nezamlouvá).

Tak já jdu ještě rychle na zdravotní procházku a pak spát, než se nejmladší člen smečky zase vzbudí a začne se dožadovat paniččiny pozornosti...

Žiju, jenom nestíhám psát

Milý deníčku,

u nás jsou velké změny (a prej mě ještě další čekají). Tak například mi od zimy pěkně ztloustla panička... a v důsledku toho už jsem s ní pár týdnů (teď už spíš měsíců) nebyla nahoře na poli a v lese. Aspoň že páneček mě občas vezme. Ale to taky už jen sporadicky, protože ho po x týdnech (konečně pro něj, bohužel pro mě) přestala bolet naražená záda z fotbalu a zase začal chodit cvičit a vymýšlet jiné kraviny, jak my tomu s paničkou soukromě říkáme...

Ale to není všechno - páníčci se asi rozhodli, že už se jim staré uspořádání naší rodinné boudy nelíbí a skoro všechno tady překopali... mám pocit, že nic už není na svém místě. Na chodbě máme novou podlahu, která nějak víc klouže než to asi 30 let staré lino, takže teď pěkně bruslím, když dobíhám ke dveřím. Skladiště už není skladiště, ale normální místnost s velkou sedačkou (na kterou nesmím), kde teď páníci tráví většinu času (protože tam mají počítače). A ve staré dobré pracovně, kde jsem s paničkou prolelkovala většinu dne (teda lelkovala jsem já, ona ťukala do PC) teď není na svém místě snad už vůbec nic - a taky tam vůbec nikdo nechodí a je tam až podezřele uklizeno. Dokonce i v ložnici se vedle paniččiny postele objevila jakási dřevěná klec (a pro mě asi není - už je tam dobře dva týdny a nikdo mi ji nijak nevnucuje) - takže když chci paničku ráno olízat, sotva k ní projdu... (a když už se protáhnu, musím to vzít zpátky přes postel, jinak se nevytočím).

Další velká změna mě prý čeká za dva až tři týdny - panička furt mluví o nějaké nové ségře a že na ni budu muset být hodná a hlídat ji a tak, tak jsem zvědavá, co z toho jako bude. Zatím jsem neobjevila v bytě žádné nové pelíšky ani misky, tak čuju nějakou zradu...

Pak se zkusím ozvat, jestli budu mít čas. Do té doby se mi snad podaří sebrat páníčkův telefon a pochlubit se aspoň fotkama a videem za posledního půl roku, ať tu mám i nějaké aktuální obrázky.

Létu zdar!

Únor? Úž?

Dozvěděla jsem se, že uplynul další měsíc, a můj deníček zeje prázdnotou... tak jen tak pro formu teda píšu, abyste věděli, že pořád žiju.

Únor jsem prohárala, což se dalo čekat, hlavně vzhledem k tomu, že běžně hárávám už v lednu. Ještě ale pořád čtyřnohým fešákům voním, tak si na procházku se Sendym budu muset dalších pár dnů počkat. Ale v plánu to prý je.

Tento víkend se nám oteplilo a svítí sluníčko, což je paráda - panička je ochotná strávit venku i víc jak 20 minut v kuse a já mám tím pádem větší čuchací rádius :) Dnes jsme třeba cestou z oběda s páníkama prošli i druhou část sídliště, kam chodím tak jednou za uherský rok.

Nemám teď žádné umělecké foto (páníček to fláká) tak vám aspoň ukážu, jak se má Áďa v Tlumačově dobře... já třeba vlastní židličku nemám... a taky se nemůžu tak rozvalovat na paničcce jak ona... A teď mě dokonce už ani nepouští do postele! Ale budu doufat, třeba bude zase líp :)

Jak jsme měli doma medvěda brtníka

Konečně jsem byla zase jednou puštěna k té chytré mašince, co umí moje deníčkové zápisky vyštěkat celému elektronickému světu... a jsem z toho tak paf, že ani nevím, kde začít.

Trošku jsem od posledního příspěvku zlenivěla (a ztloustla). A může za to panička. Skoro celý prosinec byla furt nějaká unavená a vláčná a kromě toho, že ráno vychrapovala (já svorně vedle ní na páníčkově půlce, občas i na jeho polštářku), nám ještě zavedla spánek po obědě... byla přesná jako hodinky - páníček přišel, dali si oběd, panička chvilku odolávala a za chvíli už se nesla směr ložnice. Dokonce se ani nepokoušela o nějakou kamufláž s knížkou. Ze začátku jsem z toho byla trošku zmatená, ale solidárně jsem se k ní připojila, aby mi ji tam třeba někdo neukradl. Akorát se nám pak občas stalo, že jsme tam společně chrupkaly asi tak do pěti do večera :-D

Páníček jí kvůli tomu začal říkat medvěd brtník - ten prý taky přes zimu pořád jenom spí...

Ale už je to lepší - posledních pár dnů až týdnů už panička přes den spí jen výjimečně a zvládáme opět tři kolečka kolem sídliště denně (plus večerní zdravotní vycházka s druhou polovinou mého panstva).

Jinak je u nás aspoň z mého pohledu zatím všechno při starém, jezdíme pravidelně za Áďou (už jsem se naučila prolízat psíma dvířkama ve dveřích na zahradu, heč!), páníci se tam vždycky nacpou, já proženu kocoura a sežeru kokina, co nám nosí bábina, sem tam stihneme nějakou procházku po polích a v neděli regeneruju :-)

A teď mi došlo, že jsem úplně zapomněla napsat, jaké byly poslední Vánoce. Já jsem samozřejmě byla celý rok ukázkově hodná (jak jinak), takže jsem dostala nějaké pamlsky a v Tlumačově na mě čekala taky moje malá plyšová verze, které jsem hned řádně ožužlala uši a amputovala ocásek. Pokusila jsem se udělat totéž s malou plyšovou Áďou, ale překazili mi to (tak se snažím aspoň o víkendových návštěvách). Celkově to bylo moc fajn, protože nám dvounožci obrali zbytky kapra (Robbie se obsloužil sám, protože narozdíl od nás hafanů si může vyskočit na kuchyňskou linku) a mě se podařilo ukořistit něco z nehlídaného občerstvení, jak se u mě stává zvykem... co víc si přát.

Až si vzpomenu, co dalšího jsem vám chtěla vyštěkat, určitě se zase ozvu.

Pac a pusu, jdu si lehnout ke dveřím a čekat na páníčka.

Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady

Počasí už definitivně naběhlo na vánoční vlnu, tzn. všude bílo, místy závěje, což si osobně móc užívám... při každé procházce se pořádně vyválím, a když narazím na správný snížek, lítám jak splašená. Taky mi panička místo šišek háže sněhové koule - pokud ovšem nezapomene rukavice na návštěvě, jako tento týden... (skleróza je to!) Ale jinak je to fajn. Zima mi vyhovuje víc, než horko (jen je trochu větší problém vylákat některého z mých dvounožců ven... zpravidla jsou za chvíli zmrzlí a nabírají směr k domovu).

Na Mikuláše jsme si udělali s páníčkama velký výlet do lesa, kam s sebou páník vzal i chytrou mašinku na fotky, tak se mám zase čím chlubit. Akorát jsem od té doby ještě trochu opelichala, tak doufám, že mi ježíšek donese nový kožich, abych po zbytek zimy nemrzla.

Taky mě ještě minulý týden vzala panička na návštěvu za Sendym, bohužel asi na delší dobu poslední, protože mám v plánu hárání. Psí holky Tlumačandy už to mají skoro za sebou - tentokrát jsme se nějak nedomluvily... no neva, aspoň zůstanou všichni frajeři pro mě :-)

Výlety a zase výlety

Kdybyste náhodou nevěděli, tak ve čtvrtek byl svátek... ale našemu páníčkovi to asi zapomněli říct, protože šel do práce :) Ale aby mu to nebylo líto, vzaly jsme s paničkou ráno (až jsme se do syta vychrupkaly) báglík, košík, vodítko, pytlíky, piškoty a kartičku na trolejbus a vyrazily jsme za ním. Páník byl totiž v práci sám...

Než jsme došly, byl skoro čas oběda, tak jsem počkala, až páníčkům dovezou pizzu, sežrala okraje (to už mám tak doma zařízené) a po poledni vyrazila s paničkou domů, tentokrát už trolejbusem. Takže se mi ta ranní procházka spojila rovnou s polední procházkou a byl ode mě až do večera klid... ostatně jako obvykle, když mám nestandardní program :)

V pátek měli volno oba páníčci, ale lítali po obchodech, tak jsem si jich moc neužila. Vynahradili mi to naštěstí o víkendu - vzali mě do Tlumačova, kde jsme vyzvedli Áďu a pak i Ronu a vyrazili na výlet do lomu. Je to tam nějaké jiné od té doby, co se buduje dálnice, ale trefili jsme. Navíc vyšlo krásné počasí, tak jsem se i vyráchala ve vodě - je ze mě teď velký plavec! Jen páníčci nechápou, proč lezu do vody v zimě a ne v létě :)

Teď je to ale na houby - večerní procházky se už konají za tmy, takže jen po sídlišti... Ale dokud bude sucho, budeme prý s paničkou chodit aspoň přes oběd nahoru k lesu. Panička si vezme knížku a cestou si čte a já lítám a ňufám, občas se v něčem vyválím... a hlavně cestou potkám vždycky nějakého kamaráda, i když třeba jen za plotem. Dnes se mi podařilo vytáhnout na chvíli před barák borderáka Kvida s jeho malým štěněcím bráchou (měli totiž zrovna doma páníčka, který neměl co dělat, a kluci dělali smutná očička) :) Asi panička bude muset začít nosit foťák, aby mohla dokumentovat i takové mini výlety.

Vycházkám zdar a zase někdy haf!

Rodinná oslava

Já jsem asi fakt po paničce - vůbec nic totiž nestíhám :) A do deníčku píšu čím dál častěj se zpožděním (a zpravidla až v době, kdy mám v zásobě zápisků více)... ale asi se ani jedna nezměníme, tak proč s tím bojovat, že...

Takže k věci:

Dagoškova panička Stanička (ta co má tu psí cukrárnu, kam tak ráda chodím) slavila narozeniny, a protože prý byly nějaké důležité nebo co, pozvala úplně, ale úplně celou rodinu. Takže i nás čtyřnožce. Vůbec nechápu, jak jsme se tam všichni vešli, ale bylo to moc fajn. Ségra Áďa se téměř okamžitě uklidila do ložnice, kde vrazila čumák do klece s morčetem a měla o zábavu postaráno. Pozorovala by Bubu i několik hodin vkuse, ale protože se záhy začala řídit heslem "když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi" a snažila se vlézt do klece za ním (protože byl zalezlý v domečku), byla klec odklizena do bezpečí a Áďa si musela vystačit s náma a našima páníkama a skoro-páníkama a lidma obecně :)

Světlé body dne: podařilo se nám svorně ulovit několik sladkých kousků ze stolu (hostitelé měli nízký stůl, chichi), vyžebrat spoustu masa (stejně byli všichni přecpaní) a vyčmáchat se ve Dřevnici za barákem.

Už se těším na další narozeniny, doufám, že budou taky ve velkém stylu ;)

Za Sendym, Vávro, za Sendym!

Konečně mě panička vzala zase za Sendym. Vychytali jsme překvapivě dobré počasí a prošli se po dlouhé době podél potoka až na Svatou vodu a pak lesem a přes pole zase zpátky k autíčku. Paničky si pokecaly a my pejsci jsme se pěkně proběhli (a vyváleli v kde čem), dokonce jsme i trochu zapózovali. No a já starý lenoch jsem se zase unavila tak, že už jsem na parkovišti ani nechtěla říct Sendymu ahoj a snažila jsem se paničku smutnýma očičkama a pokňouráváním donutit, aby mi konečně otevřela ten kufr, kde si můžu lehnout a spát celou cestu až domů...

Nicméně určitě pojedeme brzo zas (paničce se totiž líbí, že pak chrním a nechci jít ani na další procházku), pokud teda nebude pršet. Ale vzhledem k tomu, že venku už mrzne pomalu i přes den, hrozí asi spíš závěje.

Prázdniny u babičky

První říjnový víkend se páníčci rozhodli strávit sami kdesi v Beskydech, tak mi domluvili prázdniny v Tlumačově. Ale pokud si pod tím pojmem vybavíte flákání, válení, mlsání a rozmazlování, tak na to rychle zapomeňte. Když totiž trávíte víkend na jednom místě s takovým hyperaktivcem, jako je Áďa, doma moc nepobudete. Věčně jsme lítali někde po poli, v parku, s Ronou... šli jsme i do lomu, kde jsem se rozhodla ukončit nevalnou plaveckou sezónu a zaplavala si... Sice se to neobešlo bez obvyklého potápějícího se parníčku, ale zvládla jsem to (šla jsem dokonce dvakrát!).

V noci jsem spala jako miminko - s Áďou jsme se přetahovaly o postel její paničky - a prý jsem byla hrozně hodné psí vnouče :)

Když jsem pak jela s páníčkama v neděli odpoledne domů, skoro celou cestu jsem vyla a kňourala, takže si všichni mysleli, že se mi snad ani domů nechce :)

Já jsem tááák unavená

To je děs. Celou dobu se nic neděje a pak se najednou pes nezastaví...

Poslední dobou páníčci pořád někde poletovali a něco zařizovali, v pátek jsem byla dokonce sama skoro celý den, jen mě přišli vyvenčit. Byla jsem z toho taková smutná, ale zpětně si říkám "ještě že mě nechali v klidu doma" - měla jsem aspoň čas načerpat síly na další dny.

V sobotu ráno mě totiž panička naložila do auta a odvezla do Tlumačova. Všude tam voněly koláčky a guláš a postupně se tam sešla snad celá paniččina rodina (a všichni vypadali tak nějak jinak). Po poledni, když se objevil i páníček (taky vypadal nějak jinak), mě tam nechali s Áďou a jednou "tetou", co nás měla hlídat, a všichni nasedli do aut a odjeli pryč. Myslela jsem, že si pro mě naši večer přijedou, ale vrátila se k mému zděšení jen Ádina panička. Normálně mě tam páníci nechali přes noc! Moc jsem se nevyspala - musela jsem pořád chodit kontrolovat, jestli Ádina panička a ta hodná hlídací teta spí, a jestli náhodou nemají místo v posteli (s paničkou se mi teda spí líp - ta se tak neroztahuje :))

Páníci za mnou přijeli až v neděli před obědem. Dostala jsem pár svatebních koláčků, za to, že jsem byla (relativně) hodná (i když Robbie si to asi nemyslí, vzhledem k tomu, že strávil celý víkend v exilu u sousedů) :) Pak přijela ještě Stanička s tetou a spol. a dovezly s sebou spoustu psích kokinek a taky Dagoška a s ním jsme ještě zaběhli k bábině za Ronou, takže jsem byla za ty dva dny úplně vyřízená. A byla jsem ráda, když se páníčci večer zvedli, že jdou do kina a nechali mě doma odpočívat...

V pondělí jsem páníčky vytáhla na Vlčkovou do lesa na hřiby. To mě bavilo (i když jsem sama nic nenašla), ale jen do té doby, než se páníčci rozdělili, panička si sedla u vody a páník pokračoval v hledání. Byla jsem z toho tak konsternovaná, že jsem spadla do rybníčka po hlavě a začala se topit! Panička mi sice vyrazila na pomoc, ale mě se naštěstí podařilo vyškrábat se na hráz dřív, než vymyslela, co se mnou :) Takové já mám zážitky z lesa...

Příště napíšu, jak hraju s páníčkem fotbal ;)

Prázdninové hlášení

Po dlouhé době jsem zase tady, deníčku. Ani nevím, co vlastně napsat. Neděje se nic extra zajímavého, ale děje se pořád něco.

V červnu mě panička skoro na 14 dní opustila a jela někam pryč, tak si páníček vzal v práci poloviční volno a vždycky mě v poledne vyzvedl, zašli jsme si na oběd a pak jsme spolu sledovali fotbal a chodili na návštěvy a na procházky. Tak dlouho jsem pro sebe páníčka ještě neměla.

Taky už nám opravili zvenku domeček, tak teď zase lehávám na balkóně a pozoruju, co se děje venku, a hlídám. Nedávno jsem třeba vyštěkala sousedku na vedlejším balkoně - co tam má co strašit v šest ráno, když ještě spím :)

Za kamarádem Sendym jezdím pořád, ale málo. Nejdřív se panička učila na zkoušku, pak byla pryč a pak jsem začala hárat, tak jsme stihli zatím jen jednu prázdninovou vycházku s plaváním (a lehčí formou topení se) ve Dřevnici. Snad už to ale brzo bude za mnou a vezme mě panička zase na výlet.

Jinak teď páníci pořád kolem něčeho lítají a zařizují, tak jsem si pořídila jedno nemocné oko a ucho, aby mohli lítat chvíli i kolem mě :) Od pana veterináře jsem dostala mastičku a kapky a musím se nechat pravidelně týrat při aplikaci, ale stojí to za to - dvakrát denně tak mám přísun piškotů ;)

Neplánovaná procházka

Dnes jsem se naprosto neplánovaně potkala s Bellčou.

Holky neměly co dělat, tak mojí paničce napsaly SMS, ať jdem ven - tak jsme šly :)

Vyjela jsem s paničkou trolejbusem na konečnou ke Kocandě, kde už na nás holky čekaly, a vyrazily jsme směr Fryštácká přehrada - tam jsme sice nedošly (panička si nebyla jistá, kudy), ale krásně jsme se proběhly, prozkoumaly okolní les a já jsem se vyválela všude možně (za to mě čeká ještě před spaním sprcha, říkal páníček). Jestli dostanu od Belliné paničky nějaké fotky, určitě se pochlubím.

Update: Bellčina panička posílá fotky :)

Zvyšování kvalifikace

Rozhodla jsem se, že už nebudu pouhým domácím mazlíčkem a společnicí v dobrém i zlém, ale stane se ze mě plastický chirurg!

Dnes jsem si své schopnosti odzkoušela na tygrovi, kterému jsem provedla liposukci v oblasti předních tlap. Liposukce proběhla úspěšně, horší to bylo s ranami - nepodařilo se mi je udělat dostatečně malé a tygr se nějak nechce sám hojit, tak musela vypomoct panička s jehlou a nití. Naordinovala mu pak klid na lůžku, ale já si myslím, že tygr naopak potřebuje neustálý dohled - pro případ, že by mu praskly stehy nebo tak něco... a kdoví, jestli nebudu muset liposukci opakovat - zdá se mi pořád nějaký moc baculatý...

Další narozeniny

Tento víkend slavila narozky pro změnu panička, ale já jsem si to užila asi ještě víc než své vlastní. Jeli jsme totiž do Tlumačova a to znamená spoustu lidí a psů. U Ádiných paniček se pořád rekonstruuje, tak jsme se všichni sešli u Rony na dvorku - kromě nás tří vlkodlaků a našich páníčků tam byla taky spousta jídla, takže spousta zábavy... hlavně když se nám společným úsilím podařilo něco ukrást :) Pozděj odpoledne přivezla Stanička i Daga, tak to byl teprv rachot. Škoda, že si páníci nevzali foťák.

Večer jsem přijela domů úplně přecpaná a taky vyčerpaná (tento víkend mi dal opravdu zabrat), ale nesmírně spokojená. Už aby měl zase někdo další narozeniny :)

Jak jsme se ztratili...

V sobotu mě panička vzala na výlet... Páníček se jel dívat ke kamarádovi na hokej, tak nás hodil k malenovickému hradu, kde na nás už čekal Sendy s paničkou. Hned po několika minutách lítání v lese se mi podařilo napálit plnou parou do stromu, takže bylo málem po vycházce, protože mě bolela tlapina. Ale panička mě zkontrolovala a uklidnila a já jsem po pár nejistých krůčcích naštěstí přestala úplně kulhat, takže jsme mohli pokračovat v cestě.

Přesto, že se počasí nečekaně vybralo (přes oběd to vypadalo na průtrž), na stezce skoro nikdo nebyl (asi proto, že je všude ještě dost mokro), a tak jsme se Sendym měli celý les pro sebe.

Sranda ovšem byla, že naše dvě paničky celou dobu kecaly o strašně důležitých věcech a na rozcestí nezatočily, kam měly... Došli jsme někam, kde to ani jedna neznala... Sendyho panička si pak uvědomila, kde se stala chyba, tak jsme to vzali přes louky a les zpět na Zlín - to bylo asi poprvé, co panička postrádala páníčkovu kamarádku džípíesku :) Po 40 minutách plahočení se lesem (a páničkově telefonické radě, že máme mít slunce za zády) jsme zdárně znovu objevili stezku a pokračovali naplánovaným směrem.

Původně mi panička řekla, že se přes město svezeme trolejbusem, ale protože nás v půlce cesty chytl krátký, ale o to intenzivnější deštíček, byli jsme všichni čtyři tak špinaví, že se paničky rozhodly nástup do MHD neriskovat, a tak jsme museli dojít až domů po svých. No a vyšlo nám to tak hezky, že jsme se u vchodových dveří potkali s páníčkem, který zrovna dojel od kamaráda... Prostě paráda, ještě že se paničky v tom lese ztratily :)

Doma mě hned šoupli do vany... teda páníček - panička byla nějaká znavená, takže se jen ploužila a čekala, až bude ve vaně volno, aby mě mohla vystřídat. Když páníček naznal, že už jsem dostatečně čistá a propustil mě, šupsla jsem na pohovku a chrněla jak mimino až do pozdních hodin.

Dovolená v Beskydech

Sice se zpožděním, ale přece... Podávám hlášení o naší krátké dovolené z druhého květnového víkendu.

V pátek dopoledne mě páníčci nahnali do auta, naložili zavazadla a vyjeli jsme. Páníček má novou navigaci, takže v autě bylo nejdřív poněkud živěji - to když se panička nelichotivě vyjadřovala ohledně její (ne)funkčnosti - a pak poněkud ticho - to když se panička pro změnu nafoukla, že dostává "vynadané" za každou přejetou odbočku, kterou navigace pozdě nahlásí... :) Prej, podle klasické mapy se jede líp - no fakt je, že jsme se cestou mrkli na dost zajímavá místa (například nás páničkova nová elektronická přítelkyně protáhla zahrádkářskou kolonií u Frýdlantu) :)

Nakonec jsme ale zdárně dojeli, našli správný hotel a dokonce se potkali i s druhou půlkou expedice.

Po ubytování jsme vyrazili na procházku, ale kousek od hotelu začalo pršet, takže jsme to nakonec otočili a úplně mokří se vrátili zpět a strávili příjemné odpoledne v tamější hospůdce.

Na sobotu páníci naplánovali výšlap na Lysou Horu - byla to docela fuška, ale zvládla jsem to. Kupodivu jsme ani nezmokli, i když to jednu chvíli vypadalo dost nahnutě. Večer se ale rozpršelo, za což jsem byla docela ráda, protože další zvažovaný výšlap (na Radhošť v neděli při cestě zpět) bych asi už nezvládla.

Takže dovča sice krátká, ale fyzicky náročná, takže stačilo :)

Furminátor

Dnes mi přišel poštou balíček... a v něm furminátor - je to takový hustý kartáč, co má vytahovat z kožíšku podsadu a taky uvolněné chlupy. Panička ho na mně hned otestovala a dole na fotce je shrnutý výsledek z jednoho boku a pár čísnutí na boku druhém (pak jsem musela jít přivítat páníčka a už jsem nechtěla znovu držet). A to prosím ještě nelíňám úplně nejhůř :)

Určitě mi teď bude líp, když nebudu mít zbytečné zimní "oblečení", a prospělo to i mé línii - vypadám o dvě kila lehčí :)

An-gie máá na-ro-ze-ni-ny...

Dnes jsou tomu dva roky, co jsem poprvé vykoukla mamči Elze z bříška. Já si to sice nepamatuju, ale panička mi to říkala. Dáreček dostanu prý o víkendu - jedu s páníčkama na třídenní dovču do Beskyd... Jen aby nám nepršelo. Máme v plánu si pořídit zase pár rodinných foto :)

Výletní úterý

Včera jsem měla náročný den. Panička mě ráno zavezla do Tlumačova, kde jsem až do dvou hodin hlídala Áďu a dvorek s králíkama, protože paničky musely jet pryč. Když se vrátily, byla jsem z toho počasí a hlídání značně unavená, takže jsem po návratu domů padla a chrněla - ani mi nepřišlo divné, že páníček není doma. To jsem si uvědomila, až když mě panička vzbudila s tím, že si pro něj musíme zajít, protože se nám zapomněl po práci v hospodě dole ve městě. Tak jsme si prošly chodníky, kterýma běžně nechodíme, a až na toho jednoho baskervila, co mě chtěl při setkání zakousnout, to bylo vcelku fajn večerní venčení - já prostě miluju hospody, kde mají rádi psy :)

Duben? Už?

Teda to to letí, ani jsem si pořádně nestihla užít sněhu a už je tady jaro... aspoň že moc neprší - to bych asi musela ve vaně i spát. Takto mě koupel (tlapek) potká jen jednou za čas, když se páníčkovi zdá, že mám moc špinavý podvozek. Paničce je to tak nějak jedno - říká, že to nemá smysl moc řešit, protože mě neuzvedne a já sama do vany nevyskočím (navíc to páníček zakázal, že prej bych to poškrábala; a panička se zase bojí, že si něco zlomím). Dokonce se páníci na začátku jara pokusili mě donutit, abych si po příchodu z výletu umyla tlapky v lavoru. Hm... měli jste vidět, co jsem u toho dělala. Voda všude, bláto pomalu i na stěně a tlapky špinavé pořád stejně - vůbec se mi to nelíbilo! A paničce ve výsledku taky ne, protože si musela jít pro mop a místo čtyř tlapek čistit celou chodbu :) Takže se tu panička teď pravidelně prohání s koštětem a veškerou hlínu, kterou sem pracně zezdola nanosím, zase nametá na lopatku a odnáší pryč.

Co bych vám ještě napsala... a jo, třeba to, že už nejsem žádný malý posera, ale velký obranář :) Teda jako já se bojím pořád (věcí, které neznám), ale už jsem se začala ohrazovat, když jsou na mě nějací psi zlí... Teď nedávno jsme třeba s paničkou postávaly s Bettynou a jejím páníčkem u chodníku a kolem šli nějací lidi s hrozně agresivním yorkšírem. Byl sice uvázaný, ale jen na navíjecím vodítku (a to ještě na dlouho) a normálně chtěl Bettynu kousnout. Když panička viděla, co to je za potvoru, radši si mě připnula na vodítko, protože tušila, že by to nemuselo dopadnout dobře, kdyby si to ten uřvanec zkusil i na mě... No a jak šel kolem, tak to samozřejmě zkusil! Tak jsem vyskočila a zavrrrčela jak nejhůř umím - no kdyby nebylo vodítka a toho, že to panička čekala a byla připravená, měl to drzoun spočítané! Ale dovolovat si na nás nikdo nebude! Prý budu chodit s páníčkem na obrany - ne abych kousala, ale právě proto, abych jenom zastrašila, ale nekousla... Jsem zvědavá - lovit páníčka mě moc baví :D (panička se nechce nechat).

Tak já zase pustím k počítači paničku a jedu s páníčkem na fotbal, když je tam tak krásně.

Pac a haf, A.

P.S. A krásné Velikonoce všem, kdybych se už do té doby neozvala :)