sobota 4. července 2009

Velká sestra a velké nadělení

Ve čtvrtek jela Ádina panička na služebku do Prahy, a protože nejmladší panička je na výletě v cizině, jela jsem mimino hlídat já s mojí paničkou. Ráno jsme vysadily páníčka v práci a v devět už jsme pochodovaly po dvorku. Áďa měla strašnou radost a vůbec nevypadala, že má teprve 9 týdnů a měla by být každou chvíli v režimu spánku :-) Otravovala mě skoro do oběda, než zkolabovala únavou v koupelně pod záchodem. Taky za náma přišla paniččina bábina, tak si spolu kuchtily nějaký oběd. Z Ádi je pěkný rarach - má dokonce na hlavě nakreslené rohy. Odjížděla jsem z hlídání úplně vyčerpaná večer někdy před sedmou, když si moje a Ádina panička vyměnily poznatky o tom, kolik toho to chlupaté mimino snědlo, jak se chovalo, a kde všude se stihlo počurat.
Myslela jsem si, že budu mít aspoň pár dnů klid na rekonvalescenci, ale v pátek večer mě zase naložili páníci do auta a jeli jsme zase do Tlumačova. Nejdřív jsem nechápala, proč jedem za Áďou tak pozdě večer a ještě k tomu před víkendem, ale záhy jsem se dovtípila... Přijeli za Áďou na návštěvu majitelé jejích rodičů a sourozenců - a to v plném počtu (kromě jedné ségry, která už měla nové páníčky). Takže po tlumačovském dvorku, kterému jsem do nedávna říkala "můj", běhalo najednou šest border kólií!!! Páník něco i vyfotil, tak panička slíbila, že sem pár fotek přidá, až se jí podaří zabrat jeho počítač.
Dnes jsme jeli už jen na nevinný výlet na Lukov, kde jsem si i sama zaplavala - ale pěkně jsem paničku postrašila - myslela si, že se utopím. Páníček mi totiž hodil klacík do vody, ale on se asi potopil, protože jsem ho nemohla najít. Tak jsem pořád plavala a plavala a pak jsem začala tak strašně divně kopat nohama, prý tak nějak jako šlapat vodu na místě. Panička se bála, že už nemůžu nebo že se topím, tak začala na páníka skoro křičet, ať mi jde pomoct. Jeho rychlost záchranné akce, byla ale příšerná - nejdřív vyzout boty (po jedné), pak ponožky, vytáhnout věci z kapes, pak si chtěl sundat tričko... Ale mě se podařilo tím pomalým šlapáním vody doplácat tam, kde už jsem místy dosáhla na dno, tak jsem to nějak srovnala a úspěšne se dobrodila až k páníkům. Ale ono to asi vypadalo horší, než to skutečně bylo (já jsem si prostě jen nechtěla namočit hlavu) - za chvíli jsem byla ve vodě zpátky, akorát mě panička nechtěla pustit tak daleko.

1 komentář:

  1. Pozdrav Angie z petrovic posílá Alf s rodinou:) Přispěli jsme něco málo do deníčku na naše stránky. A taky obdivujem Angie, jak ji to všechno krásně jde... to ten náš alf je typický vesničan:-D Moc moc pozdravů a ať se daří:) krásný večer, Alfovic:)

    OdpovědětVymazat