Červencové hlášení

To léto je teda fuška. Pořád se něco děje. Nejdřív měl páníček týden volno.

Nikam jsme nejeli, ale dělali jsme si výlety po okolí. Jeden den jsme byli na Všemině se Senďákovýma, jednou jsem šla s páníčkama na hřiby (houby našli), taky jsme jeli do Tlumačova za Áďou... prostě relax. Pak tu měla zas panička na víkend kamarády zdaleka, jako loni. V sobotu jsem je s ní jela vyzvednout na autobusové nádraží a odvezli jsme je k Ádi a Robbiemu, protože tam je víc postelí. Než se vybalili a dali do pořádku, pohrála jsem si s Áďou a pak taky chvilku u bábiny s Ronou a Dagem, který přijel zrovna na návštěvu. Večer jsme jeli zpátky do Zlína, prošly jsme se po městě k mrakodrapu a pak mě panička konečně zavezla domů. V neděli mě měl na starosti páníček, protože panička jela do Zoo - beze mě... Prý by mě tam nepustili :-( V pondělí už se mi ale panička zase plně věnovala - ráno jsme místo kolečka po sídlišti šly pěšky na nádraží, kde jsme se se všema vyfotily a rozloučily a bylo po návštěvě. Protože už byl čas oběda, vyrazily jsme ještě i se skoro-paničkama na oběd, kde se k nám přidal nakonec i vyhládlý páník.

Pak se vcelku nic zaznamenáníhodného nedělo až na jednu větší vycházku s paniččinou kamarádkou, při které jsem se úspěšně vyválela v lese v nějakých hovínkách (a následně paničku svým novým parférem přiotrávila ve výtahu).

Velká sestra a velké nadělení

Ve čtvrtek jela Ádina panička na služebku do Prahy, a protože nejmladší panička je na výletě v cizině, jela jsem mimino hlídat já s mojí paničkou. Ráno jsme vysadily páníčka v práci a v devět už jsme pochodovaly po dvorku. Áďa měla strašnou radost a vůbec nevypadala, že má teprve 9 týdnů a měla by být každou chvíli v režimu spánku :-) Otravovala mě skoro do oběda, než zkolabovala únavou v koupelně pod záchodem. Taky za náma přišla paniččina bábina, tak si spolu kuchtily nějaký oběd. Z Ádi je pěkný rarach - má dokonce na hlavě nakreslené rohy. Odjížděla jsem z hlídání úplně vyčerpaná večer někdy před sedmou, když si moje a Ádina panička vyměnily poznatky o tom, kolik toho to chlupaté mimino snědlo, jak se chovalo, a kde všude se stihlo počurat.

Myslela jsem si, že budu mít aspoň pár dnů klid na rekonvalescenci, ale v pátek večer mě zase naložili páníci do auta a jeli jsme zase do Tlumačova. Nejdřív jsem nechápala, proč jedem za Áďou tak pozdě večer a ještě k tomu před víkendem, ale záhy jsem se dovtípila... Přijeli za Áďou na návštěvu majitelé jejích rodičů a sourozenců - a to v plném počtu (kromě jedné ségry, která už měla nové páníčky). Takže po tlumačovském dvorku, kterému jsem do nedávna říkala "můj", běhalo najednou šest border kólií!!! Páník něco i vyfotil, tak panička slíbila, že sem pár fotek přidá, až se jí podaří zabrat jeho počítač.

Dnes jsme jeli už jen na nevinný výlet na Lukov, kde jsem si i sama zaplavala - ale pěkně jsem paničku postrašila - myslela si, že se utopím. Páníček mi totiž hodil klacík do vody, ale on se asi potopil, protože jsem ho nemohla najít. Tak jsem pořád plavala a plavala a pak jsem začala tak strašně divně kopat nohama, prý tak nějak jako šlapat vodu na místě. Panička se bála, že už nemůžu nebo že se topím, tak začala na páníka skoro křičet, ať mi jde pomoct. Jeho rychlost záchranné akce, byla ale příšerná - nejdřív vyzout boty (po jedné), pak ponožky, vytáhnout věci z kapes, pak si chtěl sundat tričko... Ale mě se podařilo tím pomalým šlapáním vody doplácat tam, kde už jsem místy dosáhla na dno, tak jsem to nějak srovnala a úspěšne se dobrodila až k páníkům. Ale ono to asi vypadalo horší, než to skutečně bylo (já jsem si prostě jen nechtěla namočit hlavu) - za chvíli jsem byla ve vodě zpátky, akorát mě panička nechtěla pustit tak daleko.

Benjamínek

Tak jsem přišla o výsadu nejmladší psovité šelmy v rodině. V Tlumačově se po zahradě promenáduje nové švkrně... Jmenuje se Adélka, je to border kolie a jejím poznávacím znamením je jedno modré a jedno černé oko. Ani nemám sílu moc psát, protože mě to seznamování úplně vyčerpalo. Panička měla v pátek neplánovaně volno, tak mě sbalila a vyrazily jsme na dvoreček za prckem. Původně jsme měly jet vlakem, ale páníček to psychicky nevydržel (chtěl Áďu vidět co nejdřív) a místo přestávky na oběd nám dělal taxikáře :-) On se pak vrátil do práce a já s paničkou jsme zůstaly až do večera. Domů jsem se dostala až v osm hodin večer a na pokraji vyčerpání. To škvrně je totiž strašně živé (a drzé - normálně na mě štěkala a hrála si s mojema hračkama) a já jsem si navíc byla zaběhat i s Ronou, aby jí to nebylo líto.

No a dnes mě páníci zase naložili do auta a frčeli jsme pokračovat v seznamování. Když jsme přijeli, byla Áďa zrovna v obchodě vybrat si svůj první obojek, vodítko a hračky, tak jsme šli aspoň za Ronou. Odpoledne, když už jsme se chystali k odjezdu, se ještě objevila teta s Dagem, takže se odjezd odložil - měla jsem takovou radost, že můžu konečně někoho beztrestně a bez omezení hryzat a žužlat, že by se páníčkům stejně nepodařilo mě odchytit :-)

Další návštěva prý bude ve čtvrtek - budeme Áďu muset hlídat, protože její panička jede brzo ráno do Prahy a nikdo jiný teď hlídat nemůže.