Všecko v cajku

To to letí. To už je zase týden, co jsem nic nenaštěkala? Budu si muset udělat uzel na ocásku, abych nezapomínala.

Ucho už mám dobré. Byla jsem včera s paničkou na kontrolu (nechtěla jsem po minulé návštěvě ani přejít cestu, když jsem viděla kde jsme) a pan doktor nás pochválil - teda spíš páníčky - že mi to ucho zvládli tak pěkně čistit (pan doktor byl asi dost skeptický ohledně jejich úspěšnosti, když mě minule viděl, jak spolupracuju). Něco málo sice ještě vyšpáral, ale za půl minuty mě pustil a šel pryč... Byla jsem úplně v šoku, že je to mučení za mnou tak rychle. A průjem taky nemám, asi to nakonec bylo z toho, jak jsem si hrála na sněhový bagr - šlo to ze mě horem dolem.

Taky jsme byly v pátek odpoledne navštívit Sendyho s paničkou a bylo to supr - škoda, že Sendyho panička má tak blbou pracovní dobu a že nebydlíme blíž. Tentokrát nám foťák neumřel, ale všecko to vypadá nějak rozmazaně. A když panička začala natáčet video, aby zdokumentovala, jak jsme střelení, přestali jsme se hýbat. Přece jí nebudeme dělat šašky...

No a večer jsme ještě jeli do Tlumačova prohnat kocourka. Vrátili jsme se až pozdě v noci. Po včerejšku jsem byla tak unavená, že jsem dnes celý den zařezávala. Páníček taky zařezával, ale nevím proč, když ten na žádné procházce nebyl...

Kam se tráva poděla

V sobotu jsem zažila šok! Kolem naší boudy zmizela tráva!!! No fakt, nekecám. Normálně jsem ráno vyšla ven, že se jdu jako vyčurat a tak a tam místo trávy všude leželo takové bílé studené cosi. Já jsem si říkala, že se asi něco děje, když se panička při vstávání tak divně tvářila a furt cosi mlela o snížku... ale copak já vím, co se jí zas stalo? No ale musím říct, že je to strašná sranda - ani jsme nemuseli nikam na dlouhou procházku, stačilo, aby mě páníčci pustili z vodítka a já jsem se unavila na malém hřišti u domu: dělala jsem kolečka, hrabala nory, hrála si na bagr (to se dělá tak, že dáte čumák k zemi, otevřete tlamičku a vyrazíte vpřed). Fotky ale zase nemám, protože ten paniččin foťák je strašně nenažraný a jí sežral baterky. Akorát se mi na tlapkách dělají sněhové bambule a nechcou se pustit - musím s nima do vany, tam si pak konečně dají říct a odplavou.

No ale jinak teď páníčkům moc radost nedělám. Kromě toho bolavýho ucha, které mi každý večer čistí (a já u toho strašně protestuju), jsem ještě dostala průjem. Panička si nejdív myslela, že je to z toho, že jsem - nenažera nenažraná - v noci z pátku na sobotu našla a sežrala masové tyčinky, co mi koupila jako bolestné. Ale možná že to je nějaký bacil z venku - nejedu v tom totiž sama. Včera v noci se mi chtělo tak moc, že jsem to nevydržela a kontaminovala kuchyň. Páníčky ve tři ráno vzbudil strašný puch a za chvilku kmitali, jako kdyby byl bílý den. Tak to pouklízeli, panička si šla lehnout a páníček k počítači, protože nemohl usnout. V pět ráno jsem zas začala kňourat, tak se páníček oblekl, že se mnou vyběhne ven, a já jsem se před výtahem poblinkala. Takže panička opět naběhla s hadrou a my se šli venčit... No a když jsme se vraceli, potkali jsme souseda z patra s Benem, jak jdou ven, protože Ben má průjem - to je ale náhodička, co? Panička ani nejede zítra do školy, protože má strach, že když tu budu zavřená 4-5 hodin v kuse sama, budou muset ten byt vybílit.
Vidíte, se mnou se prostě nikdo nemůže nudit...

Bolavé ucho

Prý jsem po paničce - páníček říká, že ani jedna neumíme dojídat - pokud to není něco, co nám strášně chutná, tak necháváme na misce/talíři zbytky. Taky prý máme podobnou barvu vlasů, akorát že já nemusím každých pár týdnů do salónu :-) No a teď jsme si podobné i zdravotně - mám totiž bolavé levé ucho (to panička mívala pořád, když byla tak malá jako já).
Posledních pár dnů jsem klepala hlavou víc než obvykle, tak se mnou páníci před chvilkou byli na veterině - oni mě vzali jako že vyvenčit, podrazáci, a přitom jsme šli TAM! No to si budu pamatovat... Jenom co jsem viděla pana doktora, začala jsem hrabat a podkluzovat, jak jsem se snažila dostat ven, ale páníček byl silnější a měl neklouzací boty, tak se mi útěk nepodařil. V ordinaci za mnou zavřeli dveře, tak jsem se hned vmáčkla do rohu a snažila se protlačit zdí. Když mě pan doktor viděl, došli s paničkou k závěru, že mě vyšetří v rohu na zemi - udržet mě na stole byl při mé váze a hrůze nadlidský výkon a poté, co jsem se ze stolu sebevražedně vrhla na dlaždičky, už se o to z důvodu zachování celistvosti všech kostí znovu ani nepokoušeli (ještě štěstí, že pan doktor ten stůl snížil - neslítla jsem z takové výšky).
No byla to dnes hrůza. Já jsem si to ucho totiž asi rozdápala, protože jsem tam měla i krev, a tak mi pan doktor šťoural vatičkama až skoro v lebce a vůbec se mi to nelíbilo... Trápili mě snad deset minut. Takže ucho teď mám čisté, ale podrážděné, tak třepu ještě víc. A dostali jsme na doma nějaké kapky (a před tím prý musíme ucho vyčistit) - no to bude teď po večerech doma pěkný cirkus. Příští týden mám přijít na kontrolu... to určitě... nebudu se teď radši ani chodit venčit, aby mě páníčci zas neoblafli...