Miluju zimu

Po dlouhé době jsem zase tady, milý deníčku :) Jak rostu a stárnu, je těch novinek pořád míň - no jo, jsem už protřelá a hned tak mě něco nepřekvapí, že jo...

U nás od začátku roku pořád sněží... teda ono nesněží pořád, ale od té doby, co v lednu napadl první pořádný sníh, je tu pořád bílo. Já jsem ráda - hlavně když je ten snížek čerstvý - to lítám, válím se, běhám za sněhovýma koulema... A paničku to taky baví víc, když netahám domů kila bláta po každé procházce.

A co u nás nového? Vlastně nic moc. Mám za sebou další hárání, tentokrát už opravdu jen třítýdenní a bez komplikací. Taky jsem se po dlouhé době proběhla se Sendym podél Dřevnice, pravidelně jezdím za Áďou, zkontrolovat její hračky a zjistit, jestli si náhodou na dvorku moc nedovoluje (a taky spočítat králíky - je jich tam čím dál víc)...

Ale to vám musím říct - nějací páni nám předělávají boudu! Přijeli s takovým velkým žlutým autem s dlouhou tlapkou, mlátili nám do zdi a pak mi panička řekla, že už nemáme balkóny. Tak doufám, že nám je zase vrátí - mě se tam v létě moc dobře spalo...

Tak já si půjdu lehnout a budu doufat, že mě panička zase někdy pustí k počítači - přece nemůže pracovat věčně, no ne?

Pac a kousnutí za ucho, A.

Vánočky... a jaké byly

Ze všeho nejdřív vám všem přeju opožděně šťastné a veselé a taky hodně štěstí a zdraví do nového roku!

U nás se nic nového neděje. Panička mě teď k počítači skoro nepouští, protože buď pracuje, nebo se musí učit a psát jakousi divnou moc dlouhou esej - zatím o tom ale spíš mluví, než že by opravdu psala :) Pozitivní ale je, že už mě nebude nechávat jednou týdně samotnou doma, protože už nemusí jezdit do školy.

Páníček má přes svátky dovolenou (14 dnů), tak si užívám. Taky jsem teď byla třikrát po sobě za Áďou, tak jsem z toho nějaká unavená... ale páníčci už pochopili, že sedačka se zabavuje, tak mám aspoň po náročných výletech kde relaxovat.

A panička spí poslední dobou jako dudek, tak si ani většinou nevšimne, když se jí v noci nasáčkuju do postele :-D

S Áďou jsme asi byly letos obě strašně hodné, protože nám ježíšek naježil moc dobré dárečky - v Tlumačově i v Otrokovicích nám nechal uzené kostičky, teda spíš kosti, a ve Zlíně takovou krabičku plnou žvýkacích dobrot - oběma stejnou, protože Áďa už má taky papíry a podle nich se jmenuje taky Angie! :) Akorát už ten nápis v krabičce nejde moc poznat, protože jsme se na to vrhly, jen co byl dole balicí papír - já jsem tak dlouho tahala, až se mi podařilo ukousnout třetinu písmenka G :)

P.S.: Už mi konečně roste zimní kožich, heč!

Do Českého ráje, cesta daleká je, dudláj dudláj dá...

Na dovolené bylo krásně... Bydlení sice nebyl žádný luxus, ačkoli se to pyšnilo názvem "Hotel Lázně Sedmihorky", ale nestěžovali jsme si (poměr cena/výkon odpovídal, říkali páníci) - přes den jsme stejně pochodovali v přírodě a večery jsme proseděli v takové pěkné hospůdko-restauraci nedaleko. Takže jsme tam vlastně jen spali. Cesta byla poněkud delší - vlastně nejdelší, jakou jsem zatím absolvovala - jelo se tam víc jak čtyři hodiny! Ale páníčci mi udělali zastávku, abych se protáhla a vyčurala.V pátek po příjezdu (a po jídle - dostala jsem spoustu masa z paniččiného nedojedeného trampského guláše) jsme se mrkli jen na takovou menší vyhlídku asi 2 km od hotelu, protože bysme dál za světla už nedošli, ale další dny už jsme se nešetřili.

V sobotu jsme se potkali s nějakýma paniččinýma kamarádama, co bydlí v Rumburku. Přijeli za náma na jeden den, tak jsme se prošli po takové méně náročné trase na zámek Hrubá Skála a jinou cestou zpět, dali jsme si obídek (teda páníčci - já jsem spala pod stolem), no a protože byl den ještě mladý, nasedli jsme všichni do auta a jeli se podívat na Trosky - to byl takový velikánský, ale rozpadlý domek asi deset minut cesty...

Nejvíc mě tam zaujala taková divná slípečka, ale panička mě k ní nechtěla pustit :)

V neděli jsem s páníčkama prošla velký okruh Hruboskalskem (spousta vyhlídek, hrad Valdštejn, nějaký domeček ze 17. století...) - chodili jsme skoro celý den.

Myslela jsem, že už je po všem, ale páníčkům se zdálo hloupé nevidět Prachovské skály, když už jsou v Českém ráji, tak se rozhodli, že se tam v pondělí cestou domů ještě na chvilku zastavíme. Když jsme tam přijeli a zjistili jsme, jak je to malé, prošli jsme si rovnou celý velký okruh (asi 3 hodiny) a kolem poledne jsme konečně vyrazili směr domov. Byla jsem tak unavená, že když mi páníčci zastavili za půlkou cesty u motorestu, abych se protáhla a vyčurala, nechtělo se mi ani z kufru :-)

Bylo to ale moc fajn - pořád se mi někdo věnoval, mohla jsem pobíhat na volno, čuchat se s ostatníma pejskama... a nejlepší bylo, že jsem tam nikomu nevadila a nikdo na páníčky nekřičel, ať si mě přivážou. Co víc si přát :)

Všechny fotky najdete tady.

A taky panička přidala odkaz na všechny fotky z předchozí dovolené - do záznamu o předchozí dovolené :-)