Vytrvalostní trénink

Páníci mi asi chtějí zlepšit fyzičku, jinak si nedokážu vysvětlit ty pravidelné výlety za Sendym. V týdnu mě panička vzala dvakrát za ním do Malenovic, kde jsme absolvovali oblíbenou procházku na Svatou vodu, a v sobotu - to jsem fakt nechápala - jsme se potkali v Tlumačově. Sel s náma ještě jeden jorkšír a nějací další dvounožci, ale ti mě nezajímali. My jsme si vystačili se Sendym sami. Honili jsme se celou cestu do lomu (i zpátky), Sendy pak plaval a já jsem lovila klacíky z kraje (zatím se odmítám pustit tlapkama dna a plavat). Zjistila jsem, že ta voda není až tak strašná, tak možná se příště odvážím i dál.

Dnes měl Sendy přijet za mnou, ale jeho paničce nebylo nějak dobře, tak to padlo... ale nevím, jestli by to nebylo už moc i na mě - páníček se se mnou byl ráno proběhnout, tak si říkám, že pohybu už mám tento týden až až.

Nestíhám, nestačím

Od narozenin nemám vůbec čas psát si deníček. Taky za to může trochu panička, která si nejdřív měnila počítač a pak se u něj pořád učila a ne a ne mě k němu pustit.

Shrnu, na co si vzpomenu...

Pokousal mě pes!... Na krku. Asi by to bylo i na jeden steh, ale já jsem to paničce neřekla (stalo se mi to večer, když jem utekla páníčkovi) a ona na to přišla náhodou až druhý den, tak mi to jen očistila a ostříhala chlupy kolem, aby se mi tam mohl udělat strup a jedeme dál. Pořád mě pak pozorovala, jestli mi to nezačne hnisat, ale je to ok.

Taky jsme konečně objevili účinný prostředek proti klíšťatům, akorát panička pořád zapomíná ten název... Já ale myslím, že to bylo něco jako Exspot... 3 týdny úplně bez klíšťat, první jsme našli po úterní procházce se Sendym po lese - a to bylo sice zakouslé, ale otrávené.

Včera jsem dostala injekci proti hárání, tak se minimálně do podzimu můžu pravidelně a bez obav vídat s Dagem i Sendym - a to za ten stres u veterináře stálo :-)

No a největší novinka je, že budu mít v Tlumačově od konce června novou kamarádku - borderku Adélku (ona se teda původně jmenuje taky Angie, ale bude při příchodu do nového bydliště přejmenována, abysme se paničkám nepletly). Jsem moc zvědavá, doufám, že si budeme rozumět.

Tak zatím pac a já letím - za chvilku mám rande se Senďákem ;-)

Moje první narozeniny

Už je ze mě velký pes. Od neděle už panička na dotaz, jak jsem stará, nehlásí počet měsíců, ale říká "1 rok". Nikdo to pořád nemůže moc pochopit, protože jsem se sem přece sotva nastěhovala, ale je to fakt. Mám na to i papír... 

Docela jsem se měla - páníci v rámci oslav uvolnili můj stravovací režim a dávali mi dobrůtky, i přesto, že jsem granule nechala ležet v misce ladem. Po obědě mě prošli do města, protože panička měla chuť na zmrzlinu (páníček mi dal ochutnat té své smetanové, ale bylo to studený, brr... takže nezájem. Spíš jsem chtěla ten rohlík, co někdo nechal válet u lavečky, ale to mi neprošlo). 

Bylo teplo, tak jsem cestou zpátky už i dost funěla. Ale když mi panička po příchodu naservírovala tvarohovo-piškotový dort se žvýkací tyčinkou místo svíčky, sebrala jsem poslední zbytky energie a všechno to slupla. Pak už si toho moc nepamatuju, protože jsem zbytek dne prospala :-)

I když se to paničce moc nelíbí, jako velká holka jsem si tento týden prosadila, že budu jíst jen jednou denně a pořádně. Ano, opravdu jsem to byla já - ne panička. Ta mi pořád vnucovala snídani a večeři a odmítala pochopit, že já prostě nesnídám. Teď už jí to konečně došlo... Jen by mi do těch granlí mohla častěj šoupnout nějaké zpestření (třeba maso ;-p)