Moje první narozeniny

Už je ze mě velký pes. Od neděle už panička na dotaz, jak jsem stará, nehlásí počet měsíců, ale říká "1 rok". Nikdo to pořád nemůže moc pochopit, protože jsem se sem přece sotva nastěhovala, ale je to fakt. Mám na to i papír... 

Docela jsem se měla - páníci v rámci oslav uvolnili můj stravovací režim a dávali mi dobrůtky, i přesto, že jsem granule nechala ležet v misce ladem. Po obědě mě prošli do města, protože panička měla chuť na zmrzlinu (páníček mi dal ochutnat té své smetanové, ale bylo to studený, brr... takže nezájem. Spíš jsem chtěla ten rohlík, co někdo nechal válet u lavečky, ale to mi neprošlo). 

Bylo teplo, tak jsem cestou zpátky už i dost funěla. Ale když mi panička po příchodu naservírovala tvarohovo-piškotový dort se žvýkací tyčinkou místo svíčky, sebrala jsem poslední zbytky energie a všechno to slupla. Pak už si toho moc nepamatuju, protože jsem zbytek dne prospala :-)

I když se to paničce moc nelíbí, jako velká holka jsem si tento týden prosadila, že budu jíst jen jednou denně a pořádně. Ano, opravdu jsem to byla já - ne panička. Ta mi pořád vnucovala snídani a večeři a odmítala pochopit, že já prostě nesnídám. Teď už jí to konečně došlo... Jen by mi do těch granlí mohla častěj šoupnout nějaké zpestření (třeba maso ;-p)

Cesta tam a zase zpátky

Páníček tu měl o víkendu jednoho kamaráda, se kterým se v pátek odpoledne vypařili na nějakou noční hru a nás holky nechali doma. Přišli až o půl šesté ráno. Samozřejmě, že mě to vzbudilo, a protože už jsem byla vyspaná, pořád jsem pak pochodovala kolem (a na laminátové podlaze je to DOST slyšet). V osm ráno už to panička psychicky nevydržela a vstala, pobrala věci, klíče od auta a mě a vyrazily jsme směr Tlumačov.

Cestou jsme se ještě stavily za tetou v obchodě pro krmení, kde jsem si stihla pohrát s Dagem (který náhodou taky přišel omrknout, jak tetě to prodávání jde) a jeho mini kamarádem Maxem (odvážný bišonek), vybrat hračku a sežrat spoustu pamlsků (mám se tam jako v ráji). Panička mi ještě domů vzala celou krabici žvýkacích tyčinek na čištění zubů a po hodině jsme byly připravené pokračovat v cestě.

V Tlumačově na mě čekala Ilčina (to je nejmladší panička) čerstvě zasazená zahrádka, tak jsem se rozhodla, že jí taky pomůžu. Přeryla jsem jí kus hrachu a trochu pokypřila salát a kedlubny, ale prej se jí to moc nelíbilo (psala pak výhružné SMS). Chtěla jsem jí to i zalít, ale nepodařilo se mi dotáhnout hadici až dozadu - stejně nedosáhnu na kohoutek.

Protože bylo moc fajn počasí a spousta času, vyzvedly jsme po obědě Ronu a šly do lomu. Tentokrát jsme došly až k němu, ale ani jedna z nás tam nevlezla - u paniček se není co divit, ty jsou zmrzlé i v červenci - ale od nás se asi nějaký plavecký výkon čekal. Ale ve výsledku jsme stejně morké byly - jak jsme se s Ronou procházely okolo a na kraji jedné maxikaluže/minirybníčka (hloubka tak 0,5 m), ujely mi nohy a žuchla jsem tam až po krk. A ta potvora Rona mě pak nechtěla nechat vylézt. Byl to moc fajn výlet.

V neděli jsem ještě s páníkama a tím kamarádem šla na procházku k fryštácké přehradě, ale to už tak zábavné nebylo - pořád jenom strom, strom, strom, pak špinavá voda s dvouma kačenama, co nechtěly připlavat ani pro piškotek, a zase strom, strom, strom. Moji hladoví dvounožci si ještě na Kocandě dali pozdní oběd (já jsem dostala jen vodu a pár piškotů) a bylo po víkendu.

Jsem zvědavá, co se bude dít tentokrát.

Angie vrací úder

Tak jsem to těm černým krvežíznivým parchantíkům vrátila i s úrokama - mám za krkem nakapaný Frontline a černí pasažéři vystupují dobrovolně. No fakt - páníčci byli v sobotu omrknout ke kamarádům jejich nové škvrně a aby si ho (teda vlastně ji) mohli pořádně prohlídnout, musela jsem čekat na zahradě, která je mimochodem úplně zamořená, protože je hned u lesa... V jednu chvíli po mě lezlo najednou pět nebo šest klíšťat. Panička mě nejdřív zkoušela obírat, ale pak řekla, že na to nemá nervy a musím počkat domů. Pak jsme šli ještě na fotbal a po fotbale pěšky podél vody domů. No a než jsme přišli, žádné klíšťata jsem na sobě neměla.

Páníček už je od včerejška zase v práci, tak můžu odpočívat. Panička navíc za chvilku jede do školy, tak si tady lehnu a ani se nehnu - už to fakt potřebuju. Včera jsme málem jeli znovu za Sendym, ale panička říkala, že se musí něco učit, když se tak dlouho flákala, a výlet odložila.