Za Sendym, Vávro, za Sendym!

Konečně mě panička vzala zase za Sendym. Vychytali jsme překvapivě dobré počasí a prošli se po dlouhé době podél potoka až na Svatou vodu a pak lesem a přes pole zase zpátky k autíčku. Paničky si pokecaly a my pejsci jsme se pěkně proběhli (a vyváleli v kde čem), dokonce jsme i trochu zapózovali. No a já starý lenoch jsem se zase unavila tak, že už jsem na parkovišti ani nechtěla říct Sendymu ahoj a snažila jsem se paničku smutnýma očičkama a pokňouráváním donutit, aby mi konečně otevřela ten kufr, kde si můžu lehnout a spát celou cestu až domů...

Nicméně určitě pojedeme brzo zas (paničce se totiž líbí, že pak chrním a nechci jít ani na další procházku), pokud teda nebude pršet. Ale vzhledem k tomu, že venku už mrzne pomalu i přes den, hrozí asi spíš závěje.

Prázdniny u babičky

První říjnový víkend se páníčci rozhodli strávit sami kdesi v Beskydech, tak mi domluvili prázdniny v Tlumačově. Ale pokud si pod tím pojmem vybavíte flákání, válení, mlsání a rozmazlování, tak na to rychle zapomeňte. Když totiž trávíte víkend na jednom místě s takovým hyperaktivcem, jako je Áďa, doma moc nepobudete. Věčně jsme lítali někde po poli, v parku, s Ronou... šli jsme i do lomu, kde jsem se rozhodla ukončit nevalnou plaveckou sezónu a zaplavala si... Sice se to neobešlo bez obvyklého potápějícího se parníčku, ale zvládla jsem to (šla jsem dokonce dvakrát!).

V noci jsem spala jako miminko - s Áďou jsme se přetahovaly o postel její paničky - a prý jsem byla hrozně hodné psí vnouče :)

Když jsem pak jela s páníčkama v neděli odpoledne domů, skoro celou cestu jsem vyla a kňourala, takže si všichni mysleli, že se mi snad ani domů nechce :)

Já jsem tááák unavená

To je děs. Celou dobu se nic neděje a pak se najednou pes nezastaví...

Poslední dobou páníčci pořád někde poletovali a něco zařizovali, v pátek jsem byla dokonce sama skoro celý den, jen mě přišli vyvenčit. Byla jsem z toho taková smutná, ale zpětně si říkám "ještě že mě nechali v klidu doma" - měla jsem aspoň čas načerpat síly na další dny.

V sobotu ráno mě totiž panička naložila do auta a odvezla do Tlumačova. Všude tam voněly koláčky a guláš a postupně se tam sešla snad celá paniččina rodina (a všichni vypadali tak nějak jinak). Po poledni, když se objevil i páníček (taky vypadal nějak jinak), mě tam nechali s Áďou a jednou "tetou", co nás měla hlídat, a všichni nasedli do aut a odjeli pryč. Myslela jsem, že si pro mě naši večer přijedou, ale vrátila se k mému zděšení jen Ádina panička. Normálně mě tam páníci nechali přes noc! Moc jsem se nevyspala - musela jsem pořád chodit kontrolovat, jestli Ádina panička a ta hodná hlídací teta spí, a jestli náhodou nemají místo v posteli (s paničkou se mi teda spí líp - ta se tak neroztahuje :))

Páníci za mnou přijeli až v neděli před obědem. Dostala jsem pár svatebních koláčků, za to, že jsem byla (relativně) hodná (i když Robbie si to asi nemyslí, vzhledem k tomu, že strávil celý víkend v exilu u sousedů) :) Pak přijela ještě Stanička s tetou a spol. a dovezly s sebou spoustu psích kokinek a taky Dagoška a s ním jsme ještě zaběhli k bábině za Ronou, takže jsem byla za ty dva dny úplně vyřízená. A byla jsem ráda, když se páníčci večer zvedli, že jdou do kina a nechali mě doma odpočívat...

V pondělí jsem páníčky vytáhla na Vlčkovou do lesa na hřiby. To mě bavilo (i když jsem sama nic nenašla), ale jen do té doby, než se páníčci rozdělili, panička si sedla u vody a páník pokračoval v hledání. Byla jsem z toho tak konsternovaná, že jsem spadla do rybníčka po hlavě a začala se topit! Panička mi sice vyrazila na pomoc, ale mě se naštěstí podařilo vyškrábat se na hráz dřív, než vymyslela, co se mnou :) Takové já mám zážitky z lesa...

Příště napíšu, jak hraju s páníčkem fotbal ;)