Do Českého ráje, cesta daleká je, dudláj dudláj dá...

Na dovolené bylo krásně... Bydlení sice nebyl žádný luxus, ačkoli se to pyšnilo názvem "Hotel Lázně Sedmihorky", ale nestěžovali jsme si (poměr cena/výkon odpovídal, říkali páníci) - přes den jsme stejně pochodovali v přírodě a večery jsme proseděli v takové pěkné hospůdko-restauraci nedaleko. Takže jsme tam vlastně jen spali. Cesta byla poněkud delší - vlastně nejdelší, jakou jsem zatím absolvovala - jelo se tam víc jak čtyři hodiny! Ale páníčci mi udělali zastávku, abych se protáhla a vyčurala.V pátek po příjezdu (a po jídle - dostala jsem spoustu masa z paniččiného nedojedeného trampského guláše) jsme se mrkli jen na takovou menší vyhlídku asi 2 km od hotelu, protože bysme dál za světla už nedošli, ale další dny už jsme se nešetřili.

V sobotu jsme se potkali s nějakýma paniččinýma kamarádama, co bydlí v Rumburku. Přijeli za náma na jeden den, tak jsme se prošli po takové méně náročné trase na zámek Hrubá Skála a jinou cestou zpět, dali jsme si obídek (teda páníčci - já jsem spala pod stolem), no a protože byl den ještě mladý, nasedli jsme všichni do auta a jeli se podívat na Trosky - to byl takový velikánský, ale rozpadlý domek asi deset minut cesty...

Nejvíc mě tam zaujala taková divná slípečka, ale panička mě k ní nechtěla pustit :)

V neděli jsem s páníčkama prošla velký okruh Hruboskalskem (spousta vyhlídek, hrad Valdštejn, nějaký domeček ze 17. století...) - chodili jsme skoro celý den.

Myslela jsem, že už je po všem, ale páníčkům se zdálo hloupé nevidět Prachovské skály, když už jsou v Českém ráji, tak se rozhodli, že se tam v pondělí cestou domů ještě na chvilku zastavíme. Když jsme tam přijeli a zjistili jsme, jak je to malé, prošli jsme si rovnou celý velký okruh (asi 3 hodiny) a kolem poledne jsme konečně vyrazili směr domov. Byla jsem tak unavená, že když mi páníčci zastavili za půlkou cesty u motorestu, abych se protáhla a vyčurala, nechtělo se mi ani z kufru :-)

Bylo to ale moc fajn - pořád se mi někdo věnoval, mohla jsem pobíhat na volno, čuchat se s ostatníma pejskama... a nejlepší bylo, že jsem tam nikomu nevadila a nikdo na páníčky nekřičel, ať si mě přivážou. Co víc si přát :)

Všechny fotky najdete tady.

A taky panička přidala odkaz na všechny fotky z předchozí dovolené - do záznamu o předchozí dovolené :-)

Návštěva u veterináře

Jsem si dnes vytrpěla, teda... Začala jsem totiž tak nějak znovu hárat, což se páníkům nezdálo, tak mě vzali k panu doktorovi. Ten paničku vůbec nepotěšil, spíš hodně postrašil. A páníčka konec konců taky. To, že jsem se znovu rozhárala, i když už to vypadalo pár dnů, že je po všem, by mohl prý být zánět nebo cysta. Dostala jsem dvě injekce - jednu na srážení krve a jednu proti zánětu a teď budeme pár dnů čekat. Příští týden ale půjdu asi na ultrazvuk, i když by ty injekce zabraly, aby bylo jasné o co tady jde.

Když už jsme tam byli, tak mi páníčci nechali dát čip. Takže už teď mám vlastní pas a můžu i do zahraničí.

Podzim je tady

Ano, uteklo to jako voda...

Já jsem po dovolené zbytek léta úspěšně (a nečekaně) prohárala (takže mě páníci před prázdninama trápili protihárací injekcí úplně zbytečně). Byla jsem z toho taková nějaká přešlá, tak se mi ani nechtělo nic psát. Ono se totiž všechno točilo jen kolem toho, že hárám... pořád nás pronásledovali nějací psi, když jsme šli na procházku k lesu, tak se k nám připojila jednou smečka čivav, pak nějaký nadržený jorkšír, jindy za náma šel v závěsu (co by kamenem nedohodil) malý drzý knírač, které ho jsme se zbavili, až když jsme zabouchli vchodové dveře... no hrůza... a to mě ještě po večerech otravoval uprchnutý obtloustlý retrívr (ten měl tak 45 kilo), tak jsem kolikrát musela na večerní výcházku nadvakrát, protože jsem se nemohla ani vyčurat...

Jinak je všechno při starém, ale slyšela jsem, že paničce zase začne škola a začne mě nechávat občas samotnou. Ale ještě před tím prý vyrazíme někam na vícedenní výlet, tak jsem zvědavá, jestli to bude taky tak fajn, jako na dovolené.