Únor? Úž?

Dozvěděla jsem se, že uplynul další měsíc, a můj deníček zeje prázdnotou... tak jen tak pro formu teda píšu, abyste věděli, že pořád žiju.

Únor jsem prohárala, což se dalo čekat, hlavně vzhledem k tomu, že běžně hárávám už v lednu. Ještě ale pořád čtyřnohým fešákům voním, tak si na procházku se Sendym budu muset dalších pár dnů počkat. Ale v plánu to prý je.

Tento víkend se nám oteplilo a svítí sluníčko, což je paráda - panička je ochotná strávit venku i víc jak 20 minut v kuse a já mám tím pádem větší čuchací rádius :) Dnes jsme třeba cestou z oběda s páníkama prošli i druhou část sídliště, kam chodím tak jednou za uherský rok.

Nemám teď žádné umělecké foto (páníček to fláká) tak vám aspoň ukážu, jak se má Áďa v Tlumačově dobře... já třeba vlastní židličku nemám... a taky se nemůžu tak rozvalovat na paničcce jak ona... A teď mě dokonce už ani nepouští do postele! Ale budu doufat, třeba bude zase líp :)

Jak jsme měli doma medvěda brtníka

Konečně jsem byla zase jednou puštěna k té chytré mašince, co umí moje deníčkové zápisky vyštěkat celému elektronickému světu... a jsem z toho tak paf, že ani nevím, kde začít.

Trošku jsem od posledního příspěvku zlenivěla (a ztloustla). A může za to panička. Skoro celý prosinec byla furt nějaká unavená a vláčná a kromě toho, že ráno vychrapovala (já svorně vedle ní na páníčkově půlce, občas i na jeho polštářku), nám ještě zavedla spánek po obědě... byla přesná jako hodinky - páníček přišel, dali si oběd, panička chvilku odolávala a za chvíli už se nesla směr ložnice. Dokonce se ani nepokoušela o nějakou kamufláž s knížkou. Ze začátku jsem z toho byla trošku zmatená, ale solidárně jsem se k ní připojila, aby mi ji tam třeba někdo neukradl. Akorát se nám pak občas stalo, že jsme tam společně chrupkaly asi tak do pěti do večera :-D

Páníček jí kvůli tomu začal říkat medvěd brtník - ten prý taky přes zimu pořád jenom spí...

Ale už je to lepší - posledních pár dnů až týdnů už panička přes den spí jen výjimečně a zvládáme opět tři kolečka kolem sídliště denně (plus večerní zdravotní vycházka s druhou polovinou mého panstva).

Jinak je u nás aspoň z mého pohledu zatím všechno při starém, jezdíme pravidelně za Áďou (už jsem se naučila prolízat psíma dvířkama ve dveřích na zahradu, heč!), páníci se tam vždycky nacpou, já proženu kocoura a sežeru kokina, co nám nosí bábina, sem tam stihneme nějakou procházku po polích a v neděli regeneruju :-)

A teď mi došlo, že jsem úplně zapomněla napsat, jaké byly poslední Vánoce. Já jsem samozřejmě byla celý rok ukázkově hodná (jak jinak), takže jsem dostala nějaké pamlsky a v Tlumačově na mě čekala taky moje malá plyšová verze, které jsem hned řádně ožužlala uši a amputovala ocásek. Pokusila jsem se udělat totéž s malou plyšovou Áďou, ale překazili mi to (tak se snažím aspoň o víkendových návštěvách). Celkově to bylo moc fajn, protože nám dvounožci obrali zbytky kapra (Robbie se obsloužil sám, protože narozdíl od nás hafanů si může vyskočit na kuchyňskou linku) a mě se podařilo ukořistit něco z nehlídaného občerstvení, jak se u mě stává zvykem... co víc si přát.

Až si vzpomenu, co dalšího jsem vám chtěla vyštěkat, určitě se zase ozvu.

Pac a pusu, jdu si lehnout ke dveřím a čekat na páníčka.

Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady

Počasí už definitivně naběhlo na vánoční vlnu, tzn. všude bílo, místy závěje, což si osobně móc užívám... při každé procházce se pořádně vyválím, a když narazím na správný snížek, lítám jak splašená. Taky mi panička místo šišek háže sněhové koule - pokud ovšem nezapomene rukavice na návštěvě, jako tento týden... (skleróza je to!) Ale jinak je to fajn. Zima mi vyhovuje víc, než horko (jen je trochu větší problém vylákat některého z mých dvounožců ven... zpravidla jsou za chvíli zmrzlí a nabírají směr k domovu).

Na Mikuláše jsme si udělali s páníčkama velký výlet do lesa, kam s sebou páník vzal i chytrou mašinku na fotky, tak se mám zase čím chlubit. Akorát jsem od té doby ještě trochu opelichala, tak doufám, že mi ježíšek donese nový kožich, abych po zbytek zimy nemrzla.

Taky mě ještě minulý týden vzala panička na návštěvu za Sendym, bohužel asi na delší dobu poslední, protože mám v plánu hárání. Psí holky Tlumačandy už to mají skoro za sebou - tentokrát jsme se nějak nedomluvily... no neva, aspoň zůstanou všichni frajeři pro mě :-)