Můj život byl od základů změněn! No tak dobře... zas tak dramatické to není, ale dějou se tu věci... Například mě teď ráno i v poledne venčí páníček. Ale abych to vzala po pořádku - z avízované "nové ségry" se vyklubalo lidské štěně, které nic zajímavého neumí (jen mi přebralo paničku a vůbec zabralo nějak moc životního prostoru na to, jak je malé)... A nejhorší na tom je, že na rozdíl ode mě může do páníčkovic postele! Tomu říkám nespravedlnost - já si musela vstup do postele vyloudit a vybojovat, a taky jsem musela nejdřív vyrůst, abych se tam vůbec vyškrábala, a tady ten malý svišť se tam povaluje s mojí paničkou denně už od prvního dne. Ale zase se teď dostanu zpravidla každý den na 1,5 hodiny ven - sice musím chodit po chodnících, protože panička s tou divnou věcí na kolech, ve které spí (případně křičí) nová ségra, po pěšinkách lesem neprojede, ale zase dostávám docela dost pamlsků, když jdu pěkně u nohy a nevšímám si jiných psů. A taky se dostanu na jinou část sídliště, kam jsme chodili dřív jen výjimečně (u nás jsou totiž hrozně špatné chodníky a tak "ségra" při jízdě přes výmoly místo spánku rozhazuje rukama a třeští oči, což se paničce moc nezamlouvá).
Tak já jdu ještě rychle na zdravotní procházku a pak spát, než se nejmladší člen smečky zase vzbudí a začne se dožadovat paniččiny pozornosti...
