Vánočky... a jaké byly

Ze všeho nejdřív vám všem přeju opožděně šťastné a veselé a taky hodně štěstí a zdraví do nového roku!

U nás se nic nového neděje. Panička mě teď k počítači skoro nepouští, protože buď pracuje, nebo se musí učit a psát jakousi divnou moc dlouhou esej - zatím o tom ale spíš mluví, než že by opravdu psala :) Pozitivní ale je, že už mě nebude nechávat jednou týdně samotnou doma, protože už nemusí jezdit do školy.

Páníček má přes svátky dovolenou (14 dnů), tak si užívám. Taky jsem teď byla třikrát po sobě za Áďou, tak jsem z toho nějaká unavená... ale páníčci už pochopili, že sedačka se zabavuje, tak mám aspoň po náročných výletech kde relaxovat.

A panička spí poslední dobou jako dudek, tak si ani většinou nevšimne, když se jí v noci nasáčkuju do postele :-D

S Áďou jsme asi byly letos obě strašně hodné, protože nám ježíšek naježil moc dobré dárečky - v Tlumačově i v Otrokovicích nám nechal uzené kostičky, teda spíš kosti, a ve Zlíně takovou krabičku plnou žvýkacích dobrot - oběma stejnou, protože Áďa už má taky papíry a podle nich se jmenuje taky Angie! :) Akorát už ten nápis v krabičce nejde moc poznat, protože jsme se na to vrhly, jen co byl dole balicí papír - já jsem tak dlouho tahala, až se mi podařilo ukousnout třetinu písmenka G :)

P.S.: Už mi konečně roste zimní kožich, heč!

Do Českého ráje, cesta daleká je, dudláj dudláj dá...

Na dovolené bylo krásně... Bydlení sice nebyl žádný luxus, ačkoli se to pyšnilo názvem "Hotel Lázně Sedmihorky", ale nestěžovali jsme si (poměr cena/výkon odpovídal, říkali páníci) - přes den jsme stejně pochodovali v přírodě a večery jsme proseděli v takové pěkné hospůdko-restauraci nedaleko. Takže jsme tam vlastně jen spali. Cesta byla poněkud delší - vlastně nejdelší, jakou jsem zatím absolvovala - jelo se tam víc jak čtyři hodiny! Ale páníčci mi udělali zastávku, abych se protáhla a vyčurala.V pátek po příjezdu (a po jídle - dostala jsem spoustu masa z paniččiného nedojedeného trampského guláše) jsme se mrkli jen na takovou menší vyhlídku asi 2 km od hotelu, protože bysme dál za světla už nedošli, ale další dny už jsme se nešetřili.

V sobotu jsme se potkali s nějakýma paniččinýma kamarádama, co bydlí v Rumburku. Přijeli za náma na jeden den, tak jsme se prošli po takové méně náročné trase na zámek Hrubá Skála a jinou cestou zpět, dali jsme si obídek (teda páníčci - já jsem spala pod stolem), no a protože byl den ještě mladý, nasedli jsme všichni do auta a jeli se podívat na Trosky - to byl takový velikánský, ale rozpadlý domek asi deset minut cesty...

Nejvíc mě tam zaujala taková divná slípečka, ale panička mě k ní nechtěla pustit :)

V neděli jsem s páníčkama prošla velký okruh Hruboskalskem (spousta vyhlídek, hrad Valdštejn, nějaký domeček ze 17. století...) - chodili jsme skoro celý den.

Myslela jsem, že už je po všem, ale páníčkům se zdálo hloupé nevidět Prachovské skály, když už jsou v Českém ráji, tak se rozhodli, že se tam v pondělí cestou domů ještě na chvilku zastavíme. Když jsme tam přijeli a zjistili jsme, jak je to malé, prošli jsme si rovnou celý velký okruh (asi 3 hodiny) a kolem poledne jsme konečně vyrazili směr domov. Byla jsem tak unavená, že když mi páníčci zastavili za půlkou cesty u motorestu, abych se protáhla a vyčurala, nechtělo se mi ani z kufru :-)

Bylo to ale moc fajn - pořád se mi někdo věnoval, mohla jsem pobíhat na volno, čuchat se s ostatníma pejskama... a nejlepší bylo, že jsem tam nikomu nevadila a nikdo na páníčky nekřičel, ať si mě přivážou. Co víc si přát :)

Všechny fotky najdete tady.

A taky panička přidala odkaz na všechny fotky z předchozí dovolené - do záznamu o předchozí dovolené :-)

Návštěva u veterináře

Jsem si dnes vytrpěla, teda... Začala jsem totiž tak nějak znovu hárat, což se páníkům nezdálo, tak mě vzali k panu doktorovi. Ten paničku vůbec nepotěšil, spíš hodně postrašil. A páníčka konec konců taky. To, že jsem se znovu rozhárala, i když už to vypadalo pár dnů, že je po všem, by mohl prý být zánět nebo cysta. Dostala jsem dvě injekce - jednu na srážení krve a jednu proti zánětu a teď budeme pár dnů čekat. Příští týden ale půjdu asi na ultrazvuk, i když by ty injekce zabraly, aby bylo jasné o co tady jde.

Když už jsme tam byli, tak mi páníčci nechali dát čip. Takže už teď mám vlastní pas a můžu i do zahraničí.

Podzim je tady

Ano, uteklo to jako voda...

Já jsem po dovolené zbytek léta úspěšně (a nečekaně) prohárala (takže mě páníci před prázdninama trápili protihárací injekcí úplně zbytečně). Byla jsem z toho taková nějaká přešlá, tak se mi ani nechtělo nic psát. Ono se totiž všechno točilo jen kolem toho, že hárám... pořád nás pronásledovali nějací psi, když jsme šli na procházku k lesu, tak se k nám připojila jednou smečka čivav, pak nějaký nadržený jorkšír, jindy za náma šel v závěsu (co by kamenem nedohodil) malý drzý knírač, které ho jsme se zbavili, až když jsme zabouchli vchodové dveře... no hrůza... a to mě ještě po večerech otravoval uprchnutý obtloustlý retrívr (ten měl tak 45 kilo), tak jsem kolikrát musela na večerní výcházku nadvakrát, protože jsem se nemohla ani vyčurat...

Jinak je všechno při starém, ale slyšela jsem, že paničce zase začne škola a začne mě nechávat občas samotnou. Ale ještě před tím prý vyrazíme někam na vícedenní výlet, tak jsem zvědavá, jestli to bude taky tak fajn, jako na dovolené.

Dovolená

Panička mi řekla, že jsem nezodpovědná a měla bych se o svůj deníček víc starat, tak já se ti milý deníčku omlouvám a pokusím se doplnit zápisky.

Na přelomu července a srpna jsem s páníčkama vyrazila na první oficiální dovolenou. Ve čtvrtek ráno páníci nastěhovali spoustu tašek do auta (jedna byla moje), mě šoupli do kufru a jelo se. Mně teda nikdo neřekl kam, takže když jsme zastavili v Tlumačově, byla jsem dost paf z toho, že

jsme po deseti minutách už byli zase všichni v autě. Cesta byla sice delší, než na co jsem zvyklá (něco přes 3 hodiny), ale zvládla jsem to bez problémů - ani páníci nemuseli zastavovat (panička sice původně chtěla, ale začalo se dost oteplovat, tak jsme chtěli mít cestu co nejdřív za sebou).

Když jsem se konečně vybatolila z kufru, bylo mi řečeno, že jsme u Vranovské přehrady. Na místě jsme se potkali s dvěma páníčkovic kamarádama - ti byli supr, protože se jim strašně líbím :-) Dávali mi chleba, když jsem udělala psí oči, a pouštěli mě do postele.

První den, co jsme přijeli, bylo příšerné vedro, takže jsme šli k vodě. Trošku jsem se čváchla, ale pak mi páníček uplaval pryč, tak jsem na něho volala ze břehu, až nakonec musel vylézt a jít se mnou na deku. A taky jsem se trošku topila, jak bývá zvykem, takže jsem páníčka poškrábala, když mě chtěl pošťouchnout blíž ke břehu, kde dosáhnu.

Večer jsme pak šli k dalším kamarádům, co bydleli kousek od nás, na špekáčky. Chytla nás ale bouřka, tak jsme tam nakonec seděli schovaní pod balkonem až do noci, ale mě to nevadilo - já jsem usnula hned jak se přestalo podávat jídlo.

Další den mě páníčci vzali na elektrickou lodičku... Jako nebylo to špatné, ale bylo to na dlouho, takže když jsme se vraceli a pluli blízko břehu, měla jsem tendenci evakuovat s tím, že ten kousek doplavu už sama. Páníci ale nevěřili mým plaveckým schopnostem, a tak jsem musela počkat, než dojedeme k molu.

V sobotu už se naštěstí ochladilo, takže se žádné další vodní hrátky nekonaly a místo toho jsme vyrazili na hrad Bítov, na rozhlednu a do lesa. Původně to měla být jen kratší dopolední procházka spojená s obědem, ale smečka se mi rozutekla po lese, kde střídavě fotili motýly a sbírali hřiby, tak jsme se vrátili do chatky až kolem čtvrté odpoledne - a to jsem s sebou plácla na terasu a nehnuli se mnou ani heverem.

V neděli jsme už zase jeli zpět, ale bylo to moc fajn. Hlavně jsem si užívala, že se mnou páníčci byli úplně nepřetržitě. Akorát si myslím, že po dovolené bych měla být odpočatá a ne unavená :-)

Všechny fotky: tady.

Červencové hlášení

To léto je teda fuška. Pořád se něco děje. Nejdřív měl páníček týden volno.

Nikam jsme nejeli, ale dělali jsme si výlety po okolí. Jeden den jsme byli na Všemině se Senďákovýma, jednou jsem šla s páníčkama na hřiby (houby našli), taky jsme jeli do Tlumačova za Áďou... prostě relax. Pak tu měla zas panička na víkend kamarády zdaleka, jako loni. V sobotu jsem je s ní jela vyzvednout na autobusové nádraží a odvezli jsme je k Ádi a Robbiemu, protože tam je víc postelí. Než se vybalili a dali do pořádku, pohrála jsem si s Áďou a pak taky chvilku u bábiny s Ronou a Dagem, který přijel zrovna na návštěvu. Večer jsme jeli zpátky do Zlína, prošly jsme se po městě k mrakodrapu a pak mě panička konečně zavezla domů. V neděli mě měl na starosti páníček, protože panička jela do Zoo - beze mě... Prý by mě tam nepustili :-( V pondělí už se mi ale panička zase plně věnovala - ráno jsme místo kolečka po sídlišti šly pěšky na nádraží, kde jsme se se všema vyfotily a rozloučily a bylo po návštěvě. Protože už byl čas oběda, vyrazily jsme ještě i se skoro-paničkama na oběd, kde se k nám přidal nakonec i vyhládlý páník.

Pak se vcelku nic zaznamenáníhodného nedělo až na jednu větší vycházku s paniččinou kamarádkou, při které jsem se úspěšně vyválela v lese v nějakých hovínkách (a následně paničku svým novým parférem přiotrávila ve výtahu).

Velká sestra a velké nadělení

Ve čtvrtek jela Ádina panička na služebku do Prahy, a protože nejmladší panička je na výletě v cizině, jela jsem mimino hlídat já s mojí paničkou. Ráno jsme vysadily páníčka v práci a v devět už jsme pochodovaly po dvorku. Áďa měla strašnou radost a vůbec nevypadala, že má teprve 9 týdnů a měla by být každou chvíli v režimu spánku :-) Otravovala mě skoro do oběda, než zkolabovala únavou v koupelně pod záchodem. Taky za náma přišla paniččina bábina, tak si spolu kuchtily nějaký oběd. Z Ádi je pěkný rarach - má dokonce na hlavě nakreslené rohy. Odjížděla jsem z hlídání úplně vyčerpaná večer někdy před sedmou, když si moje a Ádina panička vyměnily poznatky o tom, kolik toho to chlupaté mimino snědlo, jak se chovalo, a kde všude se stihlo počurat.

Myslela jsem si, že budu mít aspoň pár dnů klid na rekonvalescenci, ale v pátek večer mě zase naložili páníci do auta a jeli jsme zase do Tlumačova. Nejdřív jsem nechápala, proč jedem za Áďou tak pozdě večer a ještě k tomu před víkendem, ale záhy jsem se dovtípila... Přijeli za Áďou na návštěvu majitelé jejích rodičů a sourozenců - a to v plném počtu (kromě jedné ségry, která už měla nové páníčky). Takže po tlumačovském dvorku, kterému jsem do nedávna říkala "můj", běhalo najednou šest border kólií!!! Páník něco i vyfotil, tak panička slíbila, že sem pár fotek přidá, až se jí podaří zabrat jeho počítač.

Dnes jsme jeli už jen na nevinný výlet na Lukov, kde jsem si i sama zaplavala - ale pěkně jsem paničku postrašila - myslela si, že se utopím. Páníček mi totiž hodil klacík do vody, ale on se asi potopil, protože jsem ho nemohla najít. Tak jsem pořád plavala a plavala a pak jsem začala tak strašně divně kopat nohama, prý tak nějak jako šlapat vodu na místě. Panička se bála, že už nemůžu nebo že se topím, tak začala na páníka skoro křičet, ať mi jde pomoct. Jeho rychlost záchranné akce, byla ale příšerná - nejdřív vyzout boty (po jedné), pak ponožky, vytáhnout věci z kapes, pak si chtěl sundat tričko... Ale mě se podařilo tím pomalým šlapáním vody doplácat tam, kde už jsem místy dosáhla na dno, tak jsem to nějak srovnala a úspěšne se dobrodila až k páníkům. Ale ono to asi vypadalo horší, než to skutečně bylo (já jsem si prostě jen nechtěla namočit hlavu) - za chvíli jsem byla ve vodě zpátky, akorát mě panička nechtěla pustit tak daleko.

Benjamínek

Tak jsem přišla o výsadu nejmladší psovité šelmy v rodině. V Tlumačově se po zahradě promenáduje nové švkrně... Jmenuje se Adélka, je to border kolie a jejím poznávacím znamením je jedno modré a jedno černé oko. Ani nemám sílu moc psát, protože mě to seznamování úplně vyčerpalo. Panička měla v pátek neplánovaně volno, tak mě sbalila a vyrazily jsme na dvoreček za prckem. Původně jsme měly jet vlakem, ale páníček to psychicky nevydržel (chtěl Áďu vidět co nejdřív) a místo přestávky na oběd nám dělal taxikáře :-) On se pak vrátil do práce a já s paničkou jsme zůstaly až do večera. Domů jsem se dostala až v osm hodin večer a na pokraji vyčerpání. To škvrně je totiž strašně živé (a drzé - normálně na mě štěkala a hrála si s mojema hračkama) a já jsem si navíc byla zaběhat i s Ronou, aby jí to nebylo líto.

No a dnes mě páníci zase naložili do auta a frčeli jsme pokračovat v seznamování. Když jsme přijeli, byla Áďa zrovna v obchodě vybrat si svůj první obojek, vodítko a hračky, tak jsme šli aspoň za Ronou. Odpoledne, když už jsme se chystali k odjezdu, se ještě objevila teta s Dagem, takže se odjezd odložil - měla jsem takovou radost, že můžu konečně někoho beztrestně a bez omezení hryzat a žužlat, že by se páníčkům stejně nepodařilo mě odchytit :-)

Další návštěva prý bude ve čtvrtek - budeme Áďu muset hlídat, protože její panička jede brzo ráno do Prahy a nikdo jiný teď hlídat nemůže.

Prší, prší jen se leje

Tak jsme zas na nějakou dobu doplavali. Ve čtvrtek jsme šli znovu a už mi to docela šlo (nesnažila jsem se pořád dostat na mělčinu), ale teď je pořád strašně škaredě a prší a chudáčkovi Senďoušovi se navíc udělal na hlavě hotspot, tak nesmí do vody... a já myslela, že půjdem v sobotu do lomu.

Ale pozitivní je, že panička má konečně všechny zkoušky hotové, tak už mě nebude muset snad až do září opustit na tak dlouho. Akorát ještě zítra mě prý nechá hlídat byt... Říkala něco o nové kamarádce - myslím, že na mě v Tlumačově o víkendu bude čekat překvápko - jsem moc zvědavá :-)

Plavu si ani nevím jak...

Zrovna jsme se vrátily z výletu do Malenovic - byly jsme využít paniččina relativně volného programu a taky toho, že se udělalo pěkně... až moc... Následuje fotoreportáž z naší výpravy k Dřevnici. Všechny fotky dala Sendyho panička sem.

První nesmělé krůčky. Zatím to není tak strašný....

... Beru zpět. Je to MOKRÝ!!! Vodičku né...

Za piškot si

sednu i v řece... ale jenom na hladinu. Přece si nebudu namáčet prdelku, jak ten ťula Senďák.

Kam to ta panička zase vlezla?! A proč mám jako jít za ní?!

JÁ PLAVU!!!

Ale teď už rychle pryč...

Vytrvalostní trénink

Páníci mi asi chtějí zlepšit fyzičku, jinak si nedokážu vysvětlit ty pravidelné výlety za Sendym. V týdnu mě panička vzala dvakrát za ním do Malenovic, kde jsme absolvovali oblíbenou procházku na Svatou vodu, a v sobotu - to jsem fakt nechápala - jsme se potkali v Tlumačově. Sel s náma ještě jeden jorkšír a nějací další dvounožci, ale ti mě nezajímali. My jsme si vystačili se Sendym sami. Honili jsme se celou cestu do lomu (i zpátky), Sendy pak plaval a já jsem lovila klacíky z kraje (zatím se odmítám pustit tlapkama dna a plavat). Zjistila jsem, že ta voda není až tak strašná, tak možná se příště odvážím i dál.

Dnes měl Sendy přijet za mnou, ale jeho paničce nebylo nějak dobře, tak to padlo... ale nevím, jestli by to nebylo už moc i na mě - páníček se se mnou byl ráno proběhnout, tak si říkám, že pohybu už mám tento týden až až.

Nestíhám, nestačím

Od narozenin nemám vůbec čas psát si deníček. Taky za to může trochu panička, která si nejdřív měnila počítač a pak se u něj pořád učila a ne a ne mě k němu pustit.

Shrnu, na co si vzpomenu...

Pokousal mě pes!... Na krku. Asi by to bylo i na jeden steh, ale já jsem to paničce neřekla (stalo se mi to večer, když jem utekla páníčkovi) a ona na to přišla náhodou až druhý den, tak mi to jen očistila a ostříhala chlupy kolem, aby se mi tam mohl udělat strup a jedeme dál. Pořád mě pak pozorovala, jestli mi to nezačne hnisat, ale je to ok.

Taky jsme konečně objevili účinný prostředek proti klíšťatům, akorát panička pořád zapomíná ten název... Já ale myslím, že to bylo něco jako Exspot... 3 týdny úplně bez klíšťat, první jsme našli po úterní procházce se Sendym po lese - a to bylo sice zakouslé, ale otrávené.

Včera jsem dostala injekci proti hárání, tak se minimálně do podzimu můžu pravidelně a bez obav vídat s Dagem i Sendym - a to za ten stres u veterináře stálo :-)

No a největší novinka je, že budu mít v Tlumačově od konce června novou kamarádku - borderku Adélku (ona se teda původně jmenuje taky Angie, ale bude při příchodu do nového bydliště přejmenována, abysme se paničkám nepletly). Jsem moc zvědavá, doufám, že si budeme rozumět.

Tak zatím pac a já letím - za chvilku mám rande se Senďákem ;-)

Moje první narozeniny

Už je ze mě velký pes. Od neděle už panička na dotaz, jak jsem stará, nehlásí počet měsíců, ale říká "1 rok". Nikdo to pořád nemůže moc pochopit, protože jsem se sem přece sotva nastěhovala, ale je to fakt. Mám na to i papír... 

Docela jsem se měla - páníci v rámci oslav uvolnili můj stravovací režim a dávali mi dobrůtky, i přesto, že jsem granule nechala ležet v misce ladem. Po obědě mě prošli do města, protože panička měla chuť na zmrzlinu (páníček mi dal ochutnat té své smetanové, ale bylo to studený, brr... takže nezájem. Spíš jsem chtěla ten rohlík, co někdo nechal válet u lavečky, ale to mi neprošlo). 

Bylo teplo, tak jsem cestou zpátky už i dost funěla. Ale když mi panička po příchodu naservírovala tvarohovo-piškotový dort se žvýkací tyčinkou místo svíčky, sebrala jsem poslední zbytky energie a všechno to slupla. Pak už si toho moc nepamatuju, protože jsem zbytek dne prospala :-)

I když se to paničce moc nelíbí, jako velká holka jsem si tento týden prosadila, že budu jíst jen jednou denně a pořádně. Ano, opravdu jsem to byla já - ne panička. Ta mi pořád vnucovala snídani a večeři a odmítala pochopit, že já prostě nesnídám. Teď už jí to konečně došlo... Jen by mi do těch granlí mohla častěj šoupnout nějaké zpestření (třeba maso ;-p)

Cesta tam a zase zpátky

Páníček tu měl o víkendu jednoho kamaráda, se kterým se v pátek odpoledne vypařili na nějakou noční hru a nás holky nechali doma. Přišli až o půl šesté ráno. Samozřejmě, že mě to vzbudilo, a protože už jsem byla vyspaná, pořád jsem pak pochodovala kolem (a na laminátové podlaze je to DOST slyšet). V osm ráno už to panička psychicky nevydržela a vstala, pobrala věci, klíče od auta a mě a vyrazily jsme směr Tlumačov.

Cestou jsme se ještě stavily za tetou v obchodě pro krmení, kde jsem si stihla pohrát s Dagem (který náhodou taky přišel omrknout, jak tetě to prodávání jde) a jeho mini kamarádem Maxem (odvážný bišonek), vybrat hračku a sežrat spoustu pamlsků (mám se tam jako v ráji). Panička mi ještě domů vzala celou krabici žvýkacích tyčinek na čištění zubů a po hodině jsme byly připravené pokračovat v cestě.

V Tlumačově na mě čekala Ilčina (to je nejmladší panička) čerstvě zasazená zahrádka, tak jsem se rozhodla, že jí taky pomůžu. Přeryla jsem jí kus hrachu a trochu pokypřila salát a kedlubny, ale prej se jí to moc nelíbilo (psala pak výhružné SMS). Chtěla jsem jí to i zalít, ale nepodařilo se mi dotáhnout hadici až dozadu - stejně nedosáhnu na kohoutek.

Protože bylo moc fajn počasí a spousta času, vyzvedly jsme po obědě Ronu a šly do lomu. Tentokrát jsme došly až k němu, ale ani jedna z nás tam nevlezla - u paniček se není co divit, ty jsou zmrzlé i v červenci - ale od nás se asi nějaký plavecký výkon čekal. Ale ve výsledku jsme stejně morké byly - jak jsme se s Ronou procházely okolo a na kraji jedné maxikaluže/minirybníčka (hloubka tak 0,5 m), ujely mi nohy a žuchla jsem tam až po krk. A ta potvora Rona mě pak nechtěla nechat vylézt. Byl to moc fajn výlet.

V neděli jsem ještě s páníkama a tím kamarádem šla na procházku k fryštácké přehradě, ale to už tak zábavné nebylo - pořád jenom strom, strom, strom, pak špinavá voda s dvouma kačenama, co nechtěly připlavat ani pro piškotek, a zase strom, strom, strom. Moji hladoví dvounožci si ještě na Kocandě dali pozdní oběd (já jsem dostala jen vodu a pár piškotů) a bylo po víkendu.

Jsem zvědavá, co se bude dít tentokrát.

Angie vrací úder

Tak jsem to těm černým krvežíznivým parchantíkům vrátila i s úrokama - mám za krkem nakapaný Frontline a černí pasažéři vystupují dobrovolně. No fakt - páníčci byli v sobotu omrknout ke kamarádům jejich nové škvrně a aby si ho (teda vlastně ji) mohli pořádně prohlídnout, musela jsem čekat na zahradě, která je mimochodem úplně zamořená, protože je hned u lesa... V jednu chvíli po mě lezlo najednou pět nebo šest klíšťat. Panička mě nejdřív zkoušela obírat, ale pak řekla, že na to nemá nervy a musím počkat domů. Pak jsme šli ještě na fotbal a po fotbale pěšky podél vody domů. No a než jsme přišli, žádné klíšťata jsem na sobě neměla.

Páníček už je od včerejška zase v práci, tak můžu odpočívat. Panička navíc za chvilku jede do školy, tak si tady lehnu a ani se nehnu - už to fakt potřebuju. Včera jsme málem jeli znovu za Sendym, ale panička říkala, že se musí něco učit, když se tak dlouho flákala, a výlet odložila.

Pomoc

Páníčci se rozhodli mě zničit! Páníček má celý týden volno, aby si odpočinul, a já jsem z toho celá zničená. No uznejte sami: v sobotu výšlap do města a zpátky, v neděli Tlumačov, v pondělí mrskačka, ve středu výlet na Lukov a po lese a dnes mě panička vzala za Sendym... A to jsme ještě měli jet do Luhačovic nebo kam... Už aby šel páníček zas do práce :-) Ale ty výlety jsou jinak strašně fajn - jen kdyby ze mě furt nemuseli obírat ty klíšťata.

Dnes jsem se se Sendym pořádně zřídila - nechala jsem se přemluvit a vlezla do potůčku, což by samo o sobě nebylo nic hrozného, kdyby zbytek cesty nevedl po prašné škváře. 

Za chvilku ze mě byl znakatý hovík - akorát, že jsem měla opačně barvy :-) Před koncem procházky nás paničky znovu nahnaly do potoka, abysme smyli tu největší špínu, a pak jsme museli schnout na sluníčku u pískoviště, aby mě vůbec pustili do trolejbusu. Doma jsem pak málem ucpala vanu :-)

P.S. Ty fotky jsou z úseku PŘED škvárou :-D

Klíšťata útočí

Tento týden v průměru lapáme jedno klíště denně - naštěstí jich bývá zakouslá jen polovička, ale i tak je to otrava... Vypadá to, že jim začala sezóna :-/ A zřejmě to nebude jen místní zlínská záležitost - včera se mi jedno zakouslo do čela v Tlumačově. 

Zaslechla jsem něco o návštěvě veteriny, ale cítím se naprosto zdravá, tak tam asi půjdem pro nějakou biologickou zbraň proti černým pasažérům - doufám, že to zabere - mám z toho vždycky šoky, když panička sahá do šuplíku pro pinzetu (má tam totiž i ty moje kapky do uší!!!)

Jinak je ale život moc fajn. Páníček má teď dovolenou, v sobotu jsme byli na výlet ve městě, v neděli jsme grilovali v Tlumačově (dostala jsem kus masa, protože ho udělali moc) a dnes jsem s páníčkem oběhla mrskačku (vykoledovala jsem si balíček žvýkacích kostiček na čištění zubů). No není život krásný?!

Svod mladých Štěpánov 2009

Tak vám jdu s týdenním zpožděním poreferovat, jak bylo v sobotu na svodu.

Páníčci vstali podezřele brzo - venku bylo ještě šero - a po několika minutách ranní hygieny chňapli věci a mě a hrr do auta... Byla jsem tak rozespalá, že jsem se žačala divit, proč jedeme do Tlumačova tak dlouho, až v Přerově. Páníci ale měli na práci důležitější věci, než mi něco vysvětlovat - kombinace páníček za volantem a panička v roli navigace není zrovna ideální. Ale podařilo se - Olomouc jsme projeli bez bloudění a malé zaváhání navigátora nás akorát do Štěpánova dovedlo z druhé strany.

Hřiště už jsme našli jednoduše - stačilo se dívat po větší hustotě hovíků. Tak jsme se nahlásili, dostali číslo a reklamní balíček a čekali, až dorazí zbytek nahlášených Piškotů. Byla jsem z toho ze začátku dost na větvi - tolik pejsků na hraní a všichni na vodítku! Ale aspoň se ségrou Agnes jsme se trošku pokočkovaly, když dorazila. S Bertíkem jsem si už moc nepohrála - byl o dost větší a celou dobu myslel jen na jedno, tak nás nakonec paničky musely držet odděleně :-)

Na posouzení jsme šli skoro poslední (šlo se podle chovatelských stanic - podle abecedy), tak jsem se stihla do těch cca 11:30 unavit a uklidnit. V kruhu mě nějaké dvě paní celou osahaly a prohmataly, okoukly zuby, změřily si mě a nechaly mě s paničkou běhat chvilku dokola (pochválily nás, že jsme si to hezky natrénovaly - takže jsem paničce ostudu nakonec neudělala). Pořád si něco psaly, ale panička říkala, že to dopadlo dobře. Jen prej mám nestandardně nesené uši, ale to má kdekdo, a já se tak páníčkům líbím :-)

Shrnutí: 

• výška: 61 cm
• celkový vzhled: odpovídající
• barva: plavá tmavá, bílé znaky v toleranci
• skus: nůžkový
• oko: tmavé
• ucho: nestandardně nesené (L, P)
• ocas: háčkující, delší

To to letí

Nějak teď s paničkou nestíháme psát. Ale ono ani není moc o čem - procházky jsou rutinní záležitost zpestřená občasným výletem za Sendym (to když se podaří, že obě paničky mají volno ve stejný den), počasí si už několik týdnů dělá co chce (i když teď už to opravdu začíná vypadat jako jaro) a žádné nové kamarády ani nepřátele tu v okolí nemám. Takže si tu teď tak v klidu žijem, kontrolujem pravidelně sídliště a učíme se pořádně poslouchat a neskákat na cizí :-)

V sobotu se jedeme předvést do Olomouce na svod mladých hovíků, tak už se všichni tři těšíme. Akorát panička pořád sýčkuje, že to bude strašná ostuda, až s ní začnu smýkat na vodítku ve snaze všech skoro 40 psů očichat, prohnat atd... Nebo až po nás budou chtít, abych se vedle paničky proběhla, a já začnu vyskakovat a zakusovat se jí do ruky, haha (ona se mi to sice snaží vysvětlit, ale když mě to s tím skákáním baví víc... a nějaká ta naštvaná facka po čumáku mě vůbec netankuje :-) )

Páníček bere fotodělo, tak snad zas budou pořádné fotky (a snad se páníčkovi zase nepokazí počítač a tyto už nám zůstanou na pořád).

Náročný víkend

Tento víkend to bylo náročné. V pátek nám doma nějací cizí páni vrtali do kuchyně (byl tam strašný nepořádek a rambajs), ale panička to asi věděla s předstihem, protože se Sendyho paničkou domluvila vycházku, tak jsme se zdejchly. Bylo to žůžo, jen kdyby bylo trochu teplej, aby paničky tak rychle nezmrzly a nechaly nás dýl blbnout. Ale vyběhali jsme se i tak dost, tak jsem v trolejbuse byla určitě ten nejhodnější pes, jakého kdy zlínská MHD viděla :-)

V sobotu přišel do toho kuchyňského bince ještě jeden pán, ale naštěstí mu to netrvalo dlouho a před obědem jsme mohli vyrazit po 14 dnech do Tlumačova. Počasí se trošku umoudřilo, tak jsme s Ronou vytáhly paničky i s páníčkem ven. Došli jsme skoro až do lomu, ale kromě mojí paničky už se všichni chtěli vrátit, tak se nedalo nic dělat - přehlasovali nás. Večer jsme ještě cestou domů stihli návštěvu kamaráda (lidského) v Otrokovicích (zas si hráli z nějakýma kartičkama a domečkama - blázni), tak jsem sebou plácla nejdřív pod stůl a pak ke dveřím na dvorek a čekala, až je to přestane bavit. Ale bylo to fajn - podařilo se mi občas vyloudit i něco na zub, chichi...

Dnes panička ještě likviduje zbytek páteční spoušťě, tak si užívám venčení s páníčkem a sleduju, co se to tu děje.

Teď jsem se dozvěděla, že mě panička přihlásila za 14 dní na svod mladých. Prý jde i ségra s bráchou. Doufám, že mi tam nebude nikdo ubližovat! Pak vám začerstva pohafám...

Jaro je tady

Konečně to začíná chvilkama vypadat jako jaro. Třeba poslední neděli bylo úplně ukázkově - tak jsme toho s paničkama využily a vyrazily s Ronou zase jednou směr tlumačovský lom. Nešly jsme sice moc daleko, protože paničky slíbily bábině, že jsme za půl hodinky zpátky a že si pak dají kafe a tiramisu (rozmlsanci). Ale i tak to bylo fajn. Škoda, že to vydrželo jen jeden den - v sobotu i v pondělí usilovně pršelo a občasné přeháňky trvají do teď, takže občas musím do vany i třikrát denně kvůli blátu na podvozku (sranda je to hlavně, když není doma páníček... já do vany sama nevyskočím a panička mě moc neunese, chichi). 

Musím si ale postěžovat - poslední dobou na mě panička zapomíná s obědem nebo co... když si neodložím něco od snídaně, tak jsem ráda za kousek masa (když mají páníčci) nebo za starý chleba... ona si snad myslí, že budu jíst jen dvakrát denně! Musím říct, že úroveň služeb jde nějak dolů - když jsem se nastěhovala, podávalo se jídlo 5krát.

Tak dnes držím protestní hladovku - snědla jsem půlku snídaně a od té doby dělám mrtvýho brouka... upřímně řečeno, teď už mi ani nic jiného nezbývá, protože po obědě panička uklidila misku i se zbytkem granulí a jak ji znám, nedá mi ji dřív než na večeři...

Tak se mějte a já jdu zase hladovět

Váha: určitě strašně málo

Report

V pondělí odpoledne mě panička po dlouhé době vzala zase na návštěvu za Sendym. Já už jsem tušila, kam jedeme, tak jsem od půlky cesty v trolejbuse kňourala a pořád se hrnula ke dveřím v naději, že už tam teda snad budem. Když jsme vystoupily, bylo mi to už všechno nad slunce jasné a hrnula jsem se k přechodu, jako kdyby mi za patama hořelo - panička mi musela celkem drasticky vysvětlit, že mezi autama kličkovat nebudem a počkáme na semafor... Sendy už nás za cestou čekal, tak jsme se bouřlivě přivítali, zamotali se do vodítek a pořádně se ožužlali a byli jsme připravení vyrazit na procházku po polích. Bylo tam hezky naváto a paničky nám občas zapadly až po kolena, ale bylo to moc fajn. Jen nám (mě a paničce) pak cestou zpátky byla už trochu zima, protože jsme na poli maličko zmokli. Naštěstí, zrovna tou dobou, kdy jsme dorazily do města, jel páníček z práce, tak nás naložil a zbytek cesty odvezl autem. Doma jsem musela do vany, abych zase vypadala jak plavý pes, ale žádné dlouhé ráchání z toho nebylo - panička mě vyhnala s tím, že se chce jít taky ohřát a rozmrazit si omrzlé mokré nohy :-) Přežily jsme to ale obě ve zdraví, tak doufám, že to zase brzo zopakujem.

Bíloplášťofóbie...

... to prej mám :-) 

Na veterinu jsme šly s paničkou až dnes. Zase jsem se ve dveřích začala cukat, panu doktorovi jsem se vyhýbala obloukem a na váhu 5 cm nad zemí mě musela panička se sestřičkou vytlačit, protože i když jsem tam nejdřív na paniččin povel jakžtakž vylezla, váha ukazovala asi polovičku - seděla jsem tam totiž jen na půl zadku a to jsem se ještě opírala o zeď... panička se za mě začíná stydět... Pozitivní ale je, že mi pak už nic nedělali, tak jsem se přestala snažit projít zdí a seděla jsem paničce u nohy...

Po návratu domů mě čekalo odčervení, což mi nijak moc nevadí, protože o tom většinou nevím. Akorát panička se rozhodla, že zkusí, jestli sežeru i nezakamuflovaný prášek - normálně samozřejmě ne, tak mi ho šoupla do tlamičky a držela, dokud jsem ho nespolkla, ale pak jsem dostala pamlsek, tak si to u mě trochu vyžehlila...

Venku to vypadá čím dál víc jak na Sibiři. Už asi šestý den bez přestávky sněží. Dokonce i já už začínám mít venku v neušlapaném terénu problémy. Třeba dneska jsem si přičapla, že se vyčurám a zjistila jsem, že mám celou prdelku ve sněhu...

Pokud přestane ta zmrzlá voda aspoň někdy padat dýl než na pět minut, vezmeme ven foťák a zdokumentujeme to.

Repete

Zima je zase zpátky. Dnes celý den chumelí, páníček se večer skoro nedostal autem domů (ve městě!!!) - tak to tam klouzalo, že to pár aut zapíchlo na okraji hlavní silnice pod kopcem a majitelé šli asi domů pěšky. A panička při poledním venčení v chumelenici tak vymrzla, že mě vyhnala na večerní procházku s páníčkem. Tak jsme si aspoň zaběhali.

Páníčkovi se pořád zdá, že nějak moc chrochtám - prý jsem určitě nachlazená. Takže mu pěkně děkuju, zítra jdeme na veterinu. Panička tam sice stejně chtěla jít koupit odčervovač a odblešovač, ale to by na mě nikdo nesahal... takže jestli mi budou něco dělat, nedejbože mi něco píchat, páníčka kousnu! HOW!

Volná jako pták

Hurá! Panička mě zase začala odepínat z vodítka. Ještě mě pro jistotu nepouští moc ke psům (už se nemůžu dočkat, až zase vyrazím za Sendym), ale aspoň můžu běhat pro klacky a šišky a honit paničku, když se mi schovává... Taky se snažím poslouchat a chodit na zavolání i na volno u nohy (co kdyby mě chtěla zase přivázat) - prostě jsem úplně vzorný pes :-)

Konečně už jsem začala pořádně reagovat na povel přines, tak skoro na každé procházce aspoň chvilku aportujem - ale jen s klackama, co si sama najdu. Když vezme panička tenisák, tak ho za chvilku někde nechám. Jinak co se povelů týká, tak se teď žádné extra rozšiřování repertoáru nekonalo - umím prostě takovou tu klasiku: sedni, lehni, dej pac, zůstaň, štěkej, když se podaří tak ke mně a k noze. K tomu ještě umím dělat mrtvou, a když mi řeknou "chyť" umím chytit letící pamlsek (pokud mi to páníci správně hodí nad čumáček). 

A taky máme novou hru - panička nacpe pamlsky do ponožky, celé mi to někam schová a pak řekne "hledej" - a to se vyplatí (většinou to schovává pořád na stejná místa, protože máme malý byt).

A je po zimě

Tak ve fotogalerii konečně přibylo pár mých nových fotek. 

Teď už je snížek pryč a máme tu jen bláto (se mi na něm dnes podařilo paničku cestou na oběd shodit, protože jsem chtěla jít za jednou paní z baráku - dostala jsem nadáno a k tomu jako bonus jednu za ucho, že neumím poslouchat... panička se musela jít převlíct a pak se mnou nemluvila). 

Jinak se nic nového neděje. Cvičák se kvůli hárání nekoná, vycházky stojí taky za prd... Akorát jsem si dnes ráno byla s páníčkem zaběhat, ale je to otrava na vodítku (a na Mokré se k nám připojil nějaký nápadník a bežel s náma i přes zastrašování a odhánění až k domu - asi se chtěl taky proběhnout).

Ve čtvrtek mě panička nechala po dlouhé době zase samu doma a odjela do Brna na zkoušku. Za odměnu mi ale dovezla granát z tvrdé gumy a schovává mi do něj dobrůtky - asi to bude ale nějaký zmetek - nejde vůbec rozkousat :-/ 

Taky páníčci konečně pochopili, že mi nechutná papání z nerezových misek a v sobotu mi koupili takové krásné keramické s obrázkama. A k tomu nový náhubek...grr... no však počkej, paničko, jen co ho někde necháš ležet, zacvičím s ním...

Váha: 28,4 kg (nemám teď na jídlo moc pomyšlení)

Konečně zimní fotky

O víkendu jsme v Tlumačově konečně udělali pořádné zimní fotky s tématem "Já". Páníci se mě teda na sněhu snažili fotit už i dřív, ale nějak to nebylo ono - když zrovna nesněžilo nebo nebyla tma, paničce se buď vybil foťák, nebo jsem byla rozmazaná, nebo se páníčkovi nelíbilo, že tam je vidět moje šňůra... Naštěstí s sebou teď vzali do Tlumačova pořádný foťák a napadlo je pokusit se o dokumentaci na zahradě (tam šňůru mít nemusím, když je tam plot, že...). Fotky jsou moc pěkné, jen páníček je moc pomalý a ještě mi je nenachystal - ale brzo budou.

Taky jsem se poslední dobou vytáhla - do výšky i do délky. Změřit mě je sice docela problém, ale v kohoutku mám teď asi 60 cm. Na délku jsem jak Špagetka - z pláštěnky, co mi ještě v listopadu visela přes ocásek, mi teď čouhá zadek.

Už je ze mě fena

Tak. Už jsem velká. Začala jsem se hárat. Paničku to docela překvapilo, protože jí pár lidí tvrdilo, že v zimě určitě hárat nebudu - že to natáhnu až do jara (a já začnu hárat po týdnu dvacetistupňových mrazů). To aby si panička našla nějaký pořádný klacek, aby měla na vycházkách čím odhánět frajery (hlavně tu potvoru, co se pravidelně podhrábává pod plotem a pak rajtuje po sídlišti bez dozoru).

Včera jsem ještě stihla navštívit Sendyho a proběhnout se s ním na poli, ale už asi bylo moje "dospívání" cítit, protože Sendymu se moc běhat nechtělo... zato jiné věci ho docela zajímaly.

Jsem z toho všeho nějaká přepadlá a unavená, tak si jdu zase lehnout.

Ladovská zima

Pořád se chystám, že vám písnu, a pořád nějak není čas... To ten snížek - jsme tu jak zapadlí vlastenci, několik dnů skoro bez přestání sněžilo, a když nesněžilo, tak chumelilo.

Silvestra jsme přežili v pořádku. Byla u nás návštěva (zasedli mi sedačku a nechtěli se nechat vyšťouchat), tak jsem se povalovala v pracovně a pozorovala, jestli něco dobrého neupadne na zem. Neupadlo. Když se blížila půlnoc, páníček mě vzal ven, abych se prý nepotentovala, až začnou dělobuchy. Ale nějací aktivisti začali střílet už o půl dvanácté, zrovna když jsme vyšli před barák. Stihla jsem se akorát vyčurat - pak jsem si všimla, že se nám nad boudou strašně blýská, tak jsem páníčka táhla směrem pryč, abych ho jako zachránila. Páníček si pak ale asi vzpomněl, že jsme tam nechali paničku, tak jsme to otočili a zdrhali zpátky. Když jsme vyjeli k nám do patra, panička dělala, že se vůbec nebojí, ale určitě strach měla, protože když pak páníček s návštěvou šel na balkon zkontrolovat ty světýlka, panička zůstala v pracovně - tak jsem musela samozřejmě zůstat s ní - přece ji tam nenechám samotnou, no ne? A aby se teda nebála, tak jsem s ní dělala dej pac a lehni a tak... no znáte to.

No a když máme ten nový rok, tak jsme s paničkou začaly večer chodit na novou procházku. Původně jsem měla začít chodit zase na cvičák, ale ten sníh mi dělá trochu problém - každou chvilku musíme zastavit, protože mám na prstech bambule - tak místo toho chodíme večer na zhruba 1-1,5hodinovou procházku. Vždycky přeběhneme za hlavní cestu na druhou stranu Svahů a tam si běhám na volno - vede tam totiž chodník, po kterém se dá dojít až dolů do města (a druhým se zase dá vrátit), tak děláme takové dlouhé kolečko. A hlavně tam chodí málo pejsků a lidi, co neznám, takže po nich neskáču. Panička říká, že to snad ani nejsem já... 

Panička sebou teď na procházkách mívá spoustu takových studených bílých balónků, co mi pořád někam háže a já lítám jak splašená a snažím se je chytit a najít... ale zatím mi to moc nejde. A když se mi podaří nějaký chytit ve vzduchu, záhadně zmizí... Zvláštní ale je, že jsem si ještě nevšimla, že by panička ty balonky měla někde doma... budu jí muset pořádně pročichat kapsy. To je fakt záhada.