Report

V pondělí odpoledne mě panička po dlouhé době vzala zase na návštěvu za Sendym. Já už jsem tušila, kam jedeme, tak jsem od půlky cesty v trolejbuse kňourala a pořád se hrnula ke dveřím v naději, že už tam teda snad budem. Když jsme vystoupily, bylo mi to už všechno nad slunce jasné a hrnula jsem se k přechodu, jako kdyby mi za patama hořelo - panička mi musela celkem drasticky vysvětlit, že mezi autama kličkovat nebudem a počkáme na semafor... Sendy už nás za cestou čekal, tak jsme se bouřlivě přivítali, zamotali se do vodítek a pořádně se ožužlali a byli jsme připravení vyrazit na procházku po polích. Bylo tam hezky naváto a paničky nám občas zapadly až po kolena, ale bylo to moc fajn. Jen nám (mě a paničce) pak cestou zpátky byla už trochu zima, protože jsme na poli maličko zmokli. Naštěstí, zrovna tou dobou, kdy jsme dorazily do města, jel páníček z práce, tak nás naložil a zbytek cesty odvezl autem. Doma jsem musela do vany, abych zase vypadala jak plavý pes, ale žádné dlouhé ráchání z toho nebylo - panička mě vyhnala s tím, že se chce jít taky ohřát a rozmrazit si omrzlé mokré nohy :-) Přežily jsme to ale obě ve zdraví, tak doufám, že to zase brzo zopakujem.