V sobotu mě panička vzala na výlet... Páníček se jel dívat ke kamarádovi na hokej, tak nás hodil k malenovickému hradu, kde na nás už čekal Sendy s paničkou. Hned po několika minutách lítání v lese se mi podařilo napálit plnou parou do stromu, takže bylo málem po vycházce, protože mě bolela tlapina. Ale panička mě zkontrolovala a uklidnila a já jsem po pár nejistých krůčcích naštěstí přestala úplně kulhat, takže jsme mohli pokračovat v cestě.
Přesto, že se počasí nečekaně vybralo (přes oběd to vypadalo na průtrž), na stezce skoro nikdo nebyl (asi proto, že je všude ještě dost mokro), a tak jsme se Sendym měli celý les pro sebe.
Sranda ovšem byla, že naše dvě paničky celou dobu kecaly o strašně důležitých věcech a na rozcestí nezatočily, kam měly... Došli jsme někam, kde to ani jedna neznala... Sendyho panička si pak uvědomila, kde se stala chyba, tak jsme to vzali přes louky a les zpět na Zlín - to bylo asi poprvé, co panička postrádala páníčkovu kamarádku džípíesku :) Po 40 minutách plahočení se lesem (a páničkově telefonické radě, že máme mít slunce za zády) jsme zdárně znovu objevili stezku a pokračovali naplánovaným směrem.
Původně mi panička řekla, že se přes město svezeme trolejbusem, ale protože nás v půlce cesty chytl krátký, ale o to intenzivnější deštíček, byli jsme všichni čtyři tak špinaví, že se paničky rozhodly nástup do MHD neriskovat, a tak jsme museli dojít až domů po svých. No a vyšlo nám to tak hezky, že jsme se u vchodových dveří potkali s páníčkem, který zrovna dojel od kamaráda... Prostě paráda, ještě že se paničky v tom lese ztratily :)
Doma mě hned šoupli do vany... teda páníček - panička byla nějaká znavená, takže se jen ploužila a čekala, až bude ve vaně volno, aby mě mohla vystřídat. Když páníček naznal, že už jsem dostatečně čistá a propustil mě, šupsla jsem na pohovku a chrněla jak mimino až do pozdních hodin.
