Pomoc!

Ti páni se žlutým autem nám chcou asi naši maxiboudu úplně zbourat! Nejenom, že nám ukradli balkóny, ale taky nám pořád bouchají do zdí, až se to tu všechno třepe. Jsem z toho tak dojukaná, že si ani venku nechci hrát s ostatníma. Když se s někým potkáme, tak si jednou čuchnu, sednu si k paničce a čekám, případně se lísám k ostatním dvounožcům a snažím se rozdávat pusinky, když se ke mně sehnou...

Nejvíc mě teď ale mrzí, že už vůbec nesněží! Někde dokonce začíná vykukovat tráva... to je pech... To mě zase začnou páníčci strkat pravidelně do vany - no fůj.

Miluju zimu

Po dlouhé době jsem zase tady, milý deníčku :) Jak rostu a stárnu, je těch novinek pořád míň - no jo, jsem už protřelá a hned tak mě něco nepřekvapí, že jo...

U nás od začátku roku pořád sněží... teda ono nesněží pořád, ale od té doby, co v lednu napadl první pořádný sníh, je tu pořád bílo. Já jsem ráda - hlavně když je ten snížek čerstvý - to lítám, válím se, běhám za sněhovýma koulema... A paničku to taky baví víc, když netahám domů kila bláta po každé procházce.

A co u nás nového? Vlastně nic moc. Mám za sebou další hárání, tentokrát už opravdu jen třítýdenní a bez komplikací. Taky jsem se po dlouhé době proběhla se Sendym podél Dřevnice, pravidelně jezdím za Áďou, zkontrolovat její hračky a zjistit, jestli si náhodou na dvorku moc nedovoluje (a taky spočítat králíky - je jich tam čím dál víc)...

Ale to vám musím říct - nějací páni nám předělávají boudu! Přijeli s takovým velkým žlutým autem s dlouhou tlapkou, mlátili nám do zdi a pak mi panička řekla, že už nemáme balkóny. Tak doufám, že nám je zase vrátí - mě se tam v létě moc dobře spalo...

Tak já si půjdu lehnout a budu doufat, že mě panička zase někdy pustí k počítači - přece nemůže pracovat věčně, no ne?

Pac a kousnutí za ucho, A.