Protože začínám být moc rozjívená, panička se mnou začala trénovat povely. "Ke mně" na mě volá venku už od začátku, vždycky když k ní běžím, ale včera se rozhodla, že zkusíme "sedni" - to se vždycky hodí umět. A vůbec to není tak těžké - dá mi piškot před čumák, abych na něj nedosáhla, a já si sednu :-) A čurání na plínku už mi taky jde moc dobře - ale musí tam se mnou panička jít, když kníknu (přece to nebudu dělat, když mě nikdo nevidí - z toho totiž jaksi žádná odměna nekápne :-b).Dnes byla docela nuda - venku až do pozdního odpoledne pršelo, tak mě to tam nebavilo. Všichni byli zalezlí doma v suchu, tak jsem taky jenom spala. Až teď večer, když vylezlo sluníčko, mě páníčci vzali na veliký výlet. Šli jsme úplně jinam, než normálně chodíme, a musela jsem jít na vodítku, protože tam jezdily moc blízko auta, ale ani jsem si toho moc nevšímala - tak jsem byla zaujatá tím, co se kolem mě děje. Sice jsem se ještě bála, ale už to nebyla taková hrůza - začíná ze mě být městská holka. U školy mě páníčci pustili - je tam takový pěkný lesík s chodníčkem.
A potkala jsem zase další yorkšírku a opět jsem se chtěla honit - ale dostala jsem od ní za ucho, protože jsem byla moc divoká a přece jenom patřím do trochu jiné váhové kategorie, i když jsem pořád jenom štěňátko.
Celkově byla naše výprava úspěšná - páníčci totiž slyšeli, že je tu někde blízko veterina s novýma pánama doktorama, tak jsme ji byli hledat a našli. Tak tam půjdu příští týden na nějakou včeličku nebo co...
Žádné komentáře:
Okomentovat