Panička má asi něco jako chovatelskou krizi... Má odpor k násilí v rámci výchovy, ale už jí dochází mírumilovné prostředky.
Zaprvé, neví, jak mě naučit, abych si řekla, že se mi chce čurat, a nečurala kdy se mi zachce (i když se v 90 % trefim na vymezenou plínku).
Zadruhé, metoda podívej-panička-má-kokinko-ti-cizí-lidi-nemají-nic moc nezabírá. A přivolání funguje akorát na louce, když mě nic nerozptyluje - pokud uteču za někým, jsem ochotná s ní/ním jít klidně domů.
V naší chytré knížce o tom nic chytrého nepíšou.
Zítra, nebo příští týden se mnou chce jít panička do školky, pokud to půjde, aby zjistila, jestli moje pokroky a nepokroky náhodou nevidí moc černě (nebo naopak moc růžově :-))
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat