Včera večer mě panička vzala na slibovaný výlet do města, protože ale hustě pršelo, vzal nás tam páníček autem. Všichni ze mě byli strašně unešení a obdivovali, jak mám krásně heboučký kožich. Moc se mi tam ale nelíbilo - jezdilo tam moc aut a na mokré silnici dělaly větší kravál než normálně. A ani jsem si nemohla lehnout na travičku, protože bylo všecko mokré a studené. Tak mě za půl hodiny panička s její paničkou odvezly zase zpátky domů. Obě cesty jsem ale zvládla ok. Žádné zvracení se tentokrát nekonalo, tak ze mě měla panička radost.
Ráno jsme jely na další výlet, tentokrát delší. Páníček nás cestou do práce hodil na nádraží, tam jsme nasedly do lokálky a vyrazily. Nejdřív jsem kňourala, ale když mě panička dala na zem, ustlala jsem si pod sedačkou a ležela jsem celou cestu (asi 20 minut). V Otrokovicích mě zase všichni poťapkali a poobdivovali, udělali si s náma fotky, a když se všem podařilo dostat se s kuframa do vlaku (do většího a škaredšího, než kterým jsme přijely my), nasedla jsem s paničkou zase do auta a nechaly jsme se odvézt zpátky domů do Zlína. Byla jsem tak unavená ze všech nových vjemů, že jsem v autě usnula. Až skoro doma jsem si vzpomněla, že se mi chce čurat, tak jsem začala kňourat. Ale vydržela jsem to - nejsem přece žádný počůránek.
Doma jsem okamžitě zalehla, abych načerpala síly. Panička byla taky unavená, tak jsme půl odpoledne prospaly. Mám teď oblíbené místo u její postele a jsme obě spokojené - ona ví, co dělám já, a já zas vím, co dělá ona.
Teď zrovna trochu trucuju. Akorát jsme se totiž vrátily od pana doktora. Nejdřív jsem se vůbec nebála a chtěla si hrát s ostatníma pacientama (kteří si ale hrát nechtěli), ale v ordinaci už mi tak veselo nebylo. Divně to tam vonělo a pak mě píchli do kožíšku. Panička mě měla držet, ale moc jí to nešlo - je na mě moc měkká. Příště jde s náma prý páníček...to jsem zvědavá, jestli mu to půjde líp.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat