U nás se teď taky nic moc nového neděje. Akorát pořád trénujeme čurání venku a panička mě začala otravovat štěkáním na povel - ale já jsem strašně tichý pes, tak ze mně zatím vymámila jen slabé zakňučení a podruhé jsem to vzdala a odešla - když mi ten pamlsek dát nechce, tak já se kvůli tomu vztekat nebudu...
S čuráním to teď děláme tak, že mám zavřené dveře na chodbu, abych nemohla na noviny, kdykoliv se mi zachce si trošku ucvrnknout, ale musím dát vědět. Většinou hypnotizuju dveře, nebo zaškrábu nebo kňuknu - ale trénujeme to teprve chvilku, tak výsledky ještě nejsou moc znát.
Jinak život na sídlišti má i své výhody - mám tu už tolik kamarádů, že se mi většinou podaří si s nějakým pohrát alespoň jednou za den. To by se mi na vesnici nepovedlo - tam má každý svoji zahrádku a hlídá.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat