Výšlap

Dnes jsme vyrazili na výšlap. My znamená já, páníčci a jejich dva kamarádi. Svezli jsme se autobusem na druhou stranu Zlína, kde jsem ještě nebyla, a z tama jsme se vydali lesem po stezce směr Malenovice (tam bydlí ti druzí dvounožci). Páníci říkali, že prý to byla tak 7kilometrová procházka, ale já mám v tlapkách těch kilometrů aspoň 10 - byla jsem totiž skoro celou dobu na volno, protože už se nám kazí počasí a málokomu se chce strašit jinde, než doma v teple. Pořád jsem pobíhala a čuchala a chytala klacky a skákala ze stezky do lesa přes příkop jak klokan... no úplně jsem se unavila. Posledních pět minut cesty už jsem se pěkně motala páníčkům pod nohama, aby mě jako vzali na ruky a nesli, ale oni nic - vůbec nechápu proč, když mě dřív nosili. Naštěstí jsme ale byli už skoro u těch kamarádů doma. Tam jsem povečeřela granulky s tuňákem, co mi s sebou sbalila panička, a usnula. Páníčci si zatím hráli s jakýmasi papírovýma kartičkama a taky tam měli takové barevné dřevěné kousky... a když jsem přišla zkontrolovat, co to tam mají, a jestli se to nedá sníst, křičeli na mě, že jim žeru cesty a vesnice a že jsem jim způsobila zemětřesení (no chápete to? já teda vůbec nevím, o co šlo). Večer jsme se ještě proběhli v dešti na trolejbus a hurá domů pokračovat v čerpání vydané energie.

Ještě jsem zapomněla napsat, že mi páníčci koupili pláštěnku - vůbec ji ale nemám ráda - není s ní žádná sranda, nic neumí a pořád mi leží na zádech a drží se mě kolem krku... a nesmím ji kousat. Ale chodí se mnou ven, jen když prší, tak asi nemá ráda sucho. No budu doufat, že nebude pršet moc často, protože mě fakt nebaví se s ní furt tahat...