Milý deníčku,

zase jsem se dlouho nesvěřila :-)
Za Sendym jsme v ten poslední říjnový čtvrtek opravdu jely. Ale fotky zase nemáme, protože panička neumí pořádně nabít baterky do foťáku. Tak musíme počkat, až nám je bude moct poslat Sendyho panička - ale prý jsme moc rychlí a tím pádem skoro všude rozmazaní :-b

Ve školce je teď strašně moc pejsků (pořád přichází noví), tak nám řekli, ať začneme chodit na nějaký jiný kurz, protože už to umíme a nic dalšího nás tam nenaučí (ani mě, ani paničku). Akorát že panička se mnou nechce chodit na pokročilou poslušnost, protože prý neposlouchám ani základně... (nevím, co pořád má - náhodou, když se mi chce, tak za piškotek poslouchám jak nikdo). A základní poslušnost se učí v pondělí a to je panička pryč. Takže se asi budu chodit v pátek jen očuchat do školky se starýma známýma a jak začnou cvičit, půjdeme s paninou na procházku za páníčkem do práce a pak domů; no a od ledna už snad budu moct chodit i cvičit - to už panička nebude bývat celé pondělí pryč. Akorát je panička nešťastná, jak rychle všechno zapomínám - parkrát jsme vynechali školku, párkrát se necvičila kladina a já jsem na ni teď naposled odmítala vlézt - jak kdybych to nikdy dřív neuměla (a přitom už jsem byla tak šikovná).

Minulý víkend jsem byla poprvé u Rony doma - paničky se rozhodly zariskovat a vpustit mě na její teritorium! Ale klaplo to - vzaly totiž nejdřív Ronu za mnou ven na mini procházku a pak jsem proklouzla na její dvorek zároveň s ní. Takže už teď paničky můžou chodit na návštěvu i se mnou - zatímco kecají vevnitř, já se s Ronou honím o hračky mezi stromkama. Akorát že Rona má strašnou výdrž (i na mě).

No a jinak se vlastně nic nového asi neděje...
Na oslavu 6 měsíců jsem paničce rozhryzala vnitřek boty a následně o dva dny pozděj jsem páníčkovi uhryzla na botě poutka na tkaničky.
Suché granule pořád bojkotuju a čekám na večeři, která se podává se lžičkou tuňáka (jen když už mám moc velký hlad, jsem ochotná sníst i tu suchou, neovoněnou snídani) - takže jsem teď štíhlá jak modelka, ale panička řekla, že nepovolí, protože nebude pořád myslet na to, že mi má koupit plechovku rybiček, a čeká, jak dlouho vydržím konzumovat jen 1/2 až 2/3 denní dávky granulí.
Nový pelíšek mi přišel, ale já nemám ráda, když mi nosí domů nové věci, takže od té doby, co mi ho panička vyměnila za ten starý koberec, na kterém jsem spávala u její strany postele, spávám na podlaze na straně u páníčka. A když ho pokusně páníček přesunul na svou stranu postele, odmítla jsem do ložnice vůbec vkročit. Na mě si nepřijdou...
A abych to moje zlobení nějak završila, tak dnes ráno jsem paničce utekla za jedním dalmatinem, nechtěla jsem přijít zpět, a když si pro mě panička přišla, utekla jsem zase zpátky tam, kde stála panička původně... ale asi to nebyl moc dobrý nápad - řekla bych, že tím jsem paničku namíchla ještě víc, protože mě vytřepala, nadala mi, připla mě na vodítko a odvlekla domů... A bojím, bojím, že dnes bude večeře bez rybiček :-/ (prý za to, že jsem si kromě toho útěku ještě dovolila skočit na paničku toho pejska).

Váha: 26,3 kg