Bolavé ucho

Prý jsem po paničce - páníček říká, že ani jedna neumíme dojídat - pokud to není něco, co nám strášně chutná, tak necháváme na misce/talíři zbytky. Taky prý máme podobnou barvu vlasů, akorát že já nemusím každých pár týdnů do salónu :-) No a teď jsme si podobné i zdravotně - mám totiž bolavé levé ucho (to panička mívala pořád, když byla tak malá jako já).
Posledních pár dnů jsem klepala hlavou víc než obvykle, tak se mnou páníci před chvilkou byli na veterině - oni mě vzali jako že vyvenčit, podrazáci, a přitom jsme šli TAM! No to si budu pamatovat... Jenom co jsem viděla pana doktora, začala jsem hrabat a podkluzovat, jak jsem se snažila dostat ven, ale páníček byl silnější a měl neklouzací boty, tak se mi útěk nepodařil. V ordinaci za mnou zavřeli dveře, tak jsem se hned vmáčkla do rohu a snažila se protlačit zdí. Když mě pan doktor viděl, došli s paničkou k závěru, že mě vyšetří v rohu na zemi - udržet mě na stole byl při mé váze a hrůze nadlidský výkon a poté, co jsem se ze stolu sebevražedně vrhla na dlaždičky, už se o to z důvodu zachování celistvosti všech kostí znovu ani nepokoušeli (ještě štěstí, že pan doktor ten stůl snížil - neslítla jsem z takové výšky).
No byla to dnes hrůza. Já jsem si to ucho totiž asi rozdápala, protože jsem tam měla i krev, a tak mi pan doktor šťoural vatičkama až skoro v lebce a vůbec se mi to nelíbilo... Trápili mě snad deset minut. Takže ucho teď mám čisté, ale podrážděné, tak třepu ještě víc. A dostali jsme na doma nějaké kapky (a před tím prý musíme ucho vyčistit) - no to bude teď po večerech doma pěkný cirkus. Příští týden mám přijít na kontrolu... to určitě... nebudu se teď radši ani chodit venčit, aby mě páníčci zas neoblafli...