Prý jsem recidivista. Sice vůbec nevím, co to znamená, ale asi to má něco společného s tím, že jsem dnes páníkovi zase zkoušela ukrást večeři... tentokrát to ale byl jen chleba a akce se nevydařila - panička je nechutně bystrá (narozdíl od páníčka) - nepodařilo se mi ho ani sundat z talíře... Takže jsem si nepošmákla a ještě jsem musela na místo. Budu muset počkat, až bude páník sedět s večeří u počítače sám - to totiž nedává pozor vůbec, takže to možná stihnu i sníst, než si to uvědomí.
Včera jsem byla u pana veterináře na injekci proti vzteklině. Šli jsme všichni tři - páníčka jsme museli vzít s sebou, aby mi držel hlavu a vykládal si se mnou... jinak se moc vrtím a píchám se o jehlu a to bolí, tak se vrtím ještě víc. No, do ordinace jsem naběhla jak největší hrdina, ale jakmile mi došlo, kde to jsem, otočila jsem se na pětníku a šup ze dveří...panička měla docela problém mě udržet, protože to nečekala. Hned po příchodu (teda spíš návratu z chodby) jsem se zašila do rohu za dveře, kde jsem se snažila splynout s pozadím a tvářit se, že kvůli mně jsme nepřišli. Pak si mě chvilku nikdo moc nevšímal, akorát mě zvážili a panička se bavila s panem doktorem. Nakonec mě ale páníček vysadil na stůl - třepala jsem se jak ratlík, už když mě pan doktor ošahával, ale prohlídnout jsem se nechala... jen se mi smáli, že z toho bušení srdce dostanu infarkt.
No celkově to nebyla žádná hrůza - dostala jsem jen tu jednu včeličku. Panička kupovala ještě něco dalšího, ale zatím mě s ničím neotravovala, tak nevím...
Váha: 22,7 kg (ve středu před večeří u pana doktora)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat