Za Sendym, Vávro, za Sendym!

Konečně mě panička vzala zase za Sendym. Vychytali jsme překvapivě dobré počasí a prošli se po dlouhé době podél potoka až na Svatou vodu a pak lesem a přes pole zase zpátky k autíčku. Paničky si pokecaly a my pejsci jsme se pěkně proběhli (a vyváleli v kde čem), dokonce jsme i trochu zapózovali. No a já starý lenoch jsem se zase unavila tak, že už jsem na parkovišti ani nechtěla říct Sendymu ahoj a snažila jsem se paničku smutnýma očičkama a pokňouráváním donutit, aby mi konečně otevřela ten kufr, kde si můžu lehnout a spát celou cestu až domů...

Nicméně určitě pojedeme brzo zas (paničce se totiž líbí, že pak chrním a nechci jít ani na další procházku), pokud teda nebude pršet. Ale vzhledem k tomu, že venku už mrzne pomalu i přes den, hrozí asi spíš závěje.

Prázdniny u babičky

První říjnový víkend se páníčci rozhodli strávit sami kdesi v Beskydech, tak mi domluvili prázdniny v Tlumačově. Ale pokud si pod tím pojmem vybavíte flákání, válení, mlsání a rozmazlování, tak na to rychle zapomeňte. Když totiž trávíte víkend na jednom místě s takovým hyperaktivcem, jako je Áďa, doma moc nepobudete. Věčně jsme lítali někde po poli, v parku, s Ronou... šli jsme i do lomu, kde jsem se rozhodla ukončit nevalnou plaveckou sezónu a zaplavala si... Sice se to neobešlo bez obvyklého potápějícího se parníčku, ale zvládla jsem to (šla jsem dokonce dvakrát!).

V noci jsem spala jako miminko - s Áďou jsme se přetahovaly o postel její paničky - a prý jsem byla hrozně hodné psí vnouče :)

Když jsem pak jela s páníčkama v neděli odpoledne domů, skoro celou cestu jsem vyla a kňourala, takže si všichni mysleli, že se mi snad ani domů nechce :)