Už je to tady

Můj život byl od základů změněn! No tak dobře... zas tak dramatické to není, ale dějou se tu věci... Například mě teď ráno i v poledne venčí páníček. Ale abych to vzala po pořádku - z avízované "nové ségry" se vyklubalo lidské štěně, které nic zajímavého neumí (jen mi přebralo paničku a vůbec zabralo nějak moc životního prostoru na to, jak je malé)... A nejhorší na tom je, že na rozdíl ode mě může do páníčkovic postele! Tomu říkám nespravedlnost - já si musela vstup do postele vyloudit a vybojovat, a taky jsem musela nejdřív vyrůst, abych se tam vůbec vyškrábala, a tady ten malý svišť se tam povaluje s mojí paničkou denně už od prvního dne.

Ale zase se teď dostanu zpravidla každý den na 1,5 hodiny ven - sice musím chodit po chodnících, protože panička s tou divnou věcí na kolech, ve které spí (případně křičí) nová ségra, po pěšinkách lesem neprojede, ale zase dostávám docela dost pamlsků, když jdu pěkně u nohy a nevšímám si jiných psů. A taky se dostanu na jinou část sídliště, kam jsme chodili dřív jen výjimečně (u nás jsou totiž hrozně špatné chodníky a tak "ségra" při jízdě přes výmoly místo spánku rozhazuje rukama a třeští oči, což se paničce moc nezamlouvá).

Tak já jdu ještě rychle na zdravotní procházku a pak spát, než se nejmladší člen smečky zase vzbudí a začne se dožadovat paniččiny pozornosti...

Žiju, jenom nestíhám psát

Milý deníčku,

u nás jsou velké změny (a prej mě ještě další čekají). Tak například mi od zimy pěkně ztloustla panička... a v důsledku toho už jsem s ní pár týdnů (teď už spíš měsíců) nebyla nahoře na poli a v lese. Aspoň že páneček mě občas vezme. Ale to taky už jen sporadicky, protože ho po x týdnech (konečně pro něj, bohužel pro mě) přestala bolet naražená záda z fotbalu a zase začal chodit cvičit a vymýšlet jiné kraviny, jak my tomu s paničkou soukromě říkáme...

Ale to není všechno - páníčci se asi rozhodli, že už se jim staré uspořádání naší rodinné boudy nelíbí a skoro všechno tady překopali... mám pocit, že nic už není na svém místě. Na chodbě máme novou podlahu, která nějak víc klouže než to asi 30 let staré lino, takže teď pěkně bruslím, když dobíhám ke dveřím. Skladiště už není skladiště, ale normální místnost s velkou sedačkou (na kterou nesmím), kde teď páníci tráví většinu času (protože tam mají počítače). A ve staré dobré pracovně, kde jsem s paničkou prolelkovala většinu dne (teda lelkovala jsem já, ona ťukala do PC) teď není na svém místě snad už vůbec nic - a taky tam vůbec nikdo nechodí a je tam až podezřele uklizeno. Dokonce i v ložnici se vedle paniččiny postele objevila jakási dřevěná klec (a pro mě asi není - už je tam dobře dva týdny a nikdo mi ji nijak nevnucuje) - takže když chci paničku ráno olízat, sotva k ní projdu... (a když už se protáhnu, musím to vzít zpátky přes postel, jinak se nevytočím).

Další velká změna mě prý čeká za dva až tři týdny - panička furt mluví o nějaké nové ségře a že na ni budu muset být hodná a hlídat ji a tak, tak jsem zvědavá, co z toho jako bude. Zatím jsem neobjevila v bytě žádné nové pelíšky ani misky, tak čuju nějakou zradu...

Pak se zkusím ozvat, jestli budu mít čas. Do té doby se mi snad podaří sebrat páníčkův telefon a pochlubit se aspoň fotkama a videem za posledního půl roku, ať tu mám i nějaké aktuální obrázky.

Létu zdar!

Únor? Úž?

Dozvěděla jsem se, že uplynul další měsíc, a můj deníček zeje prázdnotou... tak jen tak pro formu teda píšu, abyste věděli, že pořád žiju.

Únor jsem prohárala, což se dalo čekat, hlavně vzhledem k tomu, že běžně hárávám už v lednu. Ještě ale pořád čtyřnohým fešákům voním, tak si na procházku se Sendym budu muset dalších pár dnů počkat. Ale v plánu to prý je.

Tento víkend se nám oteplilo a svítí sluníčko, což je paráda - panička je ochotná strávit venku i víc jak 20 minut v kuse a já mám tím pádem větší čuchací rádius :) Dnes jsme třeba cestou z oběda s páníkama prošli i druhou část sídliště, kam chodím tak jednou za uherský rok.

Nemám teď žádné umělecké foto (páníček to fláká) tak vám aspoň ukážu, jak se má Áďa v Tlumačově dobře... já třeba vlastní židličku nemám... a taky se nemůžu tak rozvalovat na paničcce jak ona... A teď mě dokonce už ani nepouští do postele! Ale budu doufat, třeba bude zase líp :)